33 Cdo 1177/2024-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobkyně Mgr. Veroniky Vargové, se sídlem Mostná 62, Nitra, Slovenská republika, správkyně konkurzní podstaty ELEKTRA NITRA, s. r. o. v konkurze, se sídlem Nábrežie mládeže 95, Nitra, Slovenská republika, reg. číslo 36522562, zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 14, proti žalované HAMPR a. s., se sídlem Vendryně 966, identifikační číslo osoby 61859362, zastoupené JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem se sídlem Ostrava, 28. října 8, o zaplacení 1 254 144,26 Kč a 1 251 EUR s příslušenstvím a 1 200 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 214/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 39 Co 285/2023-245, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 649,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Michala Soboty.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 39 Co 285/2023-245, potvrdil rozsudek ze dne 14. 2. 2023, č. j. 27 C 214/2016-223, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 1 254 144,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 637 002,24 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 1. 2016 do 10. 8. 2016, se zákonným úrokem z prodlení z částky 485 998,60 Kč ve výši 8,05 % ročně od 29. 2. 2016 do 10. 8. 2016, se zákonným úrokem z prodlení z částky 241 152,36 Kč ve výši 8,05 % ročně od 11.
8. 2016 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 790 868,39 Kč ve výši 8,05 % ročně od 2. 3. 2016 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 78 302,60 Kč ve výši 8,05 % ročně od 6. 5. 2016 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 246 419,76 Kč ve výši 8,05 % ročně od 6. 5. 2016 do 29. 6. 2016, se zákonným úrokem z prodlení z částky 143 820,91 Kč ve výši 8,05 % ročně od 30. 6. 2016 do zaplacení, dále částku 1 251 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20.
2. 2016 do zaplacení a 1 200 Kč, a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky (procesního práva) „prolomení zásady koncentrace řízení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a to v návaznosti na právo každé osoby na spravedlivý proces a na předvídatelnost soudních rozhodnutí“. Součástí dovolání byl návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, popř. zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Neobsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované zákonem (ať už obecné náležitosti podání uvedené v § 42 odst. 4 o. s. ř., nebo zvláštní náležitosti stanovené pro dovolání v § 241a odst. 2 o. s. ř.), jde o vadné podání. Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.
s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, nebo ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015). Dovolání žalované požadavku na řádné vymezení přípustnosti dovolání nevyhovuje; o tuto náležitost již nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.
s. ř.). Žalovaná své povinnosti řádně (v intencích výše uvedených postulátů) vymezit přípustnost dovolání nedostála, prosazuje-li s poukazem na § 237 o. s. ř., že „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného práva nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s § 237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení.
Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16). Žalovaná požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř.
nedostála, proto Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o žádosti žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 5. 2024
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu