33 Cdo 1156/2023-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. P., zastoupené JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem Domažlice, náměstí Míru 143, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem Klatovy, Vídeňská 9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 4 C 249/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2022, č. j. 18 Co 209/2022-118, takto:
I. V dovolacím řízení se pokračuje. II. V dovolacím řízení bude pokračováno jako s účastníkem řízení na straně žalující s J. M. III. Dovolání se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně Marie Písaříková se domáhala vydání rozsudku, jímž by soud určil, že je namísto žalovaného vlastníkem podílu o velikosti ? ve vztahu k celku na stavební parcele p. č. st. XY, jejíž součástí je dům čp. XY, a pozemku p. č. XY, vše v k. ú. XY.
Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2022, č. j. 4 C 249/2021-86, určil, že žalobkyně je namísto žalovaného vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ? na pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, a na pozemku p. č. XY, vše v katastrálním území XY, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. 18 Co 209/2022-118, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že žalobkyně je namísto žalovaného vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ? pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, a pozemku p. č. XY, vše v katastrálním území XY, zamítl návrh na určení, že žalobkyně je namísto žalovaného vlastníkem i druhé čtvrtiny specifikovaných nemovitostí, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že darovací smlouvou ze dne 26. 7. 2011 žalobkyně a její manžel darovali 26. 7. 2011 žalovanému a jeho sestře – každému z nich jednu ideální ? nemovitostí - stavební parcely p. č. st. XY, jejíž součástí je dům č. p. XY, a pozemku p. č. XY, vše v k. ú. XY. Dne 28. 7. 2011 manžel žalobkyně zemřel. Protože se žalovaný vůči své sestře a vůči žalobkyni choval v rozporu s dobrými mravy, žalobkyně dopisem ze dne 1. 9. 2021 uplatnila vůči němu nárok na vrácení daru (dotyčných nemovitostí), a to v rozsahu podílu jedné jejich poloviny.
Odvolací soud na věc aplikoval úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, a shledal, že žalobkyně se vrácení daru domáhá důvodně. Oproti soudu prvního stupně, který zcela vyhověl požadavku žalobkyně na vrácení jedné poloviny dotyčných nemovitostí, odvolací soud - za situace, kdy žalobkyně výzvu k vrácení daru uplatnila vůči žalovanému 1. 9.2021, tedy po smrti svého manžela a společného dárce, přičemž předmětem darování byly nemovitosti ve společném jmění manželů (dárců) - dovodil, že zánik společného jmění manželů (dárců) před účinností výzvy k vrácení daru musí mít odraz ve formulaci žalobního petitu, jímž se pozůstalý manžel domáhá vrácení daru, tudíž žalobkyně - bývalá spoluvlastnice nemovité věci ve společném jmění manželů - může po smrti druhého dárce (manžela) žádat o vrácení pouze jedné ideální poloviny celkového daru.
V této projednávané věci tak žalobkyně mohla uplatnit nárok na vrácení pouze ? dotyčných nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „v jakém rozsahu se může pozůstalý manžel jako jeden z dárců, v případě daru ze společného jmění manželů, domáhat vrácení celého daru, když před účinností výzvy k vrácení daru došlo k úmrtí druhého manžela, a tedy i zániku společného jmění manželů (dárců)“.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). V průběhu dovolacího řízení žalobkyně M. P. zemřela. Nejvyšší soud tudíž řízení o jejím dovolání usnesením ze dne 31. 7. 2024, č. j. 33 Cdo 1156/2023-149, přerušil. Z usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 8. 2024, č. j. 12 D 380/2024-37, jež nabylo právní moci dne 26. 8. 2024, vyplývá, že dědici zůstavitelky M. P. jsou její dcera J.
M., a syn J. P., kteří uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, jež byla soudem schválena. Podle této dohody pozůstalí dědicové mimo jiné nabyli „veškerý ostatní majetek pozůstalosti“, který tvoří i podíl o velikosti ? pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, a pozemku p. č. XY, vše v katastrálním území XY, rovným dílem. V této věci, v níž jde o určení vlastnictví k nemovitostem, ztratila žalobkyně M. P. způsobilost být účastníkem řízení v průběhu dovolacího řízení. Vlastnictví smrtí vlastníka nezaniká, neboť jde o právo, které není podle hmotného práva vázáno na osobu účastníka a přechází na právní nástupce.
Povaha věci proto nebrání v řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 32 Odo 68/2002). Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 107 odst. 1 a 2 ve spojení s § 243b o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude na straně žalující pokračováno s dědičkou po zůstavitelce J. M. jako nástupkyní zemřelé žalobkyně. Žalovaný jako druhý dědic původní žalobkyně se účastníkem řízení na straně žalující nestane (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1921/99, uveřejněného pod č. 24/2002 Sb. rozh.
obč., ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 32 Odo 68/2002, a ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 33 Cdo 2148/2007). Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř.
lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání není přípustné. Otázkou, kterou původní žalobkyně předestřela k dovolacímu přezkumu, v jakém rozsahu je aktivně legitimována k uplatnění nároku na vrácení darované nemovitosti, která náležela do bezpodílového spoluvlastnictví dárkyně a jejího manžela, který zemřel před výzvou dárkyně k vrácení daru, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 140/2007.
Přijal a odůvodnil závěr, že „po uplynutí tříleté lhůty po zániku manželství může jeden z manželů vyzvat obdarovaného ve smyslu § 630 obč. zák. k vrácení jen ideální poloviny nemovitostí, neboť ke dni výzvy neexistuje ani jako nevypořádaný nedílný vlastnický vztah bývalých manželů k nemovitostem a nemůže se takový nedílný vztah výzvou jednoho z manželů obnovit. Každý z bývalých spoluvlastníků - subjektů společného jmění - může po uplynutí této lhůty sám žádat o vrácení jedné ideální poloviny daru a k tomuto úkonu nepotřebuje souhlas druhého bývalého manžela, s nímž měl věc ve společném jmění; jsou-li splněny zákonné podmínky pro vrácení daru, přechází spoluvlastnický podíl zpět na dárce okamžikem, kdy obdarovanému došel projev vůle dárce“.
Protože odvolací soud v dané věci rozhodl v intencích uvedeného výkladu, nemůže být dovolání žalobkyně přípustné. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu