33 Cdo 2090/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce D. M., zastoupeného JUDr. Markétou Vallovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Růžová 307, proti žalované IMPALA INTERTRADE spol. s r.o. se sídlem v Luhačovicích, Slunná 832, identifikační číslo 44005644, o zaplacení 58.667,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 8 C 120/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. dubna 2010, č. j. 60 Co 23/2010-180, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náklady dovolacího řízení
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 28. dubna 2010, č. j. 60 Co 23/2010-180, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 5. října 2009, č. j. 8 C 120/2004-170, jímž nebyl připuštěn návrh žalobce na přistoupení dalšího účastníka (žalovaného) do řízení, je sice přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), je však zjevně bezdůvodné. Dovoláním zpochybněná právní otázka přistoupení dalšího účastníka do řízení byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. jeho rozhodnutí ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 1/2007, nebo ze dne 07. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, v nichž byl přijat a zdůvodněn závěr, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je přitom nepřípustné, aby institut záměny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl ve sporu pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. Od výše uvedeného závěru se dovolací soud nemá důvod odchýlit ani v daném případě. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako zjevně bezdůvodné podle § 243b odst. 1 a 5 věty prvé a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl a v souladu s § 243c odst. 2 o. s. ř. stručně vyložil důvody zjevné bezdůvodnosti. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r. předsedkyně senátu