33 Cdo 1508/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobce R. N., zastoupeného JUDr. Jarmilou Cindrovou, advokátkou se sídlem v
Ústí nad Orlicí, Boženy Němcové 74, proti žalovanému A. K., zastoupenému JUDr.
Jiřím Lukášem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 160, o
149.667,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 14 C
123/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 23. října 2007, č. j. 19 Co 543/2006-159, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. října 2007, č. j.
19 Co 543/2006-159, se ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v
Ústí nad Orlicí ze dne 31. března 2006, č. j. 14 C 123/2002-122, tak, že
žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci
149.667,- Kč, a ve výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací v tomto
rozsahu Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení 175.532,- Kč z titulu plnění
ze smlouvy o dílo. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 31. března 2006, č. j. 14 C 123/2002-122, zamítl žalobu o zaplacení 175.532,- Kč a rozhodl o nákladech
řízení účastníků a státu. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 7. 10. 1999 smlouvu o dílo, podle níž se žalovaný (zhotovitel) zavázal provést pro
žalobce (objednatele) do 30. 9. 2000 stavební práce na domě č.p. 171 v D. L. podle položkového rozpočtu za cenu 689.494,91 Kč; záruční doba díla byla
sjednána na 60 měsíců ode dne předání a převzetí díla. Dne 19. 9. 2000 žalovaný
žalobci dílo předal a žalobce dílo převzal. Dne 7. 2. 2001 žalobce reklamoval
odstranitelné vady stavebních prací (konkrétně vady v půdním a střešním
prostoru) a požadoval jejich odstranění. Žalovaný dne 14. 2. 2001 reklamaci
uznal jako oprávněnou. Dne 7. 3. 2001 navrhl žalobce žalovanému způsob
odstranění vad podle znaleckého posudku, který pro něho vypracoval soudní
znalec JUDr. S. N. Žalovaný s navrhovaným způsobem odstranění vytčených vad
nesouhlasil a rozhodl se pro jiný způsob provedení opravy. Dne 14. 4. 2001
započal s opravami stavebních prací odlišným způsobem, než doporučil znalec. Žalobce mu následující den již neumožnil přístup do domu s odůvodněním, že
způsobuje další škody, a dne 10. 5. 2001 uzavřel smlouvu o dílo s L. O. a J. Č., kteří opravili vadnou střešní krytinu, termoizolaci a parozábrany, dodali
chybějící střešní doplňky a vyměnili pojistné střešní hydroizolační folie; za
tyto práce a dodávky jim žalobce zaplatil 149.667,- Kč. Na podkladě takto
zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně uzavřel, že žalobci sice
vzniklo právo z odpovědnosti žalovaného za vady ve smyslu § 648 odst. 1 obč. zák., odviselo však od rozhodnutí žalovaného, jakým způsobem vytčené
odstranitelné vady odstraní. Protože žalobce žalovanému zabránil v odstranění
vytčených vad díla, nemá nárok na zaplacení částky, kterou v souvislosti s
odstraněním vad díla vynaložil. Žalobce pak nemůže požadovat zaplacení
vynaložených nákladů ani z titulu náhrady škody, neboť jde o nárok ze závazku z
odpovědnosti za vady. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. října 2007, č. j. 19
Co 543/2006-159, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil
povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 149.667,- Kč, ve
zbývající části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 25.865,- Kč,
tento rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které doplnil opětovným
výslechem soudního znalce Ing. P. Z. Přisvědčil sice soudu prvního stupně, že
způsob odstranění vad díla závisel na rozhodnutí žalovaného jako zhotovitele a
že nepovažoval-li žalobce tento způsob za vhodný, mohl se obrátit na soud s
požadavkem, aby žalovanému bylo uloženo odstranit vady způsobem, který
doporučil znalec.
Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že za
situace, kdy ztratil k žalovanému důvěru a způsobem opravy, který žalovaný
zvolil, by mu vznikla další škoda, žalobce nepochybil, pokud si nechal opravu
provést sám na vlastní náklady. Žalovaný byl totiž povinen odstranit vady
řádně, tj. odborným způsobem a bez zbytečného odkladu. Ze znaleckého posudku
vyplynulo, že jím navržený způsob opravy nezaručoval komplexní odstranění vad,
neboť bylo nezbytné provést demontáž celé střešní krytiny včetně latí a
podstřešní fólie, instalovat membrány a překrýt hřeben střechy. Po žalobci
nebylo možné spravedlivě požadovat, aby vyčkal výsledku soudního sporu o určení
způsobu odstranění vad díla, neboť mohlo dojít ke znehodnocení střechy
kondenzací vodních par. Žalovaný tak porušil povinnost odstranit vytčené vady
díla bez zbytečného odkladu a žalobce má podle § 420 obč. zák. právo na náhradu
škody, která mu vznikla porušením této povinnosti a spočívá v nákladech, které
musel vynaložit na řádné zastřešení domu. Proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního
stupně, podal žalovaný dovolání, v němž vytýká nesprávné právní posouzení věci.
S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu namítá, že z důvodu náhrady škody se
nelze domáhat nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady. Je
přesvědčen, že újma, která spočívala ve vadném provedení díla, byla
napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady. Teprve pokud by vadou díla byla
způsobena další škoda, než újma napravitelná v rámci odpovědnosti za vady, mohl
nastoupit režim odpovědnosti žalovaného za takto vzniklou škodu. Tyto dva
nároky vznikající v důsledku vadného provedení díla však „nelze zaměňovat a
nelze je považovat za vzájemně jaksi prostupné“. Kogentní úprava obsažená v
občanském zákoníku zakotvuje práva a povinnosti účastníků smlouvy o dílo pro
případ výskytu vad, a to včetně druhu nároků z odpovědnosti za vady a postupu
objednatele při jejich uplatňování. Zhotovitel je oprávněn požadovat, aby
objednatel dodržel postup stanovený právní úpravou. Není-li tento postup
dodržen, musí to jít k tíži objednatele. Závěr odvolacího soudu, že na žalobci
nebylo možné spravedlivě požadovat, aby vyčkal výsledku sporu o určení postupu
odstranění vad, je podle názoru žalovaného překvapivý, neboť je tím „popírán
nejen význam právní úpravy, ale i samotného soudního řízení“. Žalovaný současně
namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které
nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Zatímco soud prvního stupně na pokladě provedených důkazů dovodil, že dílo
trpělo odstranitelnými vadami, odvolací soud - aniž by v tomto směru doplnil
dokazování - dospěl k závěru, že jediný možný způsob odstranění vad byl způsob
požadovaný žalobcem a že způsobem, který zvolil žalovaný, by k odstranění vad
nedošlo. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně zpochybňoval „z
konkrétních důvodů a konkrétními listinami“ závěry ustanoveného znalce ohledně
způsobu odstranění vad díla. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl,
neboť nebyly pro jeho rozhodnutí významné. Oporu v provedeném dokazování neměl
ani skutkový závěr odvolacího soudu, že způsobem, který k odstranění vad zvolil
žalovaný, by žalobci vznikla další škoda v podobě znehodnocení střešních trámů
vlhkem. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu v napadené části zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k
dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek
II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) při splnění
podmínky zastoupení dovolatele advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o.
s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
zpochybnil žalovaný správnost závěru odvolacího soudu, že žalobce má vůči němu
podle § 420 obč. zák. právo na náhradu škody, která mu vznikla porušením
povinnosti odstranit vady díla bez zbytečného odkladu.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, nebo ze skutkových zjištění vyvodil
nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné,
tzn. jestliže soud učinil právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil
všechny relevantní skutečnosti.
Podle § 510 obč. zák. uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok
na náhradu škody.
Odpovědnost za vady je třeba odlišit od odpovědnosti za škodu. Oba tyto
závazkové právní instituty mají jiný účel, jsou založeny na rozdílných zásadách
a předpokladech vzniku odpovědnosti. Porušení povinnosti splnit řádně závazek
je předpokladem odpovědnosti za vady i odpovědnosti za škodu. Za nedostatky
vlastního plnění je dána odpovědnost za vady. Teprve jiná újma, jež vznikla
jako následek vadného plnění, je škodou. Jde o újmu, kterou vyvolaly vady
poskytnutého plnění, nikoliv o újmu spočívající ve vadnosti poskytnutého
předmětu plnění. Odpovědnost za vady sleduje, aby se nabyvateli dostalo ze
závazkového právního vztahu smluvené plnění bez jakýchkoliv vad. Nelze-li toho
dosáhnout (např. výměnou věci či její opravou), slouží k finančnímu vyrovnání
snížení hodnoty věci vzhledem k její vadě či chybějící vlastnosti (sleva).
Odpovědnost za škodu sleduje oproti tomu účel, aby byla nahrazena majetková
újma vzniklá následkem porušení právní povinnosti nebo v důsledku jiné právem
uznané skutečnosti (události). Z ustanovení § 510 obč. zák. tedy současně
vyplývá, že z důvodu náhrady škody se nelze domáhat nároků, které vyplývají ze
závazků z odpovědnosti za vady. Znamená to, že nabyvatel nemůže požadovat
náhradu újmy za vadně poskytnuté plnění z titulu náhrady škody a naopak.
Zmíněné zásady formuloval Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí uveřejněném ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 12/1989, v němž
dovodil, že pokud jde o vztah odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vadné
poskytnutí služby, platí, že cestou odpovědnosti za škodu není možné dosáhnout
odčinění majetkové újmy fyzické osoby spočívající v samotné vadnosti např.
zhotovené věci nebo provedené opravy (úpravy). Náprava této majetkové újmy může
být přiznána vždy jen v rámci odpovědnosti za vady. Při rozlišení mezi tím, kdy
má majetková újma fyzické osoby povahu vady služby a kdy má povahu utrpěné
škody, je třeba dovodit, že zatímco o vadu jde tam, kde újma spočívá ve vadném
poskytnutí služby (ve vadnosti poskytnutého předmětu služby), újma, která
vzniká jako důsledek tohoto vadného plnění, je škodou fyzické osoby. Na tyto
závěry navázal v řadě svých rozhodnutí (např. ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25
Cdo 1618/2001, ze dne 30. 8. 2005. sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, či ze dne 23. 8.
2007, sp. zn. 25 Cdo 2267/2007), v nichž shodně dovodil, že majetková újma,
která spočívá ve vadném provedení opravy (úpravy), tj. ve vadnosti poskytnutého
plnění, je napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady. Nárok na náhradu
nákladů potřebných k odstranění vady provedené opravy je nárokem z odpovědnosti
zhotovitele za vady provedené opravy; nároků, které vyplývají ze závazků z
odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody.
Odvolací soud uvedené zásady při rozhodování dané věci nerespektoval.
Není pochyb o tom, že žalovaná částka představuje náklady, které žalobce
(objednatel) zaplatil třetí osobě za odstranění vad díla provedeného žalovaným
(zhotovitelem) poté, kdy žalovanému, jenž uznal oprávněnost reklamace vad díla,
znemožnil vytčené (odstranitelné) vady odstranit (jím zvoleným způsobem) a
práce spojené s odstraněním vad objednal u jiného subjektu. Vadnost
poskytnutého díla byla napravitelná jen v rámci odpovědnosti žalovaného za
vady. Protože šlo o vady odstranitelné, měl žalobce jako objednatel právo na
jejich bezplatné odstranění a žalovaný byl jako zhotovitel povinen vady
odstranit bez zbytečného odkladu, popř. měl žalobce právo na zrušení smlouvy,
jestliže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad nemohl
věc řádně užívat (srov. § 648 obč. zák.).
Právo na odstranění vady je základním nárokem objednatele a umožňuje mu domáhat
se bezplatného, včasného a řádného odstranění vady. Zhotovitel není oprávněn se
po objednateli domáhat náhrady jakýchkoli nákladů, které musel vynaložit na
odstranění vady; je povinen provést odstranění vady odborným způsobem a dbát,
aby věc měla po opravě takové vlastnosti, jaké měla mít podle smlouvy nebo jaké
má obvykle mít. Způsob odstranění vady závisí na rozhodnutí zhotovitele.
Jestliže však zamýšlený způsob odstranění vady není způsobilý výskytu vady
zamezit, není vyloučeno, aby se u soudu objednatel domáhal uložení povinnosti
provést odstranění vady určitým způsobem; odstranění vad soudem určeným
způsobem provádí zhotovitel. Pojem „bez zbytečného odkladu“, který konkretizuje
povinnost včasného odstranění vady, je třeba vykládat podle okolností každého
případu, s přihlédnutím k povaze zhotovené věci a náročnosti odstranění vady.
Zákon pamatuje i na případy, kdy zhotovitel neodstranil vadu „bez zbytečného
odkladu“; v takovém případě se vada stává tzv. subjektivně neodstranitelnou,
což ve svém důsledku znamená, že objednateli vzniká právo na zrušení smlouvy (§
648 odst. 2 věta druhá obč. zák.) nebo právo na přiměřenou slevu z ceny (§ 648
odst. 2 věta třetí obč. zák.). Nelze však v takovém případě - jak nesprávně
dovodil odvolací soud - suplovat právo z odpovědnosti za vadu právem na náhradu
škody. Lze tudíž přisvědčit dovolateli, který prokázal připravenost odstranit
vytčené vady díla, že žalobce v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti
za vady nedodržel zákonný postup, když mu znemožnil provést odstranění
vytčených vad díla a jejich odstranění objednal u subjektu odlišného od
zhotovitele. Přiznání práva na náhradu nákladů, které vynaložil na takové
odstranění vad díla třetí osobou, tak nemá oporu v zákoně.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného je z pohledu právního posouzení věci
odvolacím soudem důvodné. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 věta první
o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího soud
rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. června 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu