33 Cdo 2117/2024-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové, ve věci žalobce Mgr. Jana Bašného, se sídlem Praha 5, Hlubočepy, Pražského 608/21, identifikační číslo osoby 06161251, zastoupeného JUDr. Janem Skřipským, Ph.D. advokátem se sídlem Ostrava, Sokolská třída 936/21, proti žalovanému Českému svazu házené, z.s., se sídlem Praha 4, Michle, Budějovická 778/3a, identifikační číslo osoby 00548979, zastoupenému Mgr. Jeronýmem Šubrtem, advokátem se sídlem Brno, Jana Babáka 2733/11, o zaplacení 65 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 40/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2024, č. j. 30 Co 378/2023-167, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 840 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Jeronýma Šubrta.
(podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 2. 2024, č. j. 30 Co 378/2023-167, potvrdil rozsudek ze dne 28. 8. 2023, č. j. 19 C 40/2023-94, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 65 000 Kč s
příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
2. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci dne 14. 11. 2029 uzavřeli „smlouvu o činnosti hlavního trenéra reprezentačního družstva žen“, jejímž předmětem je vymezení vzájemných práv a povinností stran při obstarávání tréninkové činnosti osobně trenérem (žalobce) pro svaz (žalovaná) v pozici hlavního trenéra reprezentačního družstva žen České republiky v házené; smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 6. 2024, vymezovala oprávnění a povinnosti žalobce v rámci trenérské činnosti a závazek žalované hradit žalobci za jeho činnost podle smlouvy měsíčně 65 000 Kč. Smlouva obsahovala možnost jednostranné výpovědi žalovanou v případě porušení smluvních povinností trenérem s tříměsíční výpovědní lhůtou.
Rozhodnutím exekutivy Českého svazu házené ze dne 26. 7. 2022 byl žalobce ke dni 31. 7. 2022 odvolán z funkce hlavního trenéra reprezentačního družstva žen České republiky, dne 26. 8. 2022 žalovaná z důvodu porušení povinností žalobcem smlouvu vypověděla. Žalobce činnost hlavního trenéra po odvolání z funkce hlavního trenéra nevykonával.
3. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že účastníci uzavřeli příkazní smlouvu § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v níž se žalobce zavázal vykonávat pro žalovanou osobně tréninkovou činnost v pozici hlavního trenéra reprezentačního družstva žen v házené za sjednanou odměnu. Protože smlouva neobsahovala „odstupné“, ani nárok žalobce na odměnu i v případě, že žalobce sjednanou činnost nebude vykonávat, neshledal důvodnou žalobu, kterou se žalobce domáhal úhrady za prosinec 2022, kdy činnost trenéra nevykonával.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
5. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
6. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
7. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).
8. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že
dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 11. Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). 12. Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4283/2014, nebo ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3883/2015). 13. Neobsahuje-li dovolání všechny náležitosti vyžadované zákonem (ať už obecné náležitosti podání uvedené v § 42 odst. 4 o. s. ř., nebo zvláštní náležitosti stanovené pro dovolání v § 241a odst. 2 o. s. ř.), jde o vadné podání. Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tuto náležitost doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). 14. Prosazuje-li dovolatel s poukazem na § 237 o. s. ř., že „napadený rozsudek závisí na otázce hmotného práva, která má zásadní právní význam, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. otázce, jenž má být dovolacím soudem vyřešena jinak“, uplatnil současně vícero předpokladů přípustnosti dovolání, které se vzájemně vylučují. Dovolání v této části požadavku na řádné vymezení přípustnosti dovolání nevyhovuje; o tuto náležitost již nemůže být doplněno (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). 15. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s § 237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž takové vyjádření nesouhlasu musí splňovat zákonné požadavky (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 553/16). 16. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že při výkladu smlouvy nepřihlédl k vůli stran a že smlouva obsahově neodpovídá náležitostem ustanovení o příkazu. Otázka „výkladu ustanovení smlouvy“ přípustnost dovolání nezakládá, neboť žalobce její řešení buduje na odlišném hodnocení v řízení provedených důkazů – prosazuje-li, že vůlí účastníků při uzavírání smlouvy bylo sjednat, že žalobci odměna přísluší po celou dobu trvání smlouvy bez ohledu na to, zda činnost, k níž se ve smlouvě zavázal (reprezentačního trenéra), bude vykonávat či nikoliv. Tato argumentace nevystihuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř., neboť je jí vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž odvolací soud právní závěr založil. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran, jde o skutkové zjištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, je pro dovolací soud závazný. Namítá-li dovolatel v tomto směru nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tak, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z jeho skutkové verze, že vůlí smluvních stran bylo hradit žalobci odměnu i po dobu, kdy činnost reprezentačního trenéra nebude vykonávat), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že mu odměna přísluší i poté, co byl odvolán z funkce hlavního trenéra, kdy plnění, k němuž se ve smlouvě zavázal (činnost hlavního trenéra), nevykonával. Zpochybňuje-li žalobce právní závěr odvolacího soudu, že se jedná o příkazní smlouvu, neuvedl, o který z případů přípustnosti se má jednat, a není ani zřejmé, jak by se jím prosazovaný názor, že se o smlouvu příkazní nejedná, měl promítnout do právního posouzení věci. 17. Přípustnost dovolání nezakládá námitka nesprávného právního posouzení nároku příkazníka (žalobce) na sjednanou odměnu, založená na přesvědčení, že odvolací soud nesprávně aplikoval závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3437/2020, neboť v odkazované věci „příkazník (advokát) příkazci (klientu) skutečně kontinuálně poskytoval právní služby“, takže „nešlo o obdobný případ jako v této věci, nešlo o skutkový stav, kdy by bylo zjištěno, že příkazník činnost reálně nevykonával“. V případě řešeném v odkazovaném rozhodnutí šlo o situaci, kdy žalobce pro žalovanou poskytoval právní služby na základě pokynů žalované v souladu se sjednaným předmětem příkazní smlouvy a dovolací soud (za dané situace) aproboval závěr soudů obou stupňů, že žalobci za poskytnuté služby sjednaná paušální odměna náleží. V nyní projednávané věci jde (toliko) o situaci opačnou, kdy žalobce (jako příkazník) sjednanou činnost nevykonával - ani nemohl, neboť ke dni 31. 7. 2022 byl odvolán z pozice hlavního trenéra reprezentačního družstva - tudíž mu sjednaná odměna za měsíc prosinec 2022 (jíž se domáhá žalobou) nenáleží. Lze uzavřít, že závěry odvolacího soudu nejsou v kolizi s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3437/2020. Dovolatel se mýlí, staví-li svoji argumentaci na tom, že šlo o případ paušální odměny sjednané bez ohledu na objem provedené činnosti, a přehlíží, že odvoláním z funkce hlavního reprezentačního trenéra se plnění smlouvy z jeho strany stalo nemožným. 18. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 19. Dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu též v rozsahu jeho nákladového výroku, proti němuž dovolání není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu