33 Cdo 1872/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Lukáš a spol. v. o. s. se sídlem v Hradci Králové, Pod Zámečkem 1051, správkyně konkursní podstaty úpadkyně Stavby a montáže a. s. se sídlem v Chrudimi, Tovární 1112, identifikační číslo 48173274, zastoupené JUDr. Jiřím Kurucem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 14, proti žalované MUDr. K. N., zastoupené JUDr. Pavlem Novickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, o zaplacení částky 184.982,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 381/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2008, č. j. 28 Co 367/2008-111, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.988,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Novického, advokáta se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6.
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. května 2008, č. j. 18 C 381/2006-79, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částek 125.647,30 Kč a 59.308,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť přestože předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 8. ledna 2007, č. j. 18 C 381/2006-43, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2007, č. j. 28 Co 255/2007-64, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. května 2008, č. j. 18 C 381/2006-79 shodně jako v původním rozsudku. Přípustnost dovolání tak může být zvažována pouze v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1]. Z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak nemůže být významná námitka žalobkyně, že soudy řízení zatížily vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož soud prvního stupně důkazy - svědecké výpovědi Ing. F. a Ing. B., stavební dokumentaci, projekt „Úprava suterénu na zubní ordinaci“ a „položkový rozpočet“ – buď nehodnotil vůbec nebo je opomněl hodnotit a své rozhodnutí založil na důkazech jiných, přičemž odvolací soud tento jeho postup toleroval. Uvedená výhrada představuje uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vady řízení samy o sobě - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí spatřuje žalobkyně v jeho rozporu s hmotným právem. Není srozuměna se závěrem, že uzavřená smlouva o dílo podléhá režimu občanského zákoníku (včetně otázky promlčení). Má zato, že tento závěr je založen na chybném skutkovém zjištění, že v okamžiku uzavření smlouvy předmět plnění (rekonstrukce přístupové terasy domu) nesouvisel s podnikatelskou činností obou jejích účastníků (žalovaná vystupovala jako spoluvlastník nemovitosti a nikoliv jako podnikatelka provozující zubní ordinaci). Proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny z tohoto skutkového stavu, přitom žalobkyně výhrady nevznáší. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle ní správného) skutkového závěru, tj. že žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala v postavení podnikatelky (a nikoli jako spoluvlastnice nemovitosti), musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, že právo na zaplacení, které vůči žalované uplatnila, není promlčeno, neboť podle obchodního zákoníku je promlčecí doba čtyřletá a nikoli tříletá. Je tedy evidentní, že uvedenou námitkou žalobkyně ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže. Jelikož dovolání není přípustné ani proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutích a stanovisek pod R 4/2003), Nejvyšší soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle § 3 odst. 1 bodu 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 9.690,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH ve výši 1.998,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 31. května 2011
JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu