33 Cdo 1715/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou
ve věci žalobce M. B., proti žalovaným 1) J. B. a 2) H. B., o 295.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C
277/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27.
1. 2015, č. j. 22 Co 535/2014-84, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2015, č. j. 22 Co 535/2014-84,
potvrdil usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 9 C 277/2013-72, jímž Okresní soud
v Mladé Boleslavi nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl
jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobní
požadavek žalobce na zaplacení částky 295.000,- Kč s příslušenstvím žalovanými
je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, a proto žalobce nesplňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. a ani podmínky
pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.). Protože při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem, ani nedoložil,
že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej Nejvyšší soud usnesením ze
dne 10. 6. 2015, č. j. 33 Cdo 1715/2015-92, jež mu bylo doručeno dne 15. 6. 2015, aby si ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení zvolil pro podání
dovolání zástupce z řad advokátů, případně aby předložil doklad potvrzující, že
má sám odpovídající právnické vzdělání, a poučil jej, že dovolací řízení bude
zastaveno, nebude-li ve stanovené lhůtě nedostatek povinného zastoupení
odstraněn. Současně žalobce poučil, že může ve stejné lhůtě požádat, aby mu byl
pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, má-li za to, že splňuje
předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř. Žalobce podáním ze dne 16. 5. 2015 požádal o ustanovení zástupce z řad
advokátů pro dovolací řízení s tím, že splňuje podmínky pro přiznání osvobození
od soudních poplatků. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro
řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda
senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2). Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s
položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí
soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn.
29 Cdo 1031/2014,
publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že žalobce není povinen uhradit soudní poplatek z podaného
dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení
advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na
osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud
prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení
zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSCR 82/2014, a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSCR
9/2015). V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny
předpoklady pro to, aby byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení, neboť žalobce uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho,
co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně
známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě
bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy,
jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné,
že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení
žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo
významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné,
že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v
nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013,
publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobce se žalobou ve znění jejího doplnění podáním ze dne 7. 8. 2014 domáhá po
žalovaných zaplacení 295.000,- Kč s příslušenstvím představujících část tvrzené
úhrady poskytnuté žalovaným v celkové výši 690.000,- Kč za převod členských
práv a povinností v družstvu podle smlouvy uzavřené s nimi dne 13. 12. 2006,
tedy nikoli z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne 11. 12. 2006. Z takto
vylíčeného skutkového děje, na jehož základě žalobce uplatňuje právo na
peněžité plnění, je nepochybné, že jeho žalobnímu požadavku nemůže být
vyhověno, jak správně dovodil odvolací soud (ve shodě se soudem prvního
stupně). Z připojeného spisu Krajského soudu v Praze, vedeného pod sp. zn. 5 T
13/2010, totiž vyplývá, že žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání
trestného činu lichvy podle § 218 odst. 1, 2 písm.
a/ trestního zákona, jehož
se dopustil tím, že zneužil důvěřivosti žalovaných a uzavřel s nimi v prosinci
2006 smlouvu o půjčce 300.000,- Kč a v souvislosti se zajištěním závazku z
půjčky uzavřel s nimi dohodu o převodu členských práv a povinností v družstvu
Bělá pod Bezdězem, ve které bylo nepravdivě uvedeno, že žalovaným za převod
před podpisem dohody zaplatil částku 690.000,- Kč. Žalobce jim ale předal pouze
částku 295.000,- Kč podle smlouvy o půjčce; z titulu smlouvy o půjčce však
žalobce nežaluje (ostatně o pohledávce ze smlouvy o půjčce, kterou postoupil,
již bylo pravomocně rozhodnuto v jiném řízení). Je-li nepochybné, že nemůže být
vyhověno samotné žalobě, pak i návrh žalobce o přiznání osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným
uplatňováním práva. Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce;
je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby
bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno
povinné zastoupení žalobce. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy žalobce
neodstranil nedostatek povinného zastoupení - ač byl o následcích nečinnosti
poučen - Nejvyšší soud řízení o jeho dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.