33 Cdo 204/2025-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Pozemní stavby DUVE s. r. o., se sídlem v Horním Dvořišti, Česká 11 (identifikační číslo osoby: 281 11 729), zastoupené Mgr. Jiřím Marešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 921/6, proti žalovanému A. B., zastoupenému Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, o zaplacení 595 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 111 C 7/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 30. 10. 2024, č. j. 35 Co 14/2024-228, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 150 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jiřího Mareše, advokáta.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 11. 2023, č. j. 111 C 7/2022-157, zamítl žalobu požadující zaplacení 595 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 35 Co 14/2024-228, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 595 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 10. 8. 2021; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Uzavřel, že vytčená vada vozidla – chybějící povinný štítek výrobce – představuje podstatné porušení smlouvy, neboť jde o takovou vadu, která je překážkou uvedení vozidla do provozu na pozemních komunikacích, přičemž kupní smlouva na tuto vadu neupozorňovala. Žalobkyni tak vzniklo právo od smlouvy odstoupit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z absence judikatury dovolacího soudu k otázce, zda odlišná vizualizace identifikačního štítku, byť obsahuje všechny předepsané náležitosti, zakládá podstatnou vadu vozidla a právo kupujícího na odstoupení od kupní smlouvy. Prosazuje, že odvolací soud vyložil normu EU o své libovůli, neboť tato norma nestanoví konečnou podobu štítku, štítek uvedený v její příloze je pouze vzorem a nejedná se tudíž o zobrazení závazné podoby.
Byť chybí na posuzovaném štítku vozidla jeden údaj, nepředstavuje tato okolnost vadu, která by jakkoli omezovala provozuschopnost vozidla. Normu EU doplňuje česká legislativa, která uvádí, že chybějící údaje na štítku jsou chybou typu B pouze tehdy, pokud povinný štítek výrobce je nečitelný nebo předepsané údaje na něm chybí (vyžaduje se vždy alespoň označení výrobce vozidla a VIN/výrobní číslo podvozku). Pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatel v tom, že zcela odmítl odlišnou vizualizaci identifikačního štítku vozidla, přestože štítek obsahuje všechny povinné údaje, které vyžaduje tuzemská legislativa, a že nesprávně vyložil ustanovení § 2103 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
z.“), rozšířil-li nepřípustně pojem „obvyklá pozornost“. Připomíná, že žalobkyně byla na nestandardní štítek upozorněna při předání protokolu o technické prohlídce, přesto čekala dva měsíce, než vadu štítku vytkla. Protože štítek je věc dobře viditelná, dovolatel pochybuje o obvyklé pozornosti žalobkyně.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, jak pokud jde o
skutkové závěry, tak právní posouzení. Akcentuje, že štítek, který byl připevněn na předmětném vozidle, neměl náležitosti identifikačního štítku výrobce. Protože absence identifikátoru je podstatnou vadou vozidla, měla právo od smlouvy odstoupit. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Již v rozsudku ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3724/2017, Nejvyšší soud dovodil, že vadu vozidla, v jejímž důsledku je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, je třeba považovat za vadné plnění naplňující podstatné porušení kupní smlouvy a opravňující kupujícího odstoupit od smlouvy. Vysvětlil přitom, že silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud na něm byly provedeny neschválené změny anebo zásahy do identifikátoru vozidla. Dovolatel prioritně brojí proti závěru odvolacího soudu, že žalobkyni svědčilo právo odstoupit od smlouvy, neboť předmět prodeje (silniční vozidlo) trpěl vadou spočívající v absenci povinného štítku výrobce (jednoho z povinných identifikátorů vozidla), což je třeba ve smyslu § 2002 o. z. ve spojení s § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. považovat za podstatné porušení smlouvy. V souvislosti s otázkou výkladu ustanovení § 2103 o. z. argumentuje tím, že již při prodeji si žalobkyně vozidlo prohlédla, takže štítek výrobce („černý štítek“) umístěný na kapotě musela zaznamenat; nadto byla na jeho nestandardnost při předání protokolu o technické prohlídce upozorněna. Dovozuje z toho důvodné pochybnosti o obvyklé pozornosti žalobkyně coby kupující, resp. namítá, že jednání žalobkyně neodpovídalo „běžné opatrnosti kupujícího“. Přehlíží přitom, že ustanovení § 2103 o. z. (jehož aplikace se dovolává) v první větě sice stanoví, že kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy, avšak v druhé větě dodává, že to neplatí, ujistil-li prodávající kupujícího výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě. A právě situace právně řešená ve větě druhé citovaného ustanovení nastala v posuzované věci, kdy odvolací soud zjistil, že strany si ve smlouvě neujednaly žádné zvláštní vlastnosti předmětu koupě (např. že předmětem koupě je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích), naopak žalobkyně byla nepravdivě ujištěna (viz protokol o technické prohlídce vozidla), že vozidlo je bez vad a schopné provozu na pozemních komunikacích, ač tomu tak nebylo.
Přípustnost dovolání není s to založit ani k dovolacímu přezkumu předestřená otázka, „zda odlišná vizualizace identifikačního štítku, byť obsahující všechny předepsané náležitosti, zakládá podstatnou vadu a právo kupujícího na odstoupení od kupní smlouvy“, která podle názoru dovolatele dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Dovolatel tuto otázku založil – jak se podává již z její formulace – na vlastním, od odvolacího soudu odlišném skutku, kdy pomíjí, že odvolací soud skutkově uzavřel, že štítek na prodávaném vozidle neobsahoval všechny předepsané (požadované) náležitosti a nelze ho považovat za povinný štítek výrobce. Přímo aplikovatelné nařízení Komise EU č. 19/2011 ze dne 11. 1. 2011 v čl. 2 stanoví, že povinným štítkem výrobce je štítek nebo tabulka připevněná na vozidlo výrobcem, na které jsou uvedeny základní technické údaje nezbytné k identifikaci vozidla. Dle bodu 2.1 Přílohy č. I nařízení následující údaje musí být nesmazatelným způsobem uvedeny na povinném štítku výrobce v uvedeném pořadí: a) jméno společnosti výrobce, b) úplné číslo schválení typu vozidla, c) identifikační číslo vozidla, d) maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla, e) maximální technicky přípustná hmotnost jízdní soupravy, f) maximální technicky přípustná hmotnost na každou nápravu v pořadí zpředu dozadu. Štítek připevněný na předmětném vozidle nebylo možno považovat za povinný štítek výrobce, neboť jednak neodpovídal vzoru povinného štítku výrobce podle bodu 5.1 přílohy č. I a dodatku nařízení, jednak zcela postrádal údaj o úplném čísle schválení typu vozidla. Je-li nařízení Komise EU přímo aplikovatelné, což sám žalovaný v dovolání připouští, pak nemůže být správné jeho tvrzení, že štítek připevněný na předmětném vozidle obsahoval všechny předepsané náležitosti. Jak je uvedeno již výše, zjištěný skutkový stav věci je v zásadě nezpochybnitelný a vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaný v dovolání výslovně brojí proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, tedy také proti nákladovým výrokům, ve vztahu k nimž není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 2. 2025
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu