33 Cdo 2169/2016

33 Cdo 2169/2016 33 Cdo 2170/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce M. K., proti žalovanému Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 218/2012, o dovoláních žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2014, č. j. 35 Co 493/2013-54, a ze dne 29. 6. 2015, č. j. 35 Co 194/2015-107, takto:

Dovolací řízení se zastavují.

Žalobce se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 4. 12. 2012 domáhá proti žalovanému Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky zrušení jeho rozhodčího nálezu ze dne 26. 8. 2011, č. j. Rsp 2902/10, jenž byl v rozhodčím řízení vydán k návrhu žalující strany Raiffeisen stavební spořitelny a. s.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2014, č. j. 35 Co 493/2013-54, potvrdil usnesení ze dne 24. 5. 2013, č. j. 31 C 218/2012-23, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 12. 2013, č. j. 31 C 218/2012-50, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Kromě toho, že se totožnil se závěry soudu prvního stupně, že poměry žalobce neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků (a tedy ani ustanovení zástupce z řad advokátů), zejména akcentoval, že žádostem žalobce nelze vyhovět, neboť svou žalobou na zrušení rozhodčího nálezu směřující proti Hospodářské komoře České republiky a Agrární Komoře České republiky uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo. V řízení o zrušení rozhodčího nálezu nemůže být žaloba pro nedostatek pasivní legitimace úspěšná.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž zároveň požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 12. 2014, č. j. 31 C 218/2012-86, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 12. 2015, č. j. 31 C 218/2012-129, žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení nepřiznal a jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl. Usnesení ze dne 29. 6.

2015, č. j. 35 Co 194/2015-107, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 12. 2014, č. j. 31 C 218/2012-86, napadl žalobce dovoláním, v němž opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Usnesením ze dne 25. 2. 2016, č. j. 31 C 218/2012-130, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zvolil zástupcem pro dovolací řízení advokáta, předložil písemnou plnou moc a aby jeho prostřednictvím nahradil nebo doplnil dovolání doručené soudu dne 1.

10. 2015 a poučil jej o následcích nevyhovění výzvě. Žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne 12. 4. 2016, kterým zopakoval žádost o ustanovení zástupce. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.; dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi lze přiznat osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst.

2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod č. 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že žalobce není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jenž mu ve spojení s usnesením soudu prvního stupně nepřiznal osvobození od soudního poplatku a neustanovil mu advokáta pro řízení o žalobě, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.

Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srovnejnapř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod č. 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě dovolací soud sdílí názor, který odvolací soud (soud prvního stupně) přijal v napadeném usnesení, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť uplatňuje zřejmě bezúspěšné právo.

Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu.

Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 995/2015). V posuzovaném případě žalobce podal žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, vydaného v rozhodčím řízení, v němž byli účastníky Raiffeisen stavební spořitelna, a.

s., jako strana žalující a žalobce, jako strana žalovaná. Žalobce označil v žalobě jako žalovaného Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který ovšem není v dané věci pasivně věcně legitimován.

Je-li nepochybné, že nemůže být vyhověno samotné žalobě, pak i návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Není tedy ani důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení žalovaného. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení - ač byl o následcích nečinnosti poučen - Nejvyšší soud řízení o jeho dovoláních zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.

s. ř.). Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.