33 Cdo 1866/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Ing.
P. S. a b) Ing. E. S., zastoupených JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem v
Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, proti žalované J. B., o 464.719,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 95/2000,
o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007,
č.j. 54 Co 369/2006-334, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího
řízení 37.068,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Jana
Kužela, advokáta.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze
dne 17. 7. 2006, č.j. 40 C 95/2000-311, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil
původnímu žalovanému K. B. povinnost zaplatit žalobcům 464.719,- Kč s 12% úroky
z prodlení od 13. 3. 2000 do zaplacení. Odvolací soud vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobci jako objednatelé uzavřeli 1. 4. 1998 se Stavební firmou Navrátil jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž
předmětem bylo zhotovení stavby rodinného domu, a 17. 8. 1998 sjednali k této
smlouvě dodatek. Dne 6. 10. 1998 uzavřeli žalobci, Stavební firma Navrátil a
původní žalovaný K. B. (dále též jen „žalovaný“) dohodu o převzetí práv a
povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo z 1. 4. 1998, zejména z jejího
dodatku č. 1 z 17. 8. 1998, podle níž žalovaný vstoupil do všech práv a
povinností původního zhotovitele a zavázal se pro žalobce provést do 30. 11. 1998 dostavbu stavební části domu podle připojené specifikace a stavební
dokumentace. Cenu díla sjednali částkou 1.151.924,- Kč s připočtením 5% daně z
přidané hodnoty a domluvili se na pozastávce plateb ve výši 10% z ceny, která
měla být zhotoviteli zaplacena až po odstranění vad a nedodělků. Záruční dobu
dohodli v délce 36 měsíců od převzetí věci. Stavba byla žalobcům předána 14. 12. 1998 a poté byla zkolaudována. V předávacím protokolu byly uvedeny
nedodělky, které se žalovaný zavázal dokončit do 30. 3. 1999. Dopisem z 16. 3. 1999 požádal žalovaný o zaplacení 90.000,- Kč, aby mohl nedodělky odstranit. Žalobci s odkazem na sjednanou pozastávku tuto částku nezaplatili a původní
žalovaný poté, co dopisem z 13. 4. 1999 připojeným k finanční rekapitulaci
žalobcům sdělil, že bez poskytnutí další zálohy na dokončení prací odstoupí od
smlouvy, stavbu 26. 4. 1999 bez dokončení opustil. Žalobci dopisy z 3. a 5. 5. 1999 vytkli vady díla, a to jednak žalovaným neodstraněné nedodělky zjištěné
při předání stavby v prosinci 1998 a dále nově zjištěné vady. Vady byly popsány
ve znaleckém posudku Ing. R. P., který si nechali vyhotovit žalobci pro účely
reklamace. Vady provedení sádrokartonů byly způsobeny vadnou montáží a vadným
spárováním, nebylo prokázáno, že byly zapříčiněny nevhodnými požadavky žalobců
či samotným žalobcem. Žalovaný ani neprokázal, že některé ze zjištěných vad
byly způsobeny vadným projektem či nevhodnými požadavky objednatelů, na něž by
žalobce upozornil. Rozdíl mezi cenou díla bez vad a s vadami činil podle
znaleckého posudku znalce Ing. arch. S. 460.345,- Kč. Rozdíl mezi tím, co bylo
prostavěno a tím, co bylo žalobci zaplaceno, včetně postupně sjednaných
víceprací, činil podle rekapitulace původního žalovaného k 30. 3. 1999 částku
265,- Kč ve prospěch žalobců. Po právní stránce odvolací soud věc posoudil
podle § 644 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a ve shodě se soudem prvního stupně
uzavřel, že žalovaný odpovídá (§ 645 obč.
zák.) za všechny vytčené vady,
jelikož vstoupil do práv a povinností dodavatele díla plynoucích ze smlouvy o
dílo ve znění jejího dodatku, a odpovídá i za práce provedené jeho
subdodavateli. Vytčené vady se staly v důsledku chování původního žalovaného
subjektivně neodstranitelnými a žalobcům vzniklo právo na přiměřenou slevu z
ceny díla (§ 648 obč. zák.). Odvolací soud také souhlasil se závěrem soudu
prvního stupně, že sleva 464.719,- Kč požadovaná žalobci, ač je asi o 4.000,-
Kč vyšší než znaleckým posudkem znalce Ing. arch. S. vypočtený rozdíl mezi
cenou díla bez vad a s vadami, je přiměřená, jelikož představuje subjektivní
kategorii vyjadřující míru znehodnocení díla vadami z pohledu konkrétního
objednatele, a výslovně zohlednil charakter a rozsah vad, oddálení dokončení
díla a platby žalobců za dokončení díla jiným dodavatelům. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jež zdůvodnil tím, že
řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v
provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jako
důkaz o existenci vytýkaných vad a nedodělků a o jejich rozsahu sloužila podle
dovolatele soukromá listina, tj. posudek Ing. R. P., který byl vyhotoven bez
jeho účasti, po dlouhé době (což uvedl vedle toho, že dílo vykazovalo pouze
nedodělky, nikoli vady, i svědek P.) a zejména poté, co na stavbě působila řada
žalobci přizvaných firem. Poukázal na to, že proti tomuto posudku vznesl
„námitku podjatosti soudem neustanoveného znalce“ (v tomto směru odkazuje na
„spisový materiál“), a namítal také, že „řada zjištění“ neodpovídala
skutečnosti. Za zavádějící pokládal zadání pro ustanovené znalce, kteří
posuzovali cenu díla bez vad a nedodělků a s vadami a nedodělky, aniž bylo
zjišťováno, za co jako zhotovitel odpovídá. Znalkyně Ing. M. V. uvedla, že
nemůže posoudit pojem oprávněných vad a nedodělků a že není patrno, co která
firma provedla, a i znalec Ing. arch. S. vypověděl, že zadaný úkol byl na
hranici proveditelnosti, že sám vycházel z posudku Ing. P., aniž hodnotil míru
zavinění zhotovitele. Žalovaný je proto názoru, že žalobci neunesli důkazní
břemeno, které je na straně toho, kdo se domáhá svých požadavků. Tento princip
občanského soudního řízení (též princip rovnosti stran) byl porušen, neboť
soudy rozhodly na základě domněnek a nepodložených tvrzení žalobců. Dovolatel
oponoval závěru odvolacího soudu, že odpovídá za všechny vady a nedodělky,
jimiž dílo trpělo; k takové odpovědnosti se nezavázal. Potvrzuje-li předávací
protokol, že na díle nejsou vady, pouze vyjmenované nedodělky, nemůže nést
odpovědnost za vady, které se vyskytly následně. Jako příklad uvádí „vady
fasády, které nepocházely z činnosti žalovaného, atd. (viz námitky žalovaného v
řízení).“ Ostatně ani nedodělky nemohl pro chování žalobců odstranit, konkrétně
pro neplacení, zpožďování plateb, povolávání jiných subjektů na stavbu,
neplacení víceprací atd. (zde opět odkázal na „spisový materiál“ a také na
výpověď svědkyně J. N.).
I kdyby měl jednat, s čímž nesouhlasil, nebyl toho
schopen pro nepříznivé klimatické podmínky, což soudy obou stupňů zcela
pominuly. Proto mu náleží plná cena díla, včetně částky, kterou již žalobci
vymohli v exekuci. Žalovaný dále připomíná, že upozorňoval na nevhodnost
požadavků žalobců či vady projektu (odvolacímu soudu přitom vytkl, že opačný
závěr uvedl pouze v obecné poloze). V tomto směru poukázal na výpověď svědka P. (pověřeného výkonem stavebního dozoru), který uvedl, že na domě se vyskytla
pouze jediná – sporná – vada, a to v provedení sádrokartonu. Přitom právě u
této „tzv. vady“ bylo prokázáno, že za ni neodpovídal, nehledě na to, že lhůta
necelých dvou dnů poskytnutá žalobci k jejímu odstranění je nemravná a
„nestihnutelná“. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů
obou stupňů, nebo alespoň odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu
řízení. Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožnili se skutkovými i právními závěry
soudů obou stupňů a navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.,
dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., jelikož soud prvního
stupně svým v pořadí druhým rozsudkem (ze dne 1. 9. 2003, č.j. 40 C
95/2000-131) žalobu v plném rozsahu zamítl a odvolací soud usnesením (ze dne
20. 1. 2004, č.j. 21 Co 394/2003-149) toto rozhodnutí při formování závazného
právního názoru zrušil. Důvodné však dovolání není. V průběhu dovolacího řízení dovolatel (K. B.) 15. 6. 2008 zemřel. Nejvyšší soud
proto podle výsledku dědického řízení usnesením ze dne 5. 11. 2010, č. j. 33
Cdo 1866/2008-413, rozhodl, že v řízení bude jako se žalovanou (a dovolatelkou)
pokračováno s pozůstalou manželkou J. B. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a
odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3,
věta druhá, o.s.ř.). Dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je
podřaditelná námitka, že soud prvního stupně se dostatečně neřídil pokyny,
které odvolací soud vyjádřil ve svém v pořadí třetím rozhodnutí (ze dne 30. 6. 2004, č.j. 30 Co 218/2004-197). Jím uložil soudu prvního stupně doplnit
dokazování ve smyslu důkazních návrhů tehdejšího žalovaného s tím, že jinak
není možno spolehlivě vyloučit, že za některé vady a nedodělky zhotovitel
neodpovídá, případně že nevzniklo právo na slevu, přestože byly reklamovány,
ale žalobci neposkytli zhotoviteli přiměřenou lhůtu na jejich odstranění; dále
soudu prvního stupně uložil, aby za účelem zjištění rozdílu mezi cenou díla bez
vad a cenou díla s oprávněně vytknutými a ve lhůtě neodstraněnými vadami a
nedodělky pořídil znalecký posudek. Soud prvního stupně nato doplnil dokazování
výslechy všech svědků navržených žalovaným, jakož i znaleckými posudky, a to
znalkyně Ing. M. V. a následně znalce Ing. arch. V. S. V této souvislosti je
třeba přisvědčit námitce stran nevhodného zadání uloženého znalkyni Ing. M. V.,
uvedl-li soud prvního stupně, že jejím úkolem je stanovit cenu díla (stavby
rodinného domu žalobců v J.) bez vad a cenu téhož díla s oprávněně vytknutými a
ve lhůtě neodstraněnými vadami a nedodělky; oprávněnost vytknutých a ve lhůtě
neodstraněných vad totiž není otázkou znaleckou, nýbrž (zčásti) otázkou právní. Nelze však přehlédnout, že soud ze znaleckého posudku podaného touto znalkyní
nevycházel a při zadávání posudku znalci Ing. arch. V. S. již vady specifikoval
v příloze, takže je zřejmé, že znalcovým úkolem nebylo zkoumat oprávněnost vad
(nedodělků), případně včasnost jejich odstranění. Výtkou, že odvolací soud
pouze v obecné poloze konstatoval neprůkaznost toho, že žalobci byli upozorněni
na nevhodnost svých požadavků či na vady projektu, dovolatelka namítá
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
Ani této výhradě však nelze přiznat
opodstatněnost, neboť z obsahu popisné části odůvodnění rozsudku odvolacího
soudu (viz odstavec druhý, strana třetí) se podává, že námitky stran
nevhodných pokynů a jednání žalobců vznesl právní předchůdce dovolatelky
výlučně ve vztahu k vadám sádrokartonů a k prasklé omítce nad garáží, takže je
zřejmé, že uvedený závěr se týká právě těchto vad. Protože další vady v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu,
a protože je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich
obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem
dovolacího přezkumu posouzení opodstatněnosti dovolacího důvodu podle § 241a
odst. 3 o.s.ř., a následně (právní) závěr odvolacího soudu, že žalovaný za
zjištěné vady odpovídá.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba
považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu
vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti,
které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak
nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly
provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v
hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo
které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti,
pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje
ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném
dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné
pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba
rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u
soudu odvolacího.
Soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny
důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co
vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.).
Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným
důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota
zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení
důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají
jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková
zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu,
popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti
zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem
odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy
zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny
v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením
důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti,
o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze
považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoliv. Vyhodnocení důkazů z
hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované
zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona
provádí.
Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek
činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak
vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu
odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení,
není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl
uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý,
že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení
důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše
uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V souzené věci odvolací soud měl za správný skutkový závěr soudu prvního
stupně, že dílo vykazovalo následující vady:
1. nedokončení obkladů a dlažeb
2. osazení zařizovacích předmětů ZT
3. dokončení venkovních omítek
1.
4. dokončení oplocení
5. dokončení venkovních dlažeb
6. dokončení podbití střechy
7. vnější fasáda provedena pouze částečně a s podstatnými vadami
8. vadné provedení sádrokartonů
9. prasklá fasáda na štítu nad garáží
10. plech na střeše nad garáží neolištován
11. nesletované okapy a roury
1.
12. z většiny neprovedeno napojení na dešťovou kanalizaci
13. ostnatý drát nad plotem neproveden
14. zarovnání sloupků plotu neprovedeno podle dokumentace
15. nedokonalé napojení odvětrání kanalizace horní koupelny a WC střechou
16. terénní práce nedokončeny a neprovedeny podle dokumentace
17. nedokončené odvětrání garáže
18. spáry mezi dlažbou v dolní koupelně provedeny nekvalitně
19. okapový chodník neproveden
1.
20. podhled neproveden
21. dřevěné pole plotu do ulice neprovedeno
22. obklad umývadel v horní koupelně neproveden.
V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. dovolatelka tento
skutkový závěr (tj. že dílo vykazovalo označené vady a nedodělky) zpochybnila
výhradami, že znalecký posudek Ing. R. P., jímž soud prvního stupně jako
soukromou listinou provedl důkaz, a z něhož vycházel i znalecký posudek soudem
ustanoveného znalce Ing. arch. V. S., byl vyhotoven bez účasti jejího právního
předchůdce „v době a za stavu, kdy na stavbě působila řada dalších firem, které
si přizval žalobce a za něž nemůže nést odpovědnost žalovaný“, že znalec byl
podjatý a že řada zjištění neodpovídala skutečnosti. Tato námitka je zjevně
neopodstatněná, neboť z uvedené listiny jednoznačně vyplývá (jak ostatně uvedl
i odvolací soud), že – ač je datována dnem 24. 3. 2000 – vychází ze stavu
objektu ke dni 30. 4. 1999, tj. bezprostředně poté, co jej K. B. opustil. Odvolací soud také náležitě a zcela logicky zdůvodnil, proč měl tímto listinným
důkazem existenci vytýkaných vad a nedodělků za prokázanou. Zohlednil, že dílo
již vady nevykazuje a že obsahem uvedeného listinného důkazu byl nejen slovní
popis zjištěných vad a nedodělků, ale i fotografická dokumentace zachycující
stav díla k okamžiku ukončení činnosti právního předchůdce žalované. I ze smluv
o dílo uzavřených se společnostmi W – stav. spol. s r.o., ESTA spol. s r.o. a
Sozol servis, spol s r.o., které pro žalobce odstraňovaly vady díla zhotoveného
K. B., vyplývá, že byly uzavřeny až po 30. 4. 1999. Ostatně, právní předchůdce žalované ve svém vyjádření z 30. 8. 2003 (č.l. 125
spisu) existenci uvedených vad vesměs potvrzuje. K položkám 1 až 6 (tj. nedodělkům uvedeným v předávacím protokolu), 10 až 14, 17, 20 a 21 pouze uvádí,
že se nejedná o vady, ale o nedodělky. Totéž platí o položkách 7 a 19; k
položce 7. dodal, že vnější fasáda ke dni předání díla byla bezvadná, toto jeho
tvrzení je však v rozporu s jeho vyjádřením k položce 9, jímž existenci této
vady přiznal, pouze odmítl svoji odpovědnost za ni s poukazem na to, že je
důsledkem vadného projektu a nevhodných pokynů žalobců. K položce 19. uvedl, že
tato část nebyla součástí dohody, opak však vyplývá z cenové nabídky –
položkového rozpočtu dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo. Existenci vady pod
položkou 8 také stvrdil, prosazoval pouze, že za tuto vadu z více důvodů
neodpovídá. Ani existenci vad uvedených pod položkami 15 a 16 právní předchůdce
žalované nezpochybnil; k položce 15 jen uvedl, že tuto část díla neprováděl;
opak se však podává z výpovědi svědka Z. P. K položce 16 pak namítal, že
práce nebyly součástí jeho dodávky, opak však vyplývá z cenové nabídky –
položkového rozpočtu dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo a ze stavebního deníku. Položku 22 je možné považovat za rozvedení položky č. 1. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. nebyl uplatněn po
právu. Zbývá posoudit, zda z pohledu námitek, jimiž dovolatelka uplatnila
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., obstojí dovoláním
napadený právní závěr, že za zjištěné vady (a nedodělky) žalovaný odpovídá. Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 645 obč. zák. zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na
zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se
vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má
vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné (odstavec 1/). Zhotovitel odpovídá
za vady provedené zakázky, jejichž příčinou je vadnost materiálu dodaného
objednatelem či nevhodnost jeho pokynů, jestliže objednatele na vadnost
materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornil (odstavec 2/). Podle ustanovení § 633 odst. 2 obč. zák. na obsahu a povaze díla závisí, zda je
zhotovitel povinen provést je osobně, nebo zda je oprávněn dát dílo provést na
svoji odpovědnost. Argumentace v dovolání, že některé z vytčených vad jsou pouhými nedodělky, je
bez významu. Vadou se rozumí nedostatek těch vlastností, jež plnění má mít,
zpravidla jde o vadu jakosti nebo množství. Vadami ve smyslu ustanovení § 645
obč. zák. tak nejsou pouze nedostatky kvalitativní povahy, ale také nedostatky
kvantitativní, tj. nedodělky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 33 Odo 1171/2006). Výklad ustanovení § 645 a § 633 odst. 2 obč. zák. nečiní v právní teorii ani
soudní praxi problémy (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a
kol. Občanský zákoník II. § 460–880. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck,
2008, str. 1665, str. 1647). Z prvního odstavce § 645 jednoznačně vyplývá, že
zhotovitel odpovídá jak za vady, které má věc zhotovená na zakázku v době
plnění, tj. při převzetí věci objednatelem, tak za vady, které se vyskytnou po
plnění v záruční době. Odpovědnost za vady, které má věc při převzetí
objednatelem nebo které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době, je
založena na principu tzv. zákonné záruky. Jde o odpovědnost objektivní, která
vzniká nezávisle na zavinění zhotovitele. Předpoklady odpovědnosti jsou
stanoveny zákonem a při jejich splnění vzniká odpovědnost zhotovitele, aniž by
ji mohli účastníci omezit, není ovšem vyloučeno smluvně sjednat odpovědnost za
vady podle přísnějších zásad. Z druhého odstavce § 645 obč. zák. se pak podává,
že zhotovitel odpovídá i za vady, jejichž příčinou byla vadnost materiálu
dodaného objednatelem nebo nevhodnost jeho pokynů. Za takové vady neodpovídá
zhotovitel jen v případě, že splnil svou povinnost objednatele na nevhodnost
materiálu nebo pokynů upozornit (§ 637 odst. 1 obč. zák.). Z ustanovení § 633 odst. 2 obč. zák. pak bezpochyby vyplývá, že zhotovitel
objednateli odpovídá i za vady díla, které způsobil jeho subdodavatel. Přestože
dílo či jeho část provedla třetí osoba, stále platí, že dílo bylo provedeno na
odpovědnost zhotovitele. Objednatel má proto stejné právní postavení, jaké by
měl, kdyby zhotovitel provedl dílo sám, a vůči subdodavateli nemá žádné nároky
z odpovědnosti za vady díla. Objednateli za vady díla odpovídá zhotovitel,
nikoli subdodavatel. Z uvedeného výkladu je zřejmé, že zhotovitel se nemůže své odpovědnosti za vady
díla zprostit námitkou, že nebyly uvedeny v předávacím protokolu, bylo-li v
řízení (dopisy žalobců z 3. a 5. 5.
1999) prokázáno, že žalobci tyto vady
právnímu předchůdci žalované vytkli v záruční době (§ 646 odst. 3 obč. zák.). Na tom nic nemůže změnit ani okolnost, že tyto vady se případně projevily již v
době převzetí díla, podstatné je pouze to, že je žalobci uplatnili v záruční
době. Také právní závěr, že se zhotovitel nemůže úspěšně dovolávat toho, že
neodpovídá za vady zjištěné na části díla, které sám neprovedl, ale zadal je
subdodavatelům (v dovolání je tato námitka vztažena k vadám sádrokartonu a
fasády), je z pohledu uvedeného výkladu správný. Jak bylo výše také vyloženo,
odpovědnost zhotovitele za vady vzniká (za splnění stanovených předpokladů) ze
zákona, takže ani námitka, že se právní předchůdce žalované k odpovědnosti za
všechny vady díla nezavázal ve smlouvě, není opodstatněná. K námitce, že právní předchůdce žalované byl připraven dílo dokončit, ale
zabránilo mu v tom chování žalobců, a proto mu také náleží plná cena díla, je
třeba připomenout, že dokončení díla nelze ztotožnit se stavem, kdy dílo
nevykazuje vady (srov. § 653 odst. 1 obč. zák.). V souzené věci nebylo sporu o
tom, že dílo bylo žalobcům předáno 14. 12. 1998 a že o předání byl sepsán
protokol. Od okamžiku převzetí díla mohli žalobci uplatnit již jen práva z
odpovědnosti za vady podle § 645 obč. zák., což také učinili a již v předávacím
protokolu se dohodli se zhotovitelem na tom, že zjištěné kvantitativní vady
(nedodělky) odstraní ve lhůtě do 30. 3. 1999. Má-li dovolatelka připraveností
dílo dokončit na mysli připravenost k odstranění vad, pak nelze přehlédnout, že
dopisem z 13. 4. 1999 K. B. žalobcům sdělil, že neposkytnou-li mu další zálohu
na dokončení prací, od smlouvy odstoupí. Další zálohy s ohledem na pozastávku
sjednanou v dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ve výši 10% z ceny díla, kterou měli
žalobci uhradit až po odstranění vad a nedodělků, však nebyl zhotovitel
oprávněn od objednatelů požadovat. Tvrzení dovolatelky o okolnostech na straně
žalobců, které zabránily jejímu právnímu předchůdci v odstranění vad díla, tak
nemohlo být shledáno opodstatněným. Bez významu je námitka, že K. B. nebyl
schopen vady odstranit také pro nepříznivé klimatické podmínky, neboť z jeho
dopisu z 16. 3. 1999 je zřejmé, že bez ohledu na počasí odstranění vad
podmiňoval poskytnutím požadované zálohy ve výši 90.000,- Kč. Namítal-li právní předchůdce žalované, že mu žalobci k odstranění vady
sádrokartonů poskytli nemravnou dvoudenní lhůtu, nemá toto jeho tvrzení oporu v
provedených důkazech. Práva z odpovědnosti za tuto vadu žalobci u zhotovitele
uplatnili dopisem z 3. 5. 1999, jímž žádali o provedení celkové opravy bez
zbytečného odkladu, nejpozději však do 10. 6. 1999; poté, co K. B. dopisem z
13. 5. 1999 reagoval pouze tak, že „reklamované vady ... předal odborné firmě,
která zakázku samostatně prováděla,“ a že tato se dosud neozvala, vyzvali jej
žalobci dopisem z 23. 5. 1999 k odstranění vad do 25. 5. 1999. Od 4. 5. 1999,
kdy vytýkací dopis žalobců z 3. 5. 1999 převzal, měl právní předchůdce žalované
do 25. 5. 1999 na odstranění vad sádrokartonů celkem jedenadvacet dnů.
Lze uzavřít, že se dovolatelce nepodařilo užitými argumenty zpochybnit
správnost napadeného rozhodnutí; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání
(§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část
věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §
243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci mají právo na
náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování
advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení
§ 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 18 odst. 1, věty první,
a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou
30.290,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 600,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané
hodnoty ve výši 6.178,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou
žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. února 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu