U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou
Moudrou ve věci žalobkyně Porsche Inter Auto CZ spol. s r.o. se sídlem Praha 5,
Vrchlického 31/18, identifikační číslo: 471 24 652, zastoupené JUDr. Zuzanou
Žežulkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Psohlavců 1701/20a, proti žalovanému
D. K., zastoupenému Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem Hradec Králové,
Velké náměstí 147, o zaplacení 336.630,75 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 27 C 63/2012, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne
14. října 2013, č. j. 18 Co 426/2013-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne
14. října 2013, č. j. 18 Co 426/2013-145, potvrdil rozsudek pro uznání
Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 27 C 63/2012-61,
ve výroku ukládajícím žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 336.630,75
Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, ve výroku o nákladech řízení jej
změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č.
293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel
povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné,
přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či
jeho části.
V posuzované věci žalovaný v dovolání pouze uvádí, že „napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak“. Z obsahu dovolání se však nepodává, kterou otázku
hmotného či procesního práva považuje žalovaný za dosud nevyřešenou dovolacím
soudem. Současně z dovolání není patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“
se odvolací soud při řešení posuzované věci odchýlil ani od kterého svého
řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit
(srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013).
Poněvadž žalovaný nedostál požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti
dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.),
neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10.
2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013,
jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu
podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě
odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. dubna 2014
JUDr.
Blanka Moudrá