USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Vysoké školy ekonomie a managementu, a.s., se sídlem v Praze 5, Nárožní 2600/9a (identifikační číslo 018 01 376), zastoupené Mgr. Martinem Zástěrou, advokátem se sídlem v Praze 3, Radhošťská 1942/2, proti žalovanému A. T. zastoupenému Mgr. Petrem Doležalem, advokátem se sídlem v Jílové u Prahy, Masarykovo nám. 18, o 178 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 88/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2024, č. j. 25 Co 107/2024-677, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 491 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Martina Zástěry, advokáta.
V záhlaví označeným rozhodnutím Krajský soud v Praze změnil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 8. 2. 2024, č. j. 12 C 88/2023-437, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 178 000 Kč, a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 195 890 Kč. Účastníci uzavřeli 8. 6. 2021 smlouvu o studiu (§ 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. z.“), jíž se žalovaný zavázal hradit studijní a administrativní poplatky ve stanovených cenových úrovních.
Dne 13. 12. 2022 žalovaný oznámil žalobkyni, že v bakalářském studijním programu nebude pokračovat. Žalobkyně je soukromou vysokou školou a peněžitá částka, kterou uplatnila žalobou, odpovídá podle odvolacího soudu smluvním ujednáním a registrovaným vnitřním předpisům. Dovolání žalovaného, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Žalobkyně se k dovolání žalovaného vyjádřila a navrhla jeho odmítnutí, popřípadě zamítnutí. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy udělilo rozhodnutím z 31.
8. 2016, č. j. MSMT-13739/2016-4, žalobkyni státní souhlas s jejím působením coby soukromé vysoké školy; žalobkyně získala akreditaci – mimo jiné – k bakalářskému studijnímu programu Ekonomika a management se studijním oborem Marketing; ministerstvo současně registrovalo její vnitřní předpisy - Statut, Studijní a zkušební řád, Nařízení rektora o platbách, Nařízení rektora o posunutí splatnosti studijních poplatků a Nařízení rektora o elektronickém zápisu (§ 39, § 36 odst. 1, 4, § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů /zákon o vysokých školách/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 111/1998 Sb.“).
Dne 3. 6. 2021 podal žalovaný prostřednictvím studentského informačního systému žalobkyně (dále jen „SIS“) přihlášku ke studiu. Prostřednictvím SIS mu 8. 6.
2021 žalobkyně sdělila, že splnil podmínky pro podmínečné přijetí ke studiu pro bakalářský studijní program Ekonomika a management v cenové úrovni Klasik v oblasti Marketing v prezenční formě studia a že do studia bude zapsán a studentem se stane podpisem smluvního prohlášení po doložení dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání, který musí do SIS nahrát do 1. 10. 2021. Žalovaný byl seznámen s výší studijních poplatků – pro úroveň Klasik 60 000 Kč za tři roky studia – a s lhůtami pro jejich úhradu po celou dobu studia.
Podpisem smluvního prohlášení dne 8. 6. 2021 se žalovaný zavázal v průběhu studia dodržovat závazky a povinnosti plynoucí z vnitřních předpisů a rozhodnutí orgánů žalobkyně, zejména ze Statutu, Studijního a zkušebního řádu, Disciplinárního řádu, Stipendijního řádu, Nařízení rektora a Oznámení rektora, a dále (s odkazem na vyrozumění o splnění podmínek) prohlásil, že si z nabízených možností a po seznámení s jejich obsahem, výší poplatků, podmínkami a vnitřním předpisem zvolil konkrétní cenovou úroveň studia (Klasik); zavázal se platit studijní a administrativní poplatky po celou pro příslušnou cenovou úroveň stanovenou dobu ve sjednané výši a určených termínech splatnosti, a to i v případě ukončení studia (jeho zanechání či vyloučení ze studia).
To samé platilo v případě změny cenové úrovně studia (na Standard, Premium nebo Exclusive). Žalobkyně se zavázala žalovanému vytvořit v souladu s platnou právní úpravou zákonné podmínky pro studium příslušného studijního programu. Žalovaný byl do studia zapsán od 1. 10. 2021. Dne 17. 5. 2022 obdržela žalobkyně od žalovaného písemné prohlášení o zanechání studia. Vyrozuměním z 8. 6. 2022 ho informovala o ukončení studia ke dni doručení uvedeného v prohlášení a vyzvala ho k vrácení studijního průkazu a zaplacení pohledávky z titulu neuhrazených studijních a administrativních poplatků ve výši 190 000 Kč. Dne 2.
7. 2022 uzavřel žalovaný (na svoji žádost) s žalobkyní dodatek ke smluvnímu prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia, jímž s účinností od 1. 9. 2022 došlo ke změně cenové úrovně studia na Standard (40 000 Kč/rok). Součástí dodatku bylo i poučení, že v případě nesplnění podmínek pro danou cenovou úroveň je žalovaný povinen na výzvu žalobkyně doplatit rozdíl mezi cenovou úrovní Standard a úrovní Premium za každý akademický rok a zaplatit příslušný administrativní poplatek; žalovaný se zavázal uhradit veškeré studijní poplatky za celou standardní dobu studia i v případě, nebude-li ve studiu pokračovat.
Dne 28. 8. 2022 vyrozuměla žalobkyně žalovaného o nesplnění podmínek cenové úrovně Klasik (90 % kreditů, 90 % docházka, studentské/mimostudijní aktivity) a vyzvala ho k zaplacení 50 000 Kč do 13. 9. 2022. K opětovnému zaplacení uvedené částky do 15. 12. 2022 žalovaného vyzvala dopisem z 30. 11. 2022. Žalovaný dne 13. 12. 2022 žalobkyni sdělil, že zanechává studium. Následovalo opět vyrozumění žalobkyně o ukončení studia ke dni doručení prohlášení a výzva k vrácení studijního průkazu a zaplacení pohledávky z titulu neuhrazených studijních a administrativních poplatků ve výši 178 000 Kč.
Žalovaný žalobkyni požadovanou částku neuhradil. Přípustnost dovolání vymezil žalovaný tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to ve smyslu zásadního odchýlení se od rozhodnutí NS sp. zn. 33 Cdo 2443/2023-328 ze dne 30. 7. 2024… i na vyřešení dalších otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, ale zde má za to, že takovéto otázky, které se týkají obdobného sporného řízení stejné žalobkyně a jiného žalovaného, řeší dovolací soud ve věci 23 Cdo 2083/2024, kdy žalovaného zastupuje stejný právní zástupce.“
Vzhledem k tomu, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2443/2023, od něhož se měl odvolací soud odchýlit, Ústavní soud nálezem ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. II. ÚS 2694/24, zrušil, je vymezení přípustnosti odklonem od této judikatury již bezpředmětné. Přesto Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, z jakého důvodu by přípustnost dovolání i za existence dnes již zrušeného rozhodnutí nebyla v daném případě dána. Žalovaný totiž opomněl uvést konkrétní právní otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud od citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odchýlit. Měl-li na mysli rozpor v závěru ohledně registrace vnitřních předpisů žalobkyně ministerstvem, pomíjí, že v projednávaném případě odvolací soud vyšel ze zjištění, že vnitřní předpisy žalobkyně byly řádně registrovány (bod 45 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nadto jde o závěr skutkový, který nelze dovoláním napadnout, neboť
jediným uplatnitelným důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, které se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá jeho nesprávnost (srov. § 241a odst. 1, 3 o. s. ř.). Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Ani další otázky – podle názoru žalovaného dovolacím soudem dosud neřešené – nejsou řádně vymezeny.
Tím totiž není odkaz na právní posouzení v rámci jiného dovolacího řízení, v němž žalovaného zastupuje stejný právní zástupce, ani v dovolání obsažené vyjádření pouhého nesouhlasu s určitými právními závěry odvolacího soudu [že smlouva o studiu a vnitřní předpisy žalobkyně včetně sjednaných poplatků nejsou v rozporu s § 56 odst. 1 písm. a), resp. § 59 zákona č. 111/1998 Sb. a Listinou základních práv a svobod]. Uvádí-li žalovaný, že odvolací soud nevysvětlil některé závěry, poukazuje na vadu řízení, k níž však dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.), o což se v daném případě nejedná. Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelem vznesená čistě hypotetická otázka („i kdyby nebyly vnitřní předpisy žalobkyně řádně registrovány…“), neboť na jejím vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Navíc i zde dovolatel vychází z vlastní verze skutkového stavu, která nemá oporu v napadeném rozhodnutí, neboť, jak je uvedeno výše, odvolací soud vyšel z toho, že vnitřní předpisy byly registrované. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výsledek řízení již Nejvyšší soud nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. 5. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu