USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. S., zastoupeného Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem v Praze, Václavské náměstí 837/11, proti žalované Generali Česká Distribuce a.s., se sídlem Praha 4, Nusle, Na Pankráci 1658/121, identifikační číslo osoby 44795084, zastoupené Mgr. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem v Praze, Konopišťská 1153/6, o určení trvání smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 302/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. 53 Co 188/2023-176, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 2. 2023, č. j. 16 C 302/2021-141, se zastavuje. II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023, č. j. 53 Co 188/2023-176, se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Payera, advokáta.
dne 12. 12. 2016 je neplatné a tato smlouva nadále trvá (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je nepovažuje za přípustné ani za důvodné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, eventuálně zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním napadá nejen rozsudek odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle § 243b ve spojení s § 104 odst. 1 věty první o.
s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.). Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel jako otázku dovolacím soudem dosud neřešenou pokládá, zda „je odstoupení od smlouvy platné za situace, kdy lze toto odstoupení od smlouvy označit za ryze účelové z důvodu, že odstupující účastník smlouvy důvody pro odstoupení od smlouvy uměle vytvořil a zároveň dlouhodobě znemožňoval plnění smluvních povinností druhé smluvní straně, aby mohl následně od smlouvy odstoupit“. Jeho námitky však primárně nesměřují proti správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž dovolatel jejich prostřednictvím namítá nesprávnost, popř. neúplnost skutkových zjištění,
na nichž je právní posouzení věci založeno. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce po dobu delší jednoho roku nebyl adekvátně pojištěn a že při uzavírání smluv s klienty (při nakládání se vstupními údaji zadávanými do systému žalované) postupoval v rozporu s vnitřními předpisy. Naproti tomu žalobce v dovolání opírá svůj právní závěr (že odstoupení od smlouvy je neplatné, případně že nepožívá právní ochrany, neboť jde o zjevné zneužití práva) o vlastní verzi skutkového stavu, že jeho pochybení vyplývají z nesprávného fungování systému žalované, která mu řádné plnění smluvních povinností znemožňovala. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3537/2022). Namítá-li pak dovolatel s odkazem na judikaturu dovolacího soudu, že odvolací soud při zjišťování skutkového stavu pochybil, jestliže skutkový stav nebyl pro rozhodnutí v podstatné části vůbec zjištěn a že soudy v podstatné části svého rozhodnutí vyšly z nepravdivé svědecké výpovědi svědka, pomíjí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit (§ 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5525/2017). Námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu odůvodněnou přesvědčením, že se odvolací soud nevypořádal s naplněním důvodů pro odstoupení od smlouvy, dovolatel opět zakládá na vlastní skutkové verzi (prosazuje, že jeho postup při uzavírání smluv byl v souladu s interními předpisy) odlišné od toho, k čemu dospěly nalézací soudy na základě provedeného dokazování. Nadto uvedenou námitkou dovolatel neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nýbrž namítá vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.). Vady řízení samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). Dovolateli nelze přisvědčit ani v tom, že napadený rozsudek či rozsudek soudu prvního stupně neodpovídají požadavkům vyplývajícícm z § 157 o. s. ř. (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod č. 100/2013 Sb. rozh. obč.). Vzhledem k tomu, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu