33 Cdo 2034/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. K., zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalované BREDLEY AND SMITH s.r.o. (dříve PROLUX Consulting Int. s.r.o.), se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819 (identifikační číslo osoby 26731908), zastoupené JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou se sídlem v Žitenicích, Litoměřická 24, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 61/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013, č.j. 11 Co 205/2013-82, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Zuzany Kudrnové, advokátky.
Dovolání žalobce proti výroku o věci samé (výrok I.) v záhlaví uvedeného rozhodnutí trpí vadami, které nebyly ve lhůtě vymezené v § 241b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“), odstraněny a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o.s.ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Tomuto požadavku dovolatel v dovolání nevyhověl evidentně proto, že z velké části vycházel z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, což se podává zejména z více odkazů na zákonná ustanovení, která již od 1.
1. 2013 občanský soudní řád nezná. Uvádí-li žalobce, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání; k řádnému vymezení tohoto hlediska přípustnosti musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Posledně uvedenému požadavku dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostál.
Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) je objektivně nepřípustné, neboť bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč a nejde přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah či o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, věta první, o.s.ř.). Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že závěr odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1733/2013). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. července 2014
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu