U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobce P. U., zastoupeného Mgr. Helenou Břízovou, advokátkou se sídlem Praha
5, Anny Rybníčkové 2613/5, proti žalované BULHARSKÁ A. M., s. r. o. se sídlem
Praha 1, Karlova 19, identifikační číslo: 25666614, zastoupené Mgr. Tomášem
Ferencem, advokátem se sídlem Praha 5, Nádražní 57/110, o zaplacení 301.925,50
Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C
53/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31.
října 2008, č. j. 16 Co 317/2008-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
Mgr. Heleny Břízové, advokátky se sídlem Praha 5, Anny Rybníčkové 2613/5.
Dovolání žalované proti rozsudku ze dne 31. října 2008, č. j. 16 Co
317/2008-139, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 19. prosince
2007, č. j. 19 C 53/2005-105, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalované
povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 301.925,50
Kč s 2,5 % úroky z prodlení od 4. 3. 2005 do zaplacení, a rozhodl o nákladech
řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009 (dále jen „o. s.
ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.,
neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam
(Ústavní soud nálezem ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. uplynutím dne 31. 12. 2012).
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem.
Při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s.
ř. nemůže být přihlédnuto k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §
241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by
samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li
by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů
procesních). Takovou je námitka žalované, jíž odvolacímu soudu vytýká, že
postupoval v rozporu s § 153 odst. 2 o. s. ř., jestliže žalobě zcela vyhověl a
přiznal žalobci přiměřenou slevu z kupní ceny v požadované výši 301.925,50 Kč
(154.895,50 Kč za vadu spočívající v nedostatečné zvukové izolaci, 56.000,- Kč
za snížení užitné plochy bytu o 1,4 m2 a 81.405,- Kč za vady podlahy), včetně
9.625,- Kč (náklady spojené s uplatněním vad), ačkoliv shledal nedůvodným
požadavek na slevu ve výši 56.000,- Kč za vadu snížení užitné plochy bytu. V
tomto rozsahu měl správně soud při vázanosti žalobou co do vyčíslení přiměřené
slevy z kupní ceny za každou jednotlivou uplatněnou vadu žalobu zamítnout.
Obdobně je tomu s námitkou, že soud prvního stupně procesně pochybil, jestliže
výši přiměřené slevy z kupní ceny za namítanou vadu podlahy přiznal za použití
volné úvahy podle § 136 o. s. ř.
Bezcenná je i výtka, že soud prvního stupně posoudil vadu podlahy s
přihlédnutím k poznatkům zjištěným při místním šetření a nevyšel ze závěrů
znaleckého posudku Ing. Sch., neboť tím žalovaná uplatnila dovolací důvod podle
§ 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v poměrech přípustnosti dovolání
podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (skutkový stav, na němž založil
odvolací soud právní posouzení věci, je pro dovolací soud závazný).
Námitka, že žalobci právo na přiměřenou slevu z kupní ceny nevzniklo,
se nemůže prosadit již proto, že žalovaná ji založila na skutkovém tvrzení,
které nebylo prokázáno, a to, že žalobce nejprve uplatnil právo na odstranění
těchto vad a teprve následně právo na poskytnutí slevy.
Způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vystihla žalovaná jedině výtkou, že závěr o
přiměřenosti slevy z kupní ceny spočívá na nesprávném právním posouzení věci,
neboť přiznaná sleva z kupní ceny neodpovídá povaze a rozsahu vad. Odvolacímu
soudu vytýká, že její výši určil jen s přihlédnutím k nákladům potřebným na
opravu vad, a vyjadřuje názor, že přiměřenou slevou z kupní ceny je rozdíl mezi
hodnotou, kterou by měla věc bez vad v době uskutečnění plnění, a hodnotou věci
s vadami k témuž okamžiku. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů a komentářové
literatury závisí výše slevy z kupní ceny ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák.,
který je speciální právní úpravou ve vztahu k § 507 obč. zák., na povaze a
rozsahu vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, na snížení funkčních
vlastností věci nebo její estetické hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu
užívání věci, na ceně nutných oprav věci a jiných obdobných hlediscích (srovnej
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, a ze dne
14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, a Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M.,
Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha
: C. H. Beck, 2009, 1737 s.). Ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák. přitom patří
ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s
relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž
hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu,
aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu
právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srovnej rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007).
Při určení výše slevy ze sjednané kupní ceny soud prvního stupně
přihlédl k celkové ceně oprav, které žalobce musel (či by musel) vynaložit k
odstranění vytčených vad spočívajících v nedostatečné zvukové izolaci mezi jeho
bytem a sousedním bytem a v rozšíření spár podlahy, k tomu, že vada
nedostatečné izolace snižuje tržní cenu bytu o 50 %, neboť jde o závažnou vadu
bránící obvyklému užívání bytu způsobem zajišťujícím soukromí, dále k tomu, že
se podlahová plocha bytu v důsledku odstranění vady nedostatečné zvukové
izolace zmenšila o 1,4 m2, jakož i ke ztrátě času žalobce v souvislosti s
odstraňováním vad. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního
stupně s tím, že požadovaná sleva z kupní ceny je nižší než 10 % kupní ceny
bytu, a tedy přiměřená povaze a rozsahu vad. Je zřejmé, že soudy v souladu s
hmotným právem a soudní judikaturou při určení přiměřené slevy z kupní ceny
přihlédly nejen k ceně oprav nutných k odstranění vad bytu, ale i k dopadu
vytčených vad na sjednanou kupní cenu a ke snížení funkčních vlastností a
estetické hodnoty bytu.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto odmítl (§
243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst.
5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu,
kdy žalobci vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání
prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč
(§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, 14 odst. 1 ve
spojení s § 15 § a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do
29. 2. 2012 - viz. čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a z paušální částky náhrad
hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 25. dubna 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu