33 Cdo 1641/2024-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, (identifikační číslo 272 42 617), zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti žalovanému J. H., vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 11 C 274/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 95 Co 140/2023-175,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.371,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ing. Karla Goláně, Ph.D., advokáta.
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 11 C 274/2019-151, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 9.771,24 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 15. 6. 2018 do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl co do částky 8.169,76 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1.411,48 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 1.958,27 Kč, a s 28,63 % úroky ročně z částky 9.771,24 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení (výrok II), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 3.383,11 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 15. 6. 2018 do zaplacení (výrok III), žalobu zamítl co do částky 1.957,89 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 488,70 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 1.284,27 Kč, s 29,58 % úroky ročně z částky 3.383,11 Kč od 15.
6. 2018 do zaplacení (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V a VI). K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 95 Co 140/2023-175, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že žalobu co do částky 391,24 Kč s 8,05 % úroky z prodlení ročně od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2019 zamítl; ve zbývající části výrok I potvrdil, změnil výrok III tak, že žalobu co do částky 1.767,11 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2019 zamítl; ve zbývající části výrok III potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalovaný v dovolání výslovně napadá pouze autenticitu, platnost a účinnost napadeného rozsudku. Namítá, že mu nebylo napadené rozhodnutí doručeno z datové schránky odvolacího soudu, nýbrž z datové schránky soudu prvního stupně jako přeposlaná datová zpráva neobsahující konverzní doložku. Nelze ověřit, která oprávněná osoba na soudu prvního stupně provedla konverzi z původní datové zprávy a nelze ověřit platnost digitálního podpisu osoby, která potvrzovala shodu s prvopisem u odvolacího soudu. Není zřejmé, zda rozsudek byl v nezměněné podobě přeposlán do datové schránky žalovaného, což je podmínka jeho autenticity a platnosti.
Žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání z důvodu nevymezení jeho přípustnosti. Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud odmítl (§ 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), ani vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 1, 3 o. s. ř.); o tyto obligatorní náležitosti již dovolání nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o.
s. ř.) a v dovolacím řízení pro tyto vady nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho část. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14 ).
Dovolatel je tak povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Důvod dovolání, jímž může být jen nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. § 241a odst. 1, 3 o. s. ř.). Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé zvlášť. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž je výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen. Žalovaný přípustnost dovolání nevymezil, z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani nevymezuje žádnou právní otázku, kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat. Domnívá se, že napadený rozsudek nesplňuje náležitosti uvedené v § 158 o. s. ř. a je tak dán odvolací důvod dle § 237 o. s. ř. Dovolatel pouze upozorňuje na údajnou vadu doručení stejnopisu dovoláním napadeného rozsudku, který mu byl doručen 21. 12. 2023 prostřednictvím datové schránky, což přípustnost dovolání však založit nemůže. Originál napadeného rozsudku má veškeré náležitosti uvedené v § 158 o. s. ř., žalovaný v dovolání netvrdí ani blíže nespecifikuje a nedokládá, že při doručení stejnopisu rozsudku došlo k jeho změně (např. v obsahu, čitelnosti apod.) oproti originálu, pouze namítá, že se tak mohlo stát. K tomu se sluší poznamenat, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20, je při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, nutno uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, a bylo tak zachováno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rovněž dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi k účinkům doručení uvádí, že nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti. Jestliže se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat; rozhodující vždy je, zda se předmětná písemnost dostala do rukou adresáta (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněný pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3489/2012, uveřejněné pod číslem 37/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. 29 ICdo 119/2017, a ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 954/2019, anebo obdobně stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017, Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i v části výroků, kterými odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně částečně změnil a žalobu zamítl. V tomto rozsahu je dovolání subjektivně nepřípustné (§ 218 písm. b/, § 243c odst. 3 věta první o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 19. 6. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu