33 Cdo 1544/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně BELETA s. r. o. se sídlem Praha 4, Kutilova 3065, identifikační
číslo: 250 50 630, zastoupené Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem
Praha 2, Karlovo náměstí 17, proti žalovanému Dr. L. N., o zaplacení 356.013,50
Kč a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 109 EC
41/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8.
prosince 2011, č. j. 19 Co 399/2011-288, takto:
I. Dovolání proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8.
prosince 2011, č. j. 19 Co 399/2011-288, jíž byl změněn rozsudek Okresního
soudu v Kladně ze dne 23. května 2011, č. j. 109 EC 41/2010-253, tak, že se
zamítá žaloba o zaplacení 356.013,50 Kč, se zamítá; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
každý den prodlení od 23. 2. 2010 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli
dne 10. 3. 2008 smlouvu o dílo (dále též „smlouva“), v níž se žalobkyně
(zhotovitelka) zavázala provést pro žalovaného (objednatele) montáž lícových
pásků z ruční lícové cihly OLM na jeho rodinném domě. Cenu díla si účastníci
sjednali v článku II. smlouvy na základě předběžného výpočtu ve výši 773.902,-
Kč bez daně z přidané hodnoty s tím, že konečná cena bude upřesněna na základě
konečného zaměření podle jednotkových cen metrů čtverečních u lícových pásků a
běžných metrů u rohových pásků podle cenové nabídky. Podle ujednání obsaženého
v článku III. smlouvy měla být cena zaplacena tak, že 100 % ceny materiálu
uhradí žalovaný 5 týdnů před zahájením díla a 100 % ceny montáže uhradí po
bezvadném předání stavby na základě protokolárního předání a převzetí díla. Před započetím díla zaplatil žalovaný žalobkyni částku 478.943,50 Kč. Dne 5. 11. 2008 bylo dílo dokončeno, žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho převzetí a
předložila mu předávací protokol. Žalovaný dne 10. 11. 2008 odmítl dílo převzít
s odůvodněním, že vykazuje vady a není dokončeno. Dne 1. 10. 2009 žalobkyně
vystavila fakturu na částku 356.013,50 Kč splatnou dne 15. 10. 2009, kterou
žalovaný nezaplatil. Dílo vykazovalo vady a nedodělky; zjišťováním jejich
charakteru a rozsahu se soud prvního stupně nezabýval, neboť to nepovažoval
podstatné pro rozhodnutí věci. Žalovaný opakovaně vyzýval žalobkyni k dokončení
sjednaného díla a odstranění vad; žádné peněžité nároky vůči ní neuplatnil. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav poměřoval ustanovením § 631
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „obč. zák.“). Dospěl k závěru, že žaloba je v rozsahu 356.013,50 Kč
důvodná, neboť jde o nedoplatek sjednané ceny díla. Žalobkyně fakturu znějící
na tuto částku vystavila poté, co dílo bylo dokončeno a připraveno k předání. Za nerozhodnou považoval skutečnost, že žalovaný nepodepsal předávací protokol,
neboť ta nemá vliv na jeho povinnost uhradit nedoplatek ceny díla. Vykazovalo-li dílo vady, které lze odstranit, příslušelo žalovanému ve smyslu §
648 odst. 1 obč. zák. právo na jejich bezplatné odstranění, které také
uplatnil. V případě neodstranitelných vad by žalovanému náleželo právo na
zrušení smlouvy, případně právo na přiměřenou slevu z ceny díla. Těchto práv
však žalovaný nevyužil. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 1.000,- Kč za každý
den prodlení sjednané v článku IX. smlouvy shledal soud prvního stupně
neplatným pro rozpor s dobrými mravy a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2011, č. j. 19 Co
399/2011-288, rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku I. změnil
tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku II. jej potvrdil (výrok I.) a rozhodl
o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud
převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, který doplnil o zjištění
učiněná z listinných důkazů (smlouvy o dílo ze dne 10. 3.
2008, cenové nabídky
žalobkyně ze dne 22. 1. 2008, faktury č. 09FB267 ze dne 1. 10. 2009 a
znaleckého posudku č. 23/2009 ze dne 15. 7. 2009 vypracovaného znalcem z oboru
stavebnictví Doc. Ing. Luďkem Novákem, CSc.), jimiž zopakoval dokazování. Z
nich zjistil, že si účastníci podle článku III. a VII. smlouvy o dílo sjednali,
že dílo se považuje za dokončené dnem protokolárního předání a převzetí díla a
to podpisem předávacího protokolu. V článku IX. smlouvy se žalovaný zavázal
zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 1.000,- Kč za každý započatý den prodlení s
úhradou vyfakturované ceny díla a žalobkyně se zavázala mu zaplatit smluvní
pokutu v téže výši za každý den prodlení s předáním díla. Fakturou č. 09FB267
ze dne 1. 10. 2009 vyúčtovala žalobkyně žalovanému doplatek ceny díla včetně
víceprací v celkové výši 356.013,50 Kč. Zohlednila přitom 10 % slevu z ceny
montáže a nárok žalovaného na smluvní pokutu ve výši 61.000,- Kč. Ke dni 15. 7. 2009, kdy byl vypracován znalecký posudek znalcem Novákem, vykazovalo dílo
následující vady: 1. nedostatečná dilatační spára v místě styku obkladového
pásku s pobitím krovu včetně jejího nezatmelení, 2. nezatmelení spáry mezi
obkladovým páskem a dlažbou na balkonech, 4. nedodržení horizontální roviny
obkladových pásků pod krovem na velkém balkoně a na stěně u hlavního vchodu do
rodinného domu, 6. v místě styku nosných trámů krovů a pásků nedostatečná,
event. nepravidelná dilatační spára, 7. nedodržení dilatační spáry u parapetů
oken, její nesprávné vyplnění spárovací hmotou, 8. nedodržení dilatační spáry u
otvorových výplní (vady č. 7. a 8. jsou vadami funkčními), 9. spára mezi
obkladovými pásky vykazuje rozdílnou šířku, spárovací hmota praská, vydroluje
se a postupně vypadává, 10. odchylky obkladových pásků od horizontální a
vertikální roviny na ploše stěny garáže, pod šikmým balkonem na stěně u
hlavního vchodu a pod oknem jídelny, 11. nedokončené obklady u arkýřů a na
bočních stranách dveří u velkého a šikmého balkonu, 12. nedokončený obklad
pásků na horní části sloupů v závětří, 14. nezakrytí elektrického kabelu pod
krovem na velkém balkoně, 15. použití jiného barevného odstínu obkladových
pásků na stěně u hlavního vchodu a 17. zašpinění pásků od lepidla pod venkovním
kovovým schodištěm. Během odvolacího řízení žalobkyně z uvedených vad
odstranila jen vady č. 12, 14 a částečně vadu č. 17, ostatní doposud
neodstranila. Z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud - oproti soudu
prvního stupně - dovodil, že žalovanému ve smyslu § 650 odst. 1 obč. zák. nevznikla povinnost dílo od žalobkyně převzít a zaplatit za ně sjednanou cenu,
neboť žalobkyně nesplnila svou povinnost provést dílo řádně bez vad podle
sjednané smlouvy (§ 633 odst. 1 obč. zák.). Připravenost žalobkyně předat dne
10. 11. 2008 žalovanému nedokončené dílo vykazující vady nemohla ve smyslu §
634 odst. 2 obč. zák. přivodit splatnost doplatku ceny díla; tu strany smlouvy
vázaly na převzetí díla žalovaným. Jestliže dílo nebylo žalobkyní řádně
zhotoveno, splatnost doplatku ceny díla nenastala a žaloba byla podána
předčasně.
Rovněž tak žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní
pokuty sjednané pro případ prodlení žalovaného se zaplacením ceny díla, neboť
vzhledem ke skutečnosti, že dosud nenastala splatnost doplatku ceny díla,
nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení s jeho zaplacením. Odvolací soud se pro
nadbytečnost nezabýval otázkami správnosti účtované výše ceny díla a zápočtu
pohledávky žalovaného z titulu smluvní pokuty na žalovanou pohledávku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (proti té části výroku I. rozsudku
odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně) a z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (proti potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího
soudu). Ohlašuje v něm uplatnění dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v potaz její námitky,
že žalovaný jí úmyslně neposkytl součinnost potřebnou k odstranění vad díla. K
prokázání tohoto tvrzení přitom navrhovala důkazy, které však soud prvního
stupně neprovedl. Místním šetřením měl být zjištěn aktuální stav díla a
nezávislým znaleckým posudkem výskyt vad díla, kdo za ně odpovídá a jakého jsou
charakteru. Ve lhůtě soudem stanovené specifikovala svědky, kteří byli přítomni
při zhotovení díla a měli dosvědčit, že žalovaný jí neposkytl součinnost k
odstranění vad díla. Jestliže soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy,
které byly nezbytné ke zjištění skutkového stavu věci, měl odvolací soud jeho
rozsudek zrušit, popř. měl tyto důkazy provést sám. Pokud by navrženými důkazy
bylo prokázáno, že jí žalovaný úmyslně znemožnil vady na díle odstranit, bylo
by na místě přijmout závěr, že v prodlení není ona, nýbrž žalovaný, který by
tak byl povinen zaplatit jí doplatek ceny díla. V opačném případě by zůstal
její nárok nevymahatelným. Odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nezabýval
množstvím, výskytem, rozsahem a charakteristikou vad, že se omezil jen na
zjištění, které z vad nebyly odstraněny, a nezjišťoval důvod jejich
přetrvávajícího výskytu. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas
subjektem k tomu oprávněným při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§
240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.); proti té části výroku I., jíž byl
změněn rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1
písm. a/ o. s. ř. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; je přitom vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně toho, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny. Z § 242
odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k
vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Výtku žalobkyně, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl
jí navrhované důkazy k prokázání tvrzení, že jí žalovaný neposkytl součinnost k
odstranění vad, lze podřadit jedině dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2
písm. a/ o. s.
ř., jehož prostřednictvím je možno namítat, že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O
takovou vadu při zjišťování skutkového stavu věci se může (výjimečně) jednat
tehdy, jestliže v rozporu s § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti
rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval), přestože byly tvrzeny a k
jejich prokázání byly nabízeny důkazy, nebo jestliže okolnosti rozhodné pro
posouzení věci sice tvrzeny nebyly, ale měly být zjišťovány jako skutkový
podklad pro posouzení skutečnosti, jíž je soud povinen se zabývat z úřední
povinnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo
870/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003, pod č. 56). O žádný z těchto případů se však v dané věci nejedná. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zaplacení doplatku ceny díla s
odůvodněním, že dílo dokončila a připravila k předání žalovanému, který je však
pro vady odmítl převzít. Žalovaný se žalobnímu požadavku bránil tvrzením, že
dílo nebylo dokončeno, neboť vykazuje (vyjmenované) vady, a že faktura s
vyúčtováním doplatku ceny díla obsahuje číselné chyby a nesprávné údaje o
provedených pracích a zpracovaném materiálu. Na tuto obranu žalobkyně ve všech
svých podáních a přednesech vždy reagovala primárně tvrzením, že dílo bylo
dokončeno bez vad, bylo způsobilé k předání (nejpozději) dne 10. 11. 2008 a že
případné nedostatky nebránily v užívání domu. I kdyby připustila existenci dvou
funkčních vad díla, které popsal znalec Novák ve znaleckém posudku, nemohla je
odstranit pro nedostatek součinnosti žalovaného. K tomuto tvrzení navrhla
slyšet svědka R. R. - dodavatele montážních prací (viz vyjádření ze dne 5. 10. 2010). V průběhu nařízeného přípravného jednání dne 13. 10. 2010 mimo jiné
uvedla, že po zhotovení díla v měsíci srpnu prováděla subdodavatelská firma
práce na odstranění vad nad rámec smlouvy. Ke způsobu provádění díla a
