ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobce Ing. O. H., zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se
sídlem v Praze 1, Na Příkopě 391/7, proti žalovanému JUDr. Z. D., advokátovi se
sídlem v Praze 10, Na Vinici 31, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Brožem advokátem
se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, o zaplacení 6,000.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C
265/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
24. července 2008, č. j. 51 Co 145/2008-140, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2008, č. j. 51 Co
145/2008-140, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21.
listopadu 2007, č. j. 13 C 265/2005-123, kterým byla zamítnuta žaloba o
zaplacení částky 1,400.000,- Kč s 6% úrokem od 4. 12. 2003 do zaplacení, tak,
že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1,400.000,- Kč s
6% úrokem od 4. 12. 2003 do zaplacení, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10
ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 13 C 265/2005-123, jímž byla zamítnuta žaloba
o uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobci částku 1,400.000,- Kč s 6%
úrokem od 4. 12. 2003 do zaplacení, se ruší.
II. Dovolání proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. července
2008, č. j. 51 Co 145/2008-140, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 10 ze dne 21. listopadu 2007, č. j. 13 C 265/2005-123, tak, že žalovaný
je povinen zaplatit žalobci částku 4,600.000,- Kč, se zamítá.
III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2008, č. j. 51 Co
145/2008-140, se ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu
10 ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 13 C 265/2005-123, tak, že žalovanému byla
uložena povinnost zaplatit žalobci 2% úrok z prodlení z částky 4,600.000,- Kč
od 4. 12. 2003 do zaplacení, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému
soudu v Praze k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 13 C 265/2005-123, zamítl žalobu o zaplacení částky
4,600.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 4. 9. 2003 do zaplacení (výrok I.),
jakož i o zaplacení částky 1,400.000,- Kč s 6% úrokem p. a. do zaplacení (výrok
II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že žalobce
uzavřel dne 26. 8. 2003 se společností HERITAGE 2000 s. r. o. smlouvu o
zprostředkování převodu „smlouvy o budoucí nájemní smlouvě a o užívání prostor
za účelem stavby ze dne 11. 7. 2003“ – půdních prostor domu v P. 1, (dále jen
„smlouva o zprostředkování“). Obsahem této smlouvy byl závazek společnosti
HERITAGE 2000 s. r. o. zajistit převod práv a povinností ze smlouvy uzavřené
dne 11. 7. 2003 mezi budoucí nájemkyní J. L. a budoucím pronajímatelem Městskou
částí Praha 1 na žalobce. Odměna za zprostředkování byla sjednána částkou
6,000.000,- Kč. V souvislosti se smlouvou o zprostředkování dne 4. 9. 2003
uzavřeli žalobce, žalovaný a společnost HERITAGE 2000 s. r. o. smlouvu o
zajišťovací úschově. Podle ní žalobce složil do úschovy žalovaného částku
4,600.000,- Kč, představující doplatek budoucí provize společnosti HERITAGE
2000 s. r. o., a směnku vlastní vystavenou touto společností na řad žalobce
znějící na směnečný peníz ve výši 1,400.000,- Kč. Směnka měla sloužit k
zajištění vrácení již vyplacené zálohy na provizi ve výši 1,400.000,- Kč v
případě neuskutečnění zprostředkovávaného obchodu. Žalovaný se zavázal předat
společnosti HERITAGE 2000 s. r. o. částku 4,600.000,- Kč a vydat jí směnku
oproti předložení smlouvy o budoucí nájemní smlouvě a o užívání prostor za
účelem stavby uzavřené mezi Městskou částí Praha 1 jako budoucím pronajímatelem
a žalobcem jako budoucím nájemcem na dobu 99 let; smlouva měla být podepsána
budoucím pronajímatelem a její obsah měl být shodný s přílohou smlouvy o
zajišťovací úschově. V případě, že taková smlouva nebude žalovanému předložena
ve lhůtě tří měsíců od podpisu smlouvy o zajišťovací úschově, měl žalovaný
vydat depozitum žalobci (tzn. dne 4. 12. 2003). Po uzavření smlouvy o
zajišťovací úschově žalobce zjistil, že skutečnými budoucími nájemci půdních
prostor domu v P. 6 jsou sourozenci G. a nikoliv J. L., a že smlouva ze dne 11. 7. 2003 je falzifikát. Protože žalovaný vydal dne 4. 12. 2003 jednateli
společnosti HERITAGE 2000 J. K. předmět úschovy poté, kdy mu dodal „smlouvu o
budoucí nájemní smlouvě a o užívání prostor za účelem stavby“ datovanou dnem 9. 9. 2003, opatřenou podpisem „V.“ a hranatým razítkem s textem „Městská část
Praha 1, Úřad městské části, Vodičkova 18, 11588, Praha 1“, neporušil své
povinnosti ze smlouvy o zajišťovací úschově. Nepravost listiny nebyl schopen
rozpoznat a o tom, že žalobce smlouvu s Městskou částí Praha 1 neuzavřel a že
to, co mu bylo předloženo je falzifikát, se žalovaný dozvěděl až po vydání
depozita odpoledne 4. 12. 2003. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. července 2008, č. j.
51 Co
145/2008-140, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil
povinnost zaplatit žalobci částky 4,600.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 4. 12. 2003 do zaplacení a 1,400.000,- Kč s 6% úrokem z prodlení od 4. 12. 2003 do
zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 2% z částky 4,600.000,- Kč a ve
výši 6% z částky 1,400.000,- Kč za dobu od 4. 9. 2003 do 3. 12. 2003 žalobu
zamítl a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v
tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se s úvahou soudu
prvního stupně, že pro věc samu bylo rozhodující, zda žalovaný (povoláním
advokát) mohl při zachování patřičné opatrnosti zjistit, že mu při žádosti o
vydání depozita jednajícím zástupcem společnosti HERITAGE 2000 s. r. o. byl
předložen padělek žalobcem požadované smlouvy. Odvolací soud v prvé řadě odmítl
žalobcův argument, že podle čl. III. smlouvy o zajišťovací úschově byl žalovaný
oprávněn vydat předmět úschovy jen oproti předložení smlouvy podepsané oběma
smluvními stranami, tj. nejen Městskou částí Praha 1. Připustil, že citované
ustanovení smlouvy o zajišťovací úschově sice hovoří o „uzavřené“ smlouvě mezi
těmito smluvními stranami, ovšem na základě navazujícího textu, podle něhož
„smlouva musí být podepsána budoucím pronajímatelem“ vyložil pojem „smlouva“
tak, že je tím míněna listina s dohodnutým textem podepsaná pouze Městskou
částí Praha 1. Přesto podle odvolacího soudu žalovaný pochybil, pokud depozitum
vydal J. K., neboť mohl a měl poznat, že předložená smlouva je padělkem. Zdůraznil, že způsob jednání a podepisování jménem městských částí hlavního
města Prahy upravuje zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, z jehož
textu vyplývá, jakým způsobem musí být podepsána listina, aby příslušnou
městskou část zavazovala. Žalovaný z titulu své profese měl znát způsob
podepisování a vyhotovování písemností vyplývající ze zákona č. 131/2000 Sb. zvláště v situaci, kdy městské části hlavního města Prahy již dříve jako
advokát zastupoval. Cituje § 43 a § 105 odst. 1 a 2 citovaného zákona, odvolací
soud akcentuje, že listina ze dne 9. 9. 2003 zákonem vyjmenované požadavky
nesplňuje, neboť není opatřena tzv. schvalovací doložkou podepsanou dvěma
pověřenými členy zastupitelstva, v záhlaví není uvedena městská část, které se
týká, a postrádá správné razítko, které ve věcech samostatné působnosti musí
obsahovat název „Městská část“ s názvem městské části a jejím malým znakem, a
ve věcech přenesené působnosti obsahuje název „Městská část“ s názvem městské
části a malým státním znakem. Předložená listina měla v žalovaném
„přinejmenším“ vzbudit velké pochybnosti o své pravosti, přičemž s přihlédnutím
k výši částky v úschově a zachování patřičné míry opatrnosti měl žalovaný
odmítnout depozitum vydat „do chvíle, kdy tento úkon odsouhlasí žalobce a tím
potvrdí pravost předložené listiny“. Vydáním depozita při zjevných formálních
nedostatcích předložené listiny způsobil žalovaný žalobci škodu, za kterou
odpovídá podle § 24 odst. 1 věty prvé zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
Žalovaný se sice nezavázal přezkoumávat platnost předložené smlouvy mezi
žalobcem a městskou částí, měl však podle čl. III. smlouvy o zajišťovacím
převodu prověřit, zda obsahuje pravý a platný podpis budoucího pronajímatele se
všemi zákonnými náležitostmi.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaný (dále jen „dovolatel“) opírá o § 237
odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolacímu
soudu prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
vytýká nesprávné právní posouzení věci spočívající v aplikaci § 43 a § 105
zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, v rozhodném znění. Má zato, že
listina ze dne 9. 9. 2003 nemusela být opatřena doložkou o zveřejnění,
schválení nebo o souhlasu s právním úkonem v listině zachyceném. Jestliže podle
§ 43 zákona č. 131/2000 Sb. podmiňuje-li zákon platnost právního úkonu hlavního
města Prahy nebo městské části předchozím zveřejněním, schválením nebo
souhlasem, opatří se listina osvědčující tento právní úkon doložkou, v níž bude
potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny; doložku podepisují 2 členové
zastupitelstva hlavního města Prahy nebo městské části, které tím příslušné
zastupitelstvo pověřilo, a jestliže podle § 36 odst. 1 věty prvé a třetí
citovaného zákona záměry hlavního města Prahy nebo městských částí prodat,
směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako
výpůjčku hlavní město Praha nebo městská část zveřejní po dobu nejméně 15 dnů
před schválením v orgánech hlavního města Prahy nebo v orgánech městských částí
vyvěšením na úřední desce Magistrátu hlavního města Prahy nebo na úřední desce
úřadu městské části, aby se k nim mohli zájemci vyjádřit a předložit své
nabídky (…) pokud hlavní město Praha nebo městská část záměr nezveřejní, je
právní úkon od počátku neplatný, pak se tyto podmínky nevztahují na smlouvu o
budoucí smlouvě nájemní (tj. smlouvu ze dne 9. 9. 2003), která není realizační
(nájemní) smlouvou. Jejím předmětem je „závazek jejich stran uzavřít mezi sebou
v budoucnu smlouvu o nájmu půdních prostor v 5. nadzemním podlaží domu č. or. 6
P. 1 a vzájemná práva a povinnosti po dobu provádění stavebních úprav těchto
prostor budoucím nájemcem do doby uzavření nájemní smlouvy“. Půdní prostory
nejsou totiž nemovitým majetkem, nýbrž společnými částmi domu a tedy nejsou
samostatnou věcí ani nebytovým prostorem podle zákona č. 116/1990 Sb. Ani
žalobcem zamýšlená výstavba dvou bytových jednotek v těchto půdních prostorech
nemohla založit povinnost městské části zveřejnit záměr tyto byty pronajmout,
neboť s přihlédnutím k § 36 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb. na bytové jednotky
tato povinnost nedopadá. Nedopadá-li na smlouvu ze dne 9. 9. 2003 režim § 36
odst. 1, nebyl důvod cokoli osvědčovat podle § 43 zákona č. 131/2000 Sb. S
odkazem na § 44 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dovolatel
dovozuje, že v případě dvoustranných právních úkonů nemůže být doložkou městské
části podle § 43 zákona č. 131/2000 Sb. opatřena jen oferta. Ze všech těchto
důvodů neobstojí závěr odvolacího soudu, že absence doložky na listině
předložené žalovanému dne 4. 12. 2003 „působí neplatnost podpisu
pronajímatele“. Odvolací soud chybně danou věc poměřoval ustanovením § 105
zákona č. 131/2000 Sb., neboť toto ustanovení stanoví náležitosti listin
vyhotovených orgány městských částí (odst. 1) a určuje způsob podepisování při
rozhodovací činnosti (odst. 2); pro souzenou věc však nemá žádný právní význam
se zřetelem k tomu, že smlouva o budoucí nájemní smlouvě nepatří mezi smlouvy,
u nichž je nezbytný postup podle § 36 odst. 1 zákona č.
131/2000 Sb.; navíc
dovolatel neměl – s přihlédnutím k obsahu jeho závazků ze smlouvy o zajišťovací
úschově - povinnost zjišťovat, zda spornou listinu ze dne 9. 9. 2003 vyhotovila
Městská část Praha 1. Text budoucí nájemní smlouvy připojili coby přílohu ke
smlouvě o úschově žalobce společně se společností HERITAGE 2000 s. r. o. s tím,
že žalovaného zavázali vydat předmět úschovy oproti předložení takové smlouvy,
jejíž obsah „musí být shodný s přílohou této smlouvy o zajišťovací úschově“. Neuložili mu ovšem „odmítnout vydat složené depozitum až do chvíle, kdy vydání
odsouhlasí žalobce jako složitel depozita a potvrdí pravost předložené
listiny“, jak k tomu nesprávně dospěl odvolací soud. Protože žalovaný neporušil
žádnou smluvní povinnost, neodpovídá žalobci za vzniklou škodu. Žalovaný
připouští, že společnost HERITAGE 2000 s. r. o. nesplnila závazek ze smlouvy o
zprostředkování převodu smlouvy o budoucí nájemní smlouvě, neboť žalobci
předložila „falsum“, a proto jí nevzniklo právo na dohodnutou provizi (vydání
úschovy), namítá však, že z hlediska tzv. gradace příčinné souvislosti nese
primární odpovědnost za způsobenou škodu ten, kdo se podílel na vytvoření
uvedeného padělku, sekundárně společnost HERITAGE 2000 s. r. o., která přijala
plnění ze smlouvy o zajišťovací úschově, ačkoli nesplnila podmínky pro její
vydání. Případný nedostatek obezřetnosti žalovaného není za daných skutkových
okolností příčinou vzniku škody. Naopak žalobce zanedbal tzv. předsmluvní
prevenci, neboť si rozhodující skutečnosti nezjistil včas, lehkomyslně uzavřel
se společností HERITAGE 2000 s. r. o. smlouvu o zprostředkování převodu, z níž
byl zavázán zaplatit jí 6,000.000,- Kč a nadále zůstal nečinný od července až
do prosince 2003. Přitom vše, co žalobce zjistil v době od 2. 12. 2003, mohl
zjistit už před uzavřením zprostředkovatelské smlouvy, tedy před 26. 8. 2003 a
potažmo i před uzavřením smlouvy o úschově anebo alespoň v průběhu tříměsíční
lhůty k plnění. Popisuje svůj postup dne 4. 12. 2003 poté, co mu byla
předložena budoucí nájemní smlouva, dovolatel konstatuje, že byl společností
HERITAGE 2000 s. r. o. uveden v omyl a že jen ona se na úkor žalobce bezdůvodně
obohatila. Uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci
představuje výhrada vůči počátku prodlení s výplatou žalovaných částek; byl-li
žalovaný povinen úschovu žalobci vydat dne 5. 12. 2003 mohl se dostat do
prodlení až 6. 12. 2003 a nikoli již 4. 12. 2003. Obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která měla
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle §
241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. V rozporu s § 159a o. s. ř a obsahem usnesení
soudu prvního stupně ze dne 29.března 2007, č. j. 13 C 265/2005-98, totiž
odvolací soud změnil rozsudek ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 13 C
265/2005-123, tak, že žalovanému uložil zaplatit mimo částku 4,600.000,- Kč s
příslušenstvím též částku 1,400.000,- Kč s příslušenstvím přesto, že řízení o
ní bylo již pravomocně zastaveno; usnesení o zastavení řízení bylo žalobci
doručeno dne 5. 4.
2007 a žalovanému dne 10. 4. 2007, přičemž ani jeden z nich
proti němu nepodal odvolání. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud
zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce navrhl dovolání jako nedůvodné zamítnout, přičemž zároveň poukázal na
pochybení soudu prvního stupně, který nejprve usnesením zastavil řízení o
uložení povinnosti žalovaného zaplatit mu částku 1,400.000,- Kč s
příslušenstvím, avšak následně opět o tomto požadavku rozhodl. Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Ačkoliv dovolatel ohlašuje též dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.,
obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nevznáší žádné konkrétní námitky, jimiž by
soudu vytýkal, že vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo
přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že
naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány
nebo vyšly za řízení najevo, ani že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků,
které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z
hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický
rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno
způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Z tohoto důvodu se
dovolací soud zabýval dovolacími námitkami směřujícími k existenci zmatečnostní
vady a nesprávnému právnímu posouzení věci. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Podle § 229 odst. 1 písm. d) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může
napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu,
kterým bylo řízení skončeno, jestliže nebyl podán návrh na zahájení řízení,
ačkoliv podle zákona ho bylo třeba. Výhradou, že odvolací soud (a potažmo i soud prvního stupně) rozhodl o částce
1,400.000,- Kč s příslušenstvím, přestože řízení o ní bylo usnesením ze dne 29. března 2007, č. j. 13 C 265/2005-98, pravomocně zastaveno, uplatnil dovolatel
zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Žalobou ze dne 16. 4. 2004 se žalobce domáhal kromě zaplacení částky
4,600.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 4. 9. 2003 do zaplacení též vydání
směnky vlastní vystavené dne 26. 8. 2003 společností HERITAGE 2000 s. r. o. na
řad žalobce na částku 1,400.000,- Kč splatné 26. 11. 2003 eventuálně zaplacení
částky 1,400.000,- Kč s příslušenstvím. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10
ze dne 29. března 2007, č. j. 13 C 265/2005-98, bylo řízení o uložení
povinnosti vydat směnku event. o zaplacení částky 1,400.000,- Kč s
příslušenstvím zastaveno; toto usnesení nabylo právní moci dne 26. 4. 2007.
Poté - podle obsahu spisu - žalobce svůj požadavek na zaplacení částky
1,400.000,- Kč s příslušenstvím formou rozšíření žaloby nezopakoval. Platí, že žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný
rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení
těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé (…), jestliže v téže věci
bylo dříve pravomocně rozhodnuto, [§ 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], přičemž
toto ustanovení dopadá pouze na případy rozhodnutí ve věci samé. Věcí samou se
rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé
takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby
stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu
pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované pod C
264/3 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR). Usnesení o zastavení řízení
není rozhodnutím ve věci samé, což znamená, že dojde-li rozhodnutím k
pravomocnému omezení předmětu řízení a soud přesto meritorně rozhodne i o této
části řízení, nejde o zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
nýbrž o vadu podle § 229 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Soud nemůže - s výjimkou
případu podle § 153 odst. 2 o. s. ř. - totiž přisoudit více, než čeho žalobce
požaduje (co je pokryto žalobou). Protože o případ uvedený v § 153 odst. 2 o. s. ř. nejde, překročením žalobního požadavku zatížil odvolací soud řízení
uvedenou zmatečnostní vadou. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než rozsudek
odvolacího soudu v rozsahu, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit
žalobci částku 1,400.000,- Kč s 6% úrokem od 4. 12. 2003 do zaplacení podle §
243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Protože důvod, pro který byl
zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně,
dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o
zaplacení částky 1,400.000,- Kč s příslušenstvím, zrušil. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci
je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy,
jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval. Pro vyřešení otázky, zda žalovaný porušil svou právní povinnost vyplývající z §
16 odst. 1 a 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je stěžejní, zda jako
advokát měl poznat (mít pochybnosti o tom), že listina ze dne 9. 9. 2003
nezachycuje platný projev vůle Městské části Praha 1, resp. že nebyla tímto
subjektem podepsána. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů, v návaznosti na obsah spisu, vyplývá,
že dne 4. 9. 2003 uzavřeli společnost HERITAGE 2000 s. r. o., žalobce a
žalovaný „smlouvu o zajišťovací úschově“. Obsahem této smlouvy je v prvé řadě
konstatování, že HERITAGE 2000 s. r. o. a žalobce uzavřeli dne 26. 8.
2003
smlouvu o zprostředkování převodu „smlouvy o budoucí nájemní smlouvě a o
užívání prostor za účelem stavby“ z J. L. na žalobce, s tím, že odměna byla
dohodnuta ve výši 6,000.000,- Kč. Zálohu na budoucí zprostředkovatelskou odměnu
ve výši 1,400.000,- Kč zaplatil žalobce zástupci společnosti HERITAGE 2000 s. r. o. při podpisu zprostředkovatelské smlouvy a její případná návratnost byla
zajištěna směnkou vlastní. Účastníci smlouvy o zajišťovací úschově se dohodli,
že zprostředkovatelská odměna (její zbytek) bude zaplacena prostřednictvím
advokátní úschovy (čl. I. smlouvy). Žalobce složil dne 4. 9. 2003 v hotovosti
do zajišťovací úschovy částku ve výši 4,600.000,- Kč. Žalovaný podpisem na
smlouvě přijetí uvedené částky potvrdil. Současně předal žalobce žalovanému do
úschovy směnku vlastní výstavce HERITAGE 2000 s. r. o. ze dne 26. 8. 2003
znějící na částku 1,400.000,- Kč, splatnou dne 26. 11. 2003 na řad žalobce. Přijetí směnky do úschovy žalovaný stejným způsobem potvrdil (čl. II. smlouvy). Podle čl. III. smlouvy o zajišťovací úschově se smluvní strany dohodly, že „
JUDr. Z. D. je oprávněn předat společnosti HERITAGE 2000 s. r. o. uschovanou
částku ve výši 4,600.000,- Kč (slovy: čtyři miliony šest set tisíc korun
českých) a uschovanou směnku oproti písemnému potvrzení, po splnění následující
podmínky: - předložení smlouvy o budoucí nájemní smlouvě a o užívání prostor za
účelem stavby, uzavřené mezi budoucím pronajímatelem – Městskou částí Praha 1,
Vodičkova 18, Praha 1, IČ: 063410, kde jako budoucí nájemce bude uveden Ing. O. H., předmětem smlouvy je budoucí nájem půdních prostor v 5. nadzemním podlaží
domu č. or. 6, k. ú. P. 1, na dobu 99 let. Smlouva musí být podepsána budoucím
pronajímatelem. Další obsah smlouvy musí být shodný s přílohou této smlouvy o
zajišťovací úschově. JUDr. Z. D. se zavazuje předat tuto smlouvu Ing. O. H. oproti písemnému potvrzení jejího převzetí“. Žalovaný se zavázal vyplatit
žalobci uschovanou částku a předat uloženou směnku v případě, že podmínka podle
čl. III. nebude splněna do 3 měsíců ode dne podpisu smlouvy o zajišťovací
úschově (čl. IV. smlouvy). Přílohou smlouvy účastníci učinili text smlouvy o
budoucí nájemní smlouvě. Dne 4. 12. 2003, tj. poslední den trvání úschovy,
žalovaný vydal z úschovy částku 4,600.000,- Kč a zajišťovací směnku jednateli
společnosti HERITAGE 2000 s. r. o. J. K., jenž mu předložil listinu označenou
jako „smlouva o budoucí nájemní smlouvě a o užívání prostor za účelem stavby“. V jejím záhlaví jsou za smluvní strany označeni „Městská část Praha 1,
Vodičkova 18, 11568 Praha 1, IČO: 0634110, zastoupena na základě zmocnění rady
MČ Praha 1 č. u03_001 ze dne 6. 1. 2003 zástupcem starosty P. B.“ jako budoucím
pronajímatelem a žalobcem jako budoucím nájemcem. Její text odpovídá listině
tvořící přílohu smlouvy o zajišťovací úschově. Po vlastním textu smlouvy
následuje mechanicky (razítkem) zachycené datum „9. IX. 03“, přičemž u označení
pronajímatele je připojen podpis „V.“, u označení nájemce podpis schází.
Pod
podpisem „V.“ je připojen mechanicky zachycený text „Městská část Praha 1, Úřad
městské části, Vodičkova 18, 115 88 Praha 1“, jenž není graficky ohraničen. Poté následuje bod IV. „Závěrečná ujednání“ na listu 3, přičemž na posledním
listu je připojen pod označením budoucího pronajímatele opět podpis „V.“ a opět
mechanicky zachycený text „Městská část Praha 1, Úřad městské části, Vodičkova
18, 115 88 Praha 1“, jenž není graficky ohraničen. V místě označeném „budoucí
nájemce“ podpis chybí. Na rubové straně 4. listu se nachází mechanicky
zachycený text „Městská část Praha 1, Úřad městské části, Vodičkova 18, 115 88
Praha 1“, jenž není opět graficky ohraničen, a razítko s textem „Níže podepsaní
členové městské části Praha 1, pověření usnesením Zastupitelstva městské části
Praha 1, potvrzují, že jsou v případě tohoto právního úkonu splněny podmínky
uvedené v ustanovení § 43 zákona č. 131/2000 Sb. o hl. m. Prahy, v platném
znění. V Praze dne ……“ Doložka není vyplněna, nejsou označeni konkrétní
zastupitelé ani k ní nejsou připojeny žádné podpisy. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění
účinném do 31. 1. 2004 (dále jen „zákon o hl. městě“), hlavní město Praha se
člení na městské části. Městské části v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem
vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů
vyplývající (odst. 2). Podle § 34 odst. 3 zákona o hl. městě městské části nakládají za podmínek
stanovených tímto zákonem a Statutem se svěřeným majetkem hlavního města Prahy. Městské části vykonávají při nakládání se svěřeným majetkem hlavního města
Prahy práva a povinnosti vlastníka v rozsahu vymezeném tímto zákonem a Statutem. Podle § 36 odst. 1 zákona o hl. městě záměry hlavního města Prahy nebo
městských částí prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej
nebo poskytnout jako výpůjčku hlavní město Praha nebo městská část zveřejní po
dobu nejméně 15 dnů před schválením v orgánech hlavního města Prahy nebo v
orgánech městských částí vyvěšením na úřední desce Magistrátu hlavního města
Prahy nebo na úřední desce úřadu městské části, aby se k nim mohli zájemci
vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může hlavní město Praha nebo městská
část zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud hlavní město Praha nebo městská
část záměr nezveřejní, je právní úkon od počátku neplatný. Podle § 36 odst. 3 zákona o hl. městě ustanovení odstavce 1 se nepoužije,
jde-li o pronájem bytů anebo pronájem nebo výpůjčku jiného majetku hlavního
města Prahy na dobu kratší než 30 dnů nebo jde-li o pronájem nebo výpůjčku
právnické osobě, jejímž zřizovatelem je hlavní město Praha nebo městská část. Podle § 43 zákona o hl. městě podmiňuje-li zákon platnost právního úkonu
hlavního města Prahy nebo městské části předchozím zveřejněním, schválením nebo
souhlasem, opatří se listina osvědčující tento právní úkon doložkou, v níž bude
potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny; doložku podepisují 2 členové
zastupitelstva hlavního města Prahy nebo městské části, které tím příslušné
zastupitelstvo pověřilo.
Je nepochybné, že zveřejnění záměru podle § 36 odst. 1 zákona o hl. městě je
zákonem stanovenou podmínkou platnosti právního úkonu (condicio legis). Smyslem
této právní úpravy (mimo jiné pronajmout nemovitý majetek) je poskytnout
zvýšenou ochranu obecnímu majetku, podrobit kontrole právní úkony, jimiž jsou
hlavní město Praha či jeho městské části zavazovány a kterými může dojít k
neodčinitelným zásahům do jejich majetkové podstaty. V těchto případech se
totiž dotčený majetek dostává trvale anebo dočasně z dispozice hlavního města
Prahy nebo městské části. Jestliže pronájem nemovitosti (nebo její části)
podléhá povinnosti takový záměr zveřejnit, aby se k němu občané mohli vyjádřit
a předložit případně své nabídky, je nepochybné, že se tato povinnost zveřejnit
musela vztahovat i na přenechání půdních prostor domu v P. 1, za účelem
výstavby dvou bytových jednotek. Není proto logického důvodu proč by i smlouva
o smlouvě budoucí nájemní neměla být opatřena doložkou podle § 43 zákona o hl. městě prokazující, že záměr pronájmu v souvislosti s výstavbou nových bytových
jednotek byl dán veřejnosti na vědomí. Uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí bez
předchozího zveřejnění záměru nakládání s dotčeným majetkem hl. města Prahy či
jeho městských částí, tj. jeho prodej, směna, darování pronájem, by docházelo k
obcházení ustanovení § 36 odst. 1 in fine zákona o hl. městě. Jestliže k
listině ze dne 9. 9. 2003, předložené žalovanému dne 4. 12. 2003 na důkaz
splnění dohodnutých podmínek, byla připojena doložka (razítko) Městské části
Praha 1 podle § 43 zákona o hl. městě, která nejenže nebyla vyplněna, ale
nebyla ani zákonem stanoveným způsobem podepsána, měl z toho žalovaný vyvodit,
že připojením této doložky dala městská část najevo, že jde o právní úkon
(smlouvu), k jehož platnosti bylo nutné předchozí zveřejnění, schválení nebo
souhlas městské části, a že schází podpisy dvou k tomu pověřených členů
zastupitelstva městské části. Dovolací námitkou, jíž je prosazován názor, že listina ze dne 9. 9. 2003
nemusela splňovat požadavky vyplývající z § 105 zákona o hl. městě, se dovolací
soud blíže nezabýval. Odvolací soud své rozhodnutí založil jednak na závěru, že
žalovaný pochybil, jestliže nezaznamenal, že listina osvědčující právní úkon
nebyla opatřena platnou doložkou podle § 43 zákona č.131/2000 Sb., ačkoliv se
tak mělo stát, a současně na závěru, že orgán městské části, který listinu
vyhotovil, nebyl na listině řádně identifikován a razítko neobsahovalo malý
znak městské části, ač to tak mělo být (jinak řečeno požadovaná smlouva nebyla
budoucím pronajímatelem podepsána). Spočívá-li rozsudek odvolacího soudu na
posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k závěru o
porušení povinnosti žalovaného, nemůže být významná – byť by byla chybně
vyřešena – otázka náležitosti listiny podle § 105 zákona o hl. městě. Případný
závěr, že odvolací soud při posuzovaní důvodnosti aplikace § 105 zákona o hl. městě pochybil, by neměl vliv na výrok dovolacího soudu. Z pohledu shora uvedených dovolacích námitek vystihujících dovolací důvod podle
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
se žalovanému nepodařilo zpochybnit správnost
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a proto Nejvyšší soud dovolání v tomto
rozsahu podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Žalovaný v dovolání odvolacímu soudu rovněž vytýká nesprávné posouzení počátku
prodlení s plněním žalované částky. Je pravda, že k prodlení s plněním peněžitého dluhu dochází uplynutím doby
splatnosti a právo věřitele požadovat úroky z prodlení vzniká, jakmile došlo k
prodlení dlužníka (§ 517 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti
práva na zaplacení částky 4,600.000,- Kč nejde o situaci jejího určení dohodou,
rozhodnutím nebo na základě právního předpisu, je třeba vycházet z § 563 obč. zák.; splatnost podle tohoto ustanovení nastává následující den po dni, kdy byl
dlužník vyzván k plnění. Netvrdil-li žalobce, že žalovaného před podáním žaloby
vyzval k plnění, je podání žaloby na zaplacení pohledávky kvalifikovanou
upomínkou (žádostí věřitele o plnění) – k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího
soudu ČR ze dne 27. února 2003, sp. zn. 28 Cdo 1853/2002, publikovaný v Souboru
pod č. C 1746. Právní posouzení věci odvolacím soudem je v této otázce neúplné a tudíž i
nesprávné. Je tedy zřejmé, že je naplněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. Nejvyššímu soudu tudíž nezbylo než napadený rozsudek, pokud jím byl
rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o úrocích z prodlení z částky
4,600.000,- Kč za dobu od 4. 12. 2003 do zaplacení, zrušit a vrátit věc
odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem, odst. 3 věta prvá o. s. ř.). Podle § 226 odst. 1 ve spojení s § 243d odst. 1 věty prvé o. s. ř. bude v
dalším průběhu řízení odvolací soud vázán právním názorem, který dovolací soud
v tomto rozsudku vyslovil. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení
dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá
o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu