USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce P. Š., zastoupeného JUDr. Janem Bajerem, advokátem, se sídlem Roudnice nad Labem, Špindlerova třída 672, proti žalované SAZKA a.s., se sídlem Praha 6, Vokovice, Evropská 866/69, identifikační číslo osoby 26493993, zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem Praha, Na Strži 2102/61a, o zaplacení 5 757 945,21 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 358/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2024, č. j. 14 Co 393/2023-131, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 38 284,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Martina Dolečka.
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 8. 2023, č. j. 27 C 358/2022-49, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 5 757 945,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 10. 2022 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 2. 2024, č. j. 14 Co 393/2023-131, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 5 757 945,21 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
3. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalobci právo na výplatu výhry nevzniklo. Dovodil, že účastníci uzavřeli tzv. odvážnou smlouvu podle § 2756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), žalobce jako spotřebitel a žalovaná jako podnikatel. Žalobcem uzavřené sázky na sportovní události žalobkyně zrušila v souladu s herním plánem, jehož ustanovení o možnosti zrušení sázek žalovanou neshledal v rozporu s úpravou § 1813 a 1814 o. z., tedy že by se jednalo o ujednání zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch sázejících; důvody, pro které je provozovatel hry oprávněn zrušit uzavřené sázky a vsazené finanční prostředky vrátit sázejícím, jsou uvedeny transparentně, a odvolací soud odůvodnil, proč uvedená ujednání herního plánu nejsou neurčitá či nesrozumitelná.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozoval z § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jeho názoru spočívá na vyřešení následujících právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu: 1) Zda § 18 odst. 1 písm. c) a m) herního plánu žalované je pro neurčitost a nesrozumitelnost neplatným či zdánlivým ujednáním. 2) Zda § 18 odst. 1 písm. c) a m) herního plánu žalované je zakázaným ujednáním podle § 1813 o. z. 3) Zda § 18 odst. 1 písm. c) a m) herního plánu je zvlášť nevýhodným ujednáním podle § 1800 odst. 2 o. z. 4) Nesprávnost právního posouzení na základě vnitřní rozpornosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí znemožňující posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru k otázkám ad 1) až 3).
5) Nesprávné právní posouzení spočívající v porušení poučovací povinnosti a dokazování odvolacím soudem znemožňující posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru k otázkám ad 1) ž 3). Podle dovolatele je závěr odvolacího soudu, že aplikované ujednání herního řádu je určité a platné, nesprávný. Zároveň odvolacímu soudu vytýká, že otázku týkající se určitosti a srozumitelnosti dotyčného ujednání, nepodrobil přezkumu. Poukazuje přitom na judikaturu týkající se posuzování neplatnosti oddělitelné části právního jednání a na rozpor napadeného rozhodnutí s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2151/2021.
V souvislosti s druhou předloženou otázkou vytýká odvolacímu soudu, že nespecifikoval a řádně neodůvodnil závěr „že se jedná o důvody transparentní či důležité“ a že neprovedl test přiměřenosti dotyčného ujednání. Podle žalobce se odvolací soud při posouzení dotyčného ujednání herního plánu coby zakázaného ujednání podle § 1813 o. z. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť měl provést test přiměřenosti, přičemž by měl (odvolací soud) správně dospět k závěru, že bez existence dotyčného ujednání „by postavení spotřebitele bylo podstatně lepší, jelikož by mu jednoduše byla vyplacena výhra“.
Má za to, že dotyčné ujednání obchází pravidla podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen jako „zákon o hazardních hrách“) s cílem zhoršit postavení žalobce, jemuž by jinak nesporně náležela výhra. S poukazem na § 1814 odst. 1 písm. a) o. z. prosazuje, že dotyčné ujednání v rozporu s § 1814 odst. 1 písm. a) o. z. „umožňuje žalované z vlastní vůle sázky rušit, tedy vyhnout se povinnosti plnit, když nastavení kurzů je podmínka zcela závislá toliko na její vůli“. Odkazuje přitom na judikaturu dovolacího soudu týkající se testu přiměřenosti ujednání ve spotřebitelských smlouvách, dále na rozhodnutí v totožné věci projednávané u Okresního soudu v Berouně a na důvodovou zprávu týkající se změny právní úpravy zákon o hazardních hrách provedené zákonem č. 349/2023 Sb. Dále namítá vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v rozsahu významných dílčích skutkových zjištění a závěrem o skutkovém stavu věci, jež podle jeho přesvědčení znemožňuje posoudit správnost právně kvalifikačního závěru, čímž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Konečně namítá, že napadené rozhodnutí je překvapivé, neboť odvolací soud změnil právní hodnocení, aniž by účastníky řádně poučil a umožnil jim reagovat, tedy závisí na vyřešení otázky procesního práva (ve věci poučovací povinnosti soudu a dokazování), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
6. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
9. Dovolání není přípustné.
10. Dovolatel namítá, že odvolací soud „otázku týkající se určitosti a srozumitelnosti dotyčného ujednání“ nepodrobil přezkumu. Poukazuje přitom na judikaturu týkající se posuzování neplatnosti oddělitelné části právního jednání a dále na rozpor napadeného rozhodnutí s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2151/2021. Přehlíží však, že odvolací soud se otázkou srozumitelnosti a určitosti dotyčného ujednání ve svém rozhodnutí zabýval (srov. odstavce 46 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a jím přijaté závěry nemohou s dovolatelem předestřenou judikaturou kolidovat, neboť na otázce posouzení částečné neplatnosti právního jednání (tam řešené) není napadené rozhodnutí založeno.
11. Pokud dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nespecifikoval a řádně neodůvodnil závěr „že se jedná o důvody transparentní či důležité“, že neprovedl test přiměřenosti dotyčného ujednání, a že se při posouzení dotyčného ujednání herního plánu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkajících se přezkumu tzv. nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, nelze mu přisvědčit, neboť odvolací soud se uvedenou otázkou zabýval, tudíž se od dovolatelem citovaných rozhodnutí nemohl odchýlit.
12. Výtka absence testu nevýhodnosti ustanovení § 18 herního plánu pro spotřebitele s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3034/2022, přípustnost dovolání nezakládá. Skutečnost, že stranami sporu uzavřená smlouva obsahuje doložku, která je pro žalobce zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, ani okolnost, že se smlouva odchyluje závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, nebyly v řízení tvrzeny. Uplatnění uvedené námitky (nadto pouze obecným způsobem bez bližšího vymezení, v čem dovolatel spatřuje důvody neplatnosti zmíněného ujednání splněné v projednávané věci) je novotou uplatněnou v rozporu s § 241a odst. 6 o. s. ř.
13. Námitkou vnitřní rozpornosti, nepřezkoumatelnosti a překvapivosti
napadeného rozhodnutí dovolatel nenapadá žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nýbrž mu vytýká vady, které lze uplatnit pouze v případě přípustného dovolání, což není daný případ.
14. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. 4. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu