33 Cdo 1584/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce MVDr. F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti žalované I. M., o zaplacení částky 148.970,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 202/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě- pobočky v Olomouci ze dne 9. prosince 2008, č. j. 69 Co 507/2008-69, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. dubna 2008, č. j. 15 C 202/2007-40, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 148.970,- Kč s příslušenstvím, s tím, že splněním povinnosti „žalovaného" dané rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2001, č. j. 19 Cm 600/98-27, zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost žalované v této věci, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.
6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť zhodnocením argumentace uvedené v dovolání nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s . ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1]. Z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak nemůže být významná námitka žalobce, že soud prvního stupně měl ve věci na jeho návrh rozhodnout rozsudkem pro uznání. Uvedená výhrada představuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady řízení samy o sobě - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07); posouzení, zda je konkrétní řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, navíc postrádá hlavní atribut zásadního významu po právní stránce ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a to jeho judikatorní přesah. Se zřetelem k závěrům vyjádřeným v rozsudku velkého senátu obchodního a občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2008, rozhodnutí odvolacího soudu respektuje dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu a neodporuje tak hmotnému právu v otázce pasivní legitimace žalované. Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. května 2011
JUDr. Václav D u d a, v. r. předseda senátu