33 Cdo 1321/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobce M. G., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. e., a. s., o
neplatnost odstoupení od smlouvy, vedené u Okresního soudu v P. pod sp. zn. 5 C
77/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v H. K. – pobočky v
P. ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 23 Co 297/2005-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou domáhal, aby soud rozhodl, že odstoupení žalované od
smlouvy, jíž se zavázala dodávat elektrickou energii do odběrního místa v Z.,
je neplatné.
Okresní soud v P. rozsudkem ze dne 28. 4. 2004, č. j. 5 C 77/2003-64, žalobu
zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že mezi žalobcem a
žalovanou byla uzavřena smlouva na dodávku elektrické energie, od které
žalovaná 26. 4. 2002 odstoupila. Dospěl k závěru, že žalobce nemá na
požadovaném určení naléhavý právní zájem, jenž je nezbytným předpokladem
určovací žaloby podle § 80 odst. c/ o. s. ř., neboť se může svého práva domáhat
žalobou na plnění závazku ze smlouvy.
Krajský soud v H. K. rozsudkem ze dne 10. 11. 2005, č. j. 23 Co 297/2005-78,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném
určení naléhavý právní zájem. Konstatoval, že otázka platnosti odstoupení od
smlouvy je otázkou předběžnou ve vztahu ke konečnému výsledku, o který žalobce
usiluje (opětovné připojení k odběru elektrické energie). Má-li žalobce zato,
že žalovaná porušila smlouvu o dodávce elektrické energie, může se domáhat
plnění závazku z této smlouvy; takové řízení ostatně mezi účastníky toho času
probíhá u Okresního soudu v P. pod sp. zn. 11 C 68/2002. Může-li se žalobce
domáhat splnění smlouvy, nesvědčí mu naléhavý právní zájem na požadovaném
určení neplatnosti úkonu, jímž žalovaná od této smlouvy odstoupila.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím své zástupkyně z
řad advokátů dovolání. Namítá v něm, že existenci naléhavého právního zájmu na
předmětné určovací žalobě v řízení prokázal. Má zato, že vzájemné právní vztahy
mezi účastníky lze v důsledku „dominantního postavení a faktické nadřazenosti
žalované“ vůči němu považovat za nejisté. Žalovaná zneužila svého postavení,
jednostranně zvyšovala cenu za dodanou elektřinu a od smlouvy odstoupila proto,
že nemínil zvýšenou cenu akceptovat. Za této situace má naléhavý právní zájem,
aby soud vztahy mezi účastníky postavil najisto, tzn. aby rozhodl, zda bylo
odstoupení od smlouvy v souladu s právem. Nadto žalobce v dovolání obsáhle
argumentuje ve prospěch svého názoru, že žalované nesvědčilo právo od předmětné
smlouvy odstoupit.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej
článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a
některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně
zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení
otázky přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je
přípustné, může být věc posouzena z hlediska uplatněných (způsobilých)
dovolacích důvodů.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci
samé je upravena v § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. Podle písmena b/ tohoto
ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti
usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším
rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který
dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání v
posuzované věci založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí
prvý rozsudek soudu prvního stupně. Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle
písmena c/ citovaného ustanovení, podle kterého je dovolání přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné
podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve
věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po
právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání není založena již
tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
zásadní právní význam, nýbrž až tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že
tomu tak skutečně je.
Dovolací soud je povolán spojovat závěr o zásadním právním významu
potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu jen s posouzením těch právních otázek,
na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž
správnost dovolatel zpochybnil. Dovolacímu přezkumu nemůže být - logicky vzato
- podrobena právní otázka, která nebyla v rozhodnutí odvolacího soudu řešena, a
zásadní právní význam nelze spojovat se závěrem, na němž dovoláním napadené
rozhodnutí nespočívá.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobce nemá na jím
požadovaném určení naléhavý právní zájem, jenž je podle § 80 písm. c/ o. s. ř.
zákonným předpokladem úspěšnosti určovací žaloby. Protože platnost odstoupení
žalované od smlouvy o dodávkách elektrické energie přitom nezkoumal, nemůže
být - logicky vzato – posouzení této otázky podrobeno dovolacímu
přezkumu; argumenty, jimiž žalobce v dovolání zdůvodňuje neplatnost odstoupení
od smlouvy, jsou v současné fázi řízení nadbytečné a dovolací soud se jimi
nemohl zabývat.
Přípustný dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze
namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, vystihl žalobce výhradami proti právnímu závěru, že mu nesvědčí naléhavý
právní zájem na požadovaném určení neplatnosti odstoupení od smlouvy. Zmíněný
závěr odvolacího soudu však nečiní jeho rozhodnutí zásadně právně významným,
neboť není v rozporu se zákonem, ani judikaturou dovolacího soudu.
Podle § 80 písm. c/ o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o
určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní
zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto
určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho
právní postavení nejistým. Žaloba domáhající se určení však nemůže být
zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Tato zásada
vyplývá z preventivního charakteru určovací žaloby, jejímž smyslem je
poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení jeho
právního vztahu nebo práva. Bylo-li tudíž právo žalobce již porušeno, nemá
preventivní žaloba na určení místo, neboť žalobce je oprávněn domáhat se
ochrany svého práva žalobou požadující jeho splnění (tzv. žaloba na plnění).
Institut naléhavého právního zájmu má tudíž zamezit podávání nic neřešících
určovacích žalob za situace, kdy právo již bylo porušeno a kdy již lze věc
efektivně řešit žalobou na plnění.
V posuzovaném případě byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o dodávce
elektrické energie, od níž žalovaná následně – pro údajné neplnění povinností
ze strany žalobce – odstoupila. Žalobce má zato, že své smluvní povinnosti
plnil, že smlouva byla naopak porušována ze strany žalované a že odstoupení
žalované od této smlouvy nebylo v souladu s právem. Proto se domáhá určení
neplatnosti tohoto právního úkonu. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že za této
situace postrádá žaloba zákonem předvídaný smysl, neboť i případný vyhovující
rozsudek by toliko konstatoval neplatnost odstoupení od smlouvy, nebyl by však
způsobilý založit vymahatelný právní důvod pro vynucení jejího plnění. Danou
situaci není tudíž na místě řešit určovací žalobou (tzv. preventivní řešení),
nýbrž žalobou na plnění (v posuzované věci žalobou, jíž by bylo požadováno
plnění smlouvy ze strany žalované spočívající v dodávkách elektrické energie do
určeného odběrního místa za podmínek smlouvou stanovených), kdy v rámci řízení
o takové žalobě jsou otázky platnosti smlouvy, příp. platnosti odstoupení od
smlouvy, posuzovány prejudiciálně.
Závěr odvolacího soudu, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení
neplatnosti odstoupení žalované od předmětné smlouvy (§ 80 písm. c/ o. s. ř.),
je správný a plně koresponduje s již ustálenou judikaturou dovolacího soudu
(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo
539/2003, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, a ze dne 27. 3. 1997, sp.
zn. 3 Cdon 1338/96). Rozhodnutí odvolacího soudu tak nelze mít za zásadně
právně významné (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) a dovolání žalobce není podle § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné. Dovolací soud je proto podle § 243b odst.
5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této
fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti
žalobci právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 a § 146
odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. srpna 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k
o v á
předsedkyně senátu