33 Cdo 1150/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové
a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Správy
služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8 –
Libni, Kundratka 19, identifikační číslo 708 89 660, zastoupené JUDr. Jiřím
Brožem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalovanému Z. O.,
zastoupenému JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné
nám. 23, o 110.443,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4
pod sp. zn. 7 C 278/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 54 Co 342/2012-372, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 122.650,- Kč s příslušenstvím z
titulu náhrady za odtah jeho vozidla zn. Škoda 120, registrační značky AHT
65-28 a parkovného.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 29. února 2012, č. j. 7 C
278/2007-330, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.350,- Kč
s příslušenstvím; v části, jíž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení
dalších 111.000,- Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech
řízení účastníků a státu. Rozhodl tak poté, kdy jeho (žalobě vyhovující)
rozsudek ze dne 14. ledna 2008, č. j. 7 C 278/2007-71, Městský soud v Praze
usnesením ze dne 9. června 2010, č. j. 54 Co 157/2010-139, s výjimkou části,
jíž bylo rozhodnuto o 1.300,- Kč, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. listopadu 2011, č. j. 54 Co
342/2012-372, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném zamítavém
výroku změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni (vedle již
přiznaných 10.350,- Kč s příslušenstvím) 556,50 Kč s příslušenstvím; v
nákladových výrocích jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu
soudu vytýká, že nerozhodl o celém předmětu odvolacího řízení (tj. o zbývající
částce 110.443,50 Kč), že neprovedl jí navrhované důkazy ohledně skutečných
nákladů na jeden den parkovného na předmětném parkovišti, a že věc nesprávně
právně posoudil, jestliže dovodil, že Rada hlavního města Prahy nebyla
oprávněna stanovit nařízením cenu za odtah vozidla a parkovné, a jestliže
dospěl k závěru, že výkon práva na zaplacení parkovného po 28. 2. 2006
odporuje dobrým mravům. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně zjistil výši parkovaného, neboť
vycházel ze zavádějícího znaleckého posudku. Navrhla, aby dovolací soud
rozsudek odvolacího soudu a s ním korespondující výroky soudu prvního stupně
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně je změnil
tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno. Žalovaný souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že na daný případ nelze
aplikovat nařízení hlavního města Prahy č. 13/2001 Sb.; výše náhrady tudíž byla
správně zjištěna pomocí znaleckého posudku. V souvislosti s námitkami
žalobkyně, že jí nelze přičítat k tíži nečinnost městské policie, připomíná, že
název žalobkyně zněl v rozhodném období Správa služeb Městské policie hlavního
města Prahy, přičemž oba subjekty měly společné sídlo ve stejné budově. S přihlédnutím k datu vyhlášení napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší
soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem zastoupeným advokátem (§
240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle
jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu dovolání vyplývá, že žalobkyně ve
skutečnosti nebrojí proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil zamítavý
výrok rozsudku soudu prvního stupně. Ostatně proti výroku, jímž odvolací soud
rozsudek soudu prvního stupně (ve prospěch žalobkyně) změnil tak, že žalovanému
uložil zaplatit jí dalších 556,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, by
dovolání nebylo ani subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn
pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma
odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v
časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28). Všechny námitky
žalobkyně se připínají k částce 110.443,50 Kč (s příslušenstvím), kterou jí
soud prvního stupně nepřiznal (žalobu v tomto rozsahu zamítl), a o níž odvolací
soud opomněl ve svém rozsudku rozhodnout. Řečeno jinak, dovolání směřuje proti
neexistujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu. Ostatně sama dovolatelka
odvolacímu soudu vytýká, že nerozhodl o celém předmětu odvolacího řízení.
Postup soudu a účastníků řízení pro případ, že soud ve výroku rozsudku, kterým
se řízení končí, v rozporu s ustanovením § 152 odst. 2 větou první o. s. ř. nerozhodl o celém předmětu řízení, je upraven v ustanovení § 166 o. s. ř.,
podle něhož nerozhodl-li soud o některé části předmětu řízení, o nákladech
řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od
doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl
právní moci, doplnit i bez návrhu (odstavec 1). Doplnění o část předmětu řízení
učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak soud
rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku,
usnesením návrh zamítne (odstavec 2). Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo
1212/2010, právní úprava vylučuje možnost napadnout odvoláním to, že soud
nerozhodl o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné
vykonatelnosti, tedy „nevydání“ příslušného rozhodnutí ve výroku rozsudku
(srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1126 s.). Již pojmově nelze podat
opravný prostředek proti výroku, který nebyl vydán (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 44/99, uveřejněné v Souboru
civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 2, pod č. C 123). Nelze-li procesní vadu spočívající v nevyčerpání celého předmětu řízení
uplatnit cestou odvolání proti rozhodnutí ve věci samé postrádajícímu příslušný
výrok, pak ji nelze uplatnit ani dovoláním; dovoláním lze napadnout toliko
rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Neexistující výrok
rozhodnutí odvolacího soudu předmětem dovolacího přezkumu - logicky vzato - být
nemůže (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. října 1999, sp. zn. 2
Cdon 1244/97, in www.nsoud.cz) a dovolání jen proti důvodům rozhodnutí
přípustné není (§ 236 odst. 2 o. s. ř.). Uvedené závěry se uplatní i v dané věci, kdy odvolací soud za situace, kdy
změnil (odvoláním napadený) výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že
žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 556,50 Kč se specifikovaným
úrokem z prodlení z této částky, opomněl o jeho zbylé části, tedy o částce
110.443,50 Kč s příslušenstvím rozhodnout, přičemž toto pochybení nebylo do
doby doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům řízení (tzn. do právní
moci rozhodnutí odvolacího soudu) napraveno. Na tom nemůže nic změnit
skutečnost, že z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že odvolací
soud zamýšlel zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ve zbylé části
potvrdit. Za dané procesní situace Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání jako nepřípustné
podle § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s.
ř.; náklady žalovaného vzniklé v souvislosti se
sepsáním vyjádření k dovolání jeho advokátem nelze – vzhledem k jeho obsahu –
považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (ve
vyjádření není reagováno na skutečnost, že dovolatel brojí proti neexistujícímu
výroku rozsudku). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.