33 Cdo 2236/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobců a/ Ing. V. S. a b/ M. S., zastoupených JUDr. Petrem Košťálem, advokátem
se sídlem Příbram II, Střelecká 26, proti žalované IRHOS spol. s r. o. se
sídlem Praha 3, Slezská 103, zastoupené JUDr. Jaroslavem Šímou, CSc., advokátem
se sídlem Plzeň, Purkyňova 43, o zaplacení částky 1,121.160,90 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. 7 C 123/2005, o dovolání žalobců proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008, č. j. 28 Co
461/2007-164, takto :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2008, č. j. 28 Co
461/2007-164, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se po žalované domáhali zaplacení částky 1,121.160,90 Kč představující
smluvní pokutu, na kterou jim vznikl nárok, neboť žalovaná nedodržela dohodnutý
termín dokončení díla.
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 24. července 2007, č. j. 7 C
123/2005-130, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní
moci rozsudku částku 1,121.160,90 Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 31. 10. 2002 smlouvu o dílo, podle
níž se žalovaná (zhotovitelka) zavázala pro žalobce (objednatele) provést
výstavbu rodinného domu na parcele č. 267/13 v k. ú. Č. za cenu 4,440.150,70 Kč
s tím, že provádění díla se řídí podmínkami pravomocného územního rozhodnutí
vydaného Magistrátem města P. ze dne 13. 12. 1997, č. j. 2100/97, 2214/97, a
pravomocným stavebním povolením vydaným Úřadem MO P. 8, č. j. 85/38/2002/Výst/
Ref. Účastníci smlouvy si sjednali, že dílo bude dokončeno „do 12ti měsíců od
zahájení stavby, které bude provedeno zápisem ve stavebním deníku.“ Sjednaná
doba plnění se přitom prodlužuje o dobu, kterou si vyžádají změny a okolnosti
vyvolané objednatelem po zahájení stavby (změna projektu, odlišné požadavky na
provedení). V článku VIII. smlouvy si pro případ nedodržení termínu plnění
smluvní strany dohodly, že žalovaná uhradí žalobcům smluvní pokutu ve výši 0,1
% z celkové ceny díla za každý započatý den prodlení. Stavební deník založil
dne 25. 11. 2002 V. L. (stavební dozor žalobců), ač tak měla učinit žalovaná. V
tu dobu již byly zhotoveny základy a základová deska. Žalovaná dílo do 12
měsíců od zahájení stavby neprovedla. Prodlení se zhotovením díla způsobil její
postup při stavbě, a nikoli vícepráce požadované žalobci. V průběhu výstavby
žalobci zjistili, že stavba byla ve skutečnosti prováděna bez rozhodnutí o
jejím povolení, neboť jednatel žalované S. H. padělal stavební povolení, na
které odkazovala smlouva o dílo, tak, že přepsal údaje v pravomocném stavebním
povolení týkající se jiné stavby. Dodatečné stavební povolení bylo vydáno dne
12. 7. 2004 poté, co stavební úřad rozhodl o odstranění stavby; i z tohoto
důvodu nemohlo být dílo žalobcům předáno ve sjednané lhůtě. Dne 8. 10. 2004 se
konala schůzka za účelem předání díla, jíž se účastnili žalobci, V. L. a
jednatel žalované S. H., který s sebou přinesl předávací protokol a záruční
listy. Předání díla a převedení nemovitosti do vlastnictví žalobců podmiňoval
podpisem dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo. Vyhrožoval jim, že když dodatek
nepodepíší, nestanou se majiteli zhotoveného a již zaplaceného rodinného domku.
Žalobci sice s obsahem dodatku nesouhlasili, avšak pod touto hrozbou žalobce
dodatek s datem 22. 9. 2004 podepsal. Před podpisem byla z jeho textu
vyškrtnuta cena za vícepráce 665.000,- Kč. V dodatku se uvádí, že se jím
smlouva o dílo ze dne 31. 10. 2002 doplňuje v oddílu II. tak, že stavba bude
dokončena a předána 8. 10. 2004. Tím se chtěla žalovaná vyhnout povinnosti
zaplatit smluvní pokutu za prodlení s předáním díla. Soud prvního stupně
neuvěřil tvrzení žalované, že žalobce podepsal dodatek dobrovolně bez
jakéhokoli nátlaku a že tím nepodmiňovala předání díla žalobcům.
Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že
účastníci uzavřeli smlouvu o dílo v souladu s § 631 a násl. zákona č. 40/1964
Sb., v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“), která obsahovala též platné
ujednání o smluvní pokutě podle § 544 obč. zák. Dodatek č. 1 posoudil s ohledem
na situaci, za níž žalobce listinu podepsal, jako právní úkon, který učinil
nesvobodně, a je tudíž absolutně neplatný ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.
Protože žalovaná nedodržela termín dokončení díla sjednaný