aktuálnímu stavu navrhla provést dokazování místním šetřením, stavebním
deníkem, materiálovým listem výrobce a výslechem svědků Ing. Š. K., T. R., doc. Ing. L. N., CSc. a Ing. M. P., CSc. Při jednání před odvolacím soudem dne 8. 12. 2011 pak žalobkyně připustila, že ke dni 5. 11. 2008, kdy byla připravena
zhotovené dílo předat žalovanému, dílo vykazovalo vady popsané ve znaleckém
posudku znalce Nováka, který nechala vypracovat, a proti němuž, jak výslovně
uvedla, nemá námitek. Poté, co byl dne 15. 7. 2009 znalecký posudek vypracován,
odstranila většinu vad až na ty, které byly neodstranitelné. Odvolacímu soudu nelze důvodně vytýkat, že nedoplnil dokazování důkazy, jež
žalobkyně navrhovala k prokázání svého tvrzení, že jí žalovaný neposkytl
potřebnou součinnost a tím jí znemožnil vady díla odstranit. Samotná žalobkyně
totiž před odvolacím soudem uvedla, že po sjednaném termínu zhotovení díla
některé vady odstranila, přičemž neodstranila jen ty, které považovala za
neodstranitelné (v tomto směru se nemůže prosadit výhrada žalobkyně, že
odvolací soud nezjišťoval důvod přetrvávajícího výskytu vad).
I když tedy
odvolací soud ve svém rozhodnutí náležitě (ve smyslu § 157 odst. 2 věty první
o. s. ř.) nezdůvodnil, proč neprovedl důkazy navržené žalobkyní, důvod toho
implicitně vyplývá ze skutkových závěrů, které byly podkladem pro jeho právní
posouzení věci. Odvolací soud nepochybně dospěl ke skutkovému závěru, že
žalovaný žalobkyni umožnil vady díla odstranit - poskytl jí k tomu potřebnou
součinnost (v opačném případě by totiž žalobkyně nemohla po termínu dokončení
díla postupně některé vady díla odstranit); důkazy navržené žalobkyní tak
považoval za nadbytečné, neboť rozhodná okolnost, zda žalovaný žalobkyni
poskytl potřebnou součinnost, již vyplynula z přednesu žalobkyně. Ta při své
argumentaci pomíjí, že podle § 120 odst. 1věty první o. s. ř. jsou sice
účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak podle věty
druhé tohoto ustanovení soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Z
této úpravy vyplývá, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené
důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy
vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba
provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z
těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z nich, jimiž
mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku
nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto
postupoval a že neprovedl žalobkyní navržené důkazy, přitom nepředstavuje
automaticky vadu řízení (srovnej např. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR
ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV,
str. 1084-1085, a nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS
150/93, a ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, publikované ve sv. 2 a 4
Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49 a č. 80). Lze uzavřít, že
odvolací soud namítanou vadou odvolací řízení nezatížil, neboť v souladu s §
120 o. s. ř. zjišťoval skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci; dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebyl tudíž uplatněn opodstatněně.
Dovolací soud proto dovolání směřující proti části výroku I. rozsudku
odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, zamítl (§ 243
odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Proti potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu se přípustnost
dovolání řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Předpokladem přípustnosti
dovolání podle uvedeného ustanovení je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí
odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce
zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Námitka žalobkyně, že soudy neprovedly jí navržené důkazy, vystihující dovolací
důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tudíž přípustnost dovolání podle
§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže. Ostatně, jak bylo výše
vysvětleno, uvedený dovolací důvod nebyl ani naplněn. Ačkoli žalovaná v
dovolání avizuje rovněž uplatnění dovolacího důvodu podle § 241 odst. 2 písm.
b/ o. s. ř., podle obsahové konkretizace dovolacích námitek (§ 41 o. s. ř.) tak
ve skutečnosti neučinila. Dovolací soud proto dovolání směřující proti části
výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního
stupně, pro nepřípustnost odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o.
s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy úspěšnému
žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na
jejichž náhradu by měl jinak právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, §
151 odst. 1, § 142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. října 2013
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu