33 Cdo 1730/2022-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně GARNHAM TRADING LIMITED, registrační číslo HE 259206, se sídlem Arch. Makariou III., 27 Paliometecho, 2682 Nicosia, Kyperská republika, zastoupené Mgr. Tomášem Nachtigallem, advokátem se sídlem Sušice, Pravdova 1077, proti žalované Solution Partner s.r.o. v likvidaci, se sídlem Praha 6, Jednořadá 1051/53, identifikační číslo osoby 64945189, zastoupené Mgr. Bc. Petrem Skopalem, advokátem se sídlem Praha 6, Jednořadá 1051/53, o 237 189,04 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 15/2017, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 17 Co 357/2021-268, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 17 Co 357/2021-268, se zamítá.
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož součástí byl i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Návrh odůvodnila hrozící újmou spočívající v tom, že v případě vymožení rozsudkem přiznaného plnění by nebylo možné je případně od žalobkyně - se sídlem v Kyperské republice - získat zpět. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že: 1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně); 2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“). Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 4/. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zamítl. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 6. 2022
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalované napadený rozsudek závisí na dosud nevyřešených otázkách hmotného a procesního práva, které jsou zásadního významu, a dále pak „na otázkách hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, a to:
1) Lze písemnou výzvu zasílanou věřitelem dlužníkovi dle ust. § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, zaslat až po podání žalobního návrhu věřitele vůči ručiteli, tedy dodatečně a domáhat se tak v žalobním návrhu věřitele splnění závazku na ručiteli, pakliže ust. § 306 odst. 1 Obchodního zákoníku uvádí, že domáhat se splnění závazku na ručiteli lze jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván?
2) Váže předpoklad úspěšného uplatnění práva věřitele proti ručiteli (jeho vymáhání u soudu) na skutečnost, že věřitel předtím, tedy před podáním žalobního návrhu, písemně vyzval dlužníka, aby v přiměřené lhůtě dluh uhradil dle ust. § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, či tak věřitel může učinit i po podání žalobního návrhu vůči ručiteli v průběhu řízení, tedy kdykoliv, nejpozději však ke dni vyhlášení rozsudku soudu projednávajícího žalobu věřitele vůči ručiteli ve smyslu ust.
§ 154 odst. 1 o. s. ř.? 3) Má být žalobní návrh věřitele vůči ručiteli zamítnut, pokud ke dni podání žalobního návrhu absentuje písemná výzva věřitele vůči dlužníkovi, aby v přiměřené lhůtě dluh uhradil dle ust. § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník a tato písemná výzva věřitele vůči dlužníkovi je zaslána a doručena dlužníkovi až v průběhu řízení o žalobě věřitele vůči ručiteli? 4) Jak lze vykládat ust. § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, které váže uplatnění práva věřitele proti ručiteli (jeho vymáhání u soudu) jen na případy, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván?
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že „soudy nesprávně posoudily výzvu věřitele zaslanou a doručenou dlužníkovi až v průběhu řízení (po podání žaloby)“; podle dovolatelky výzva věřitele vůči dlužníkovi podle § 306 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), musí předcházet uplatnění nároku věřitele vůči ručiteli podáním žalobního návrhu a nelze ji zasílat ex post v průběhu soudního řízení, neboť pohledávka věřitele na plnění (jeho právo) vůči ručiteli nevznikla, resp. vzniká až splněním podmínek uvedených v § 306 obch. zák. Poukazuje přitom na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se oprávnění věřitele domáhat se splnění závazku po ručiteli. Dovolání není přípustné. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v těchto závěrech: Předpokladem vzniku ručitelovy povinnosti splnit závazek je podle ustanovení § 548 odst. 1 obč. zák. výzva k plnění učiněná vůči dlužníkovi, přičemž teprve po této výzvě je ručitel povinen dluh splnit, nesplní-li jej dlužník. Za písemnou výzvu ke splnění dluhu je nutné považovat rovněž žalobu na zaplacení dluhu podanou proti dlužníku (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 786/2006, sp. zn. 29 Odo 405/2005 a sp. zn. 29 Odo 583/2004, na něž odkazovala již dovolatelka v podaném dovolání, jakož i důvody rozsudku ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2004/2012, nebo rozsudku ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3585/2015). Se zřetelem k výše uvedenému Nejvyšší soud například v rozsudku ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4439/2016, dovodil, že podala-li žalobkyně současně žalobu o náhradu nemajetkové újmy podle ustanovení § 147 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona jak proti insolvenčním navrhovatelům, tak proti osobám, které mají za splnění takové újmy podle ustanovení § 147 odst. 3 insolvenčního zákona ručit, nelze žalobu ve vztahu k ručitelům zamítnout jako předčasnou jen proto, že dlužník (případně) nebyl před podáním žaloby písemně vyzván ke splnění dluhu. Za písemnou výzvu ke splnění dluhu (dlužníkovi) by totiž v takovém případě bylo nutné považovat samotnou žalobou. V nyní projednávané věci je situace odlišná pouze potud, že výzvu k plnění věřitel neučinil formou žalobního návrhu doručeného dlužníkovi prostřednictvím soudu v průběhu řízení vedeného vůči ručiteli, ale učinil tak přímo. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Ani ze zákona, ani z citované judikatury nevyplývá opodstatněnost tvrzení žalované, že pro splnění podmínek uvedených v § 306 obch. zák. je rozhodující stav ke dni podání žaloby, nikoliv stav ke dni rozhodování soudu (resp. stav v době vyhlášení rozsudku). Lze uzavřít, že odvolací soud věc vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 6. 2023
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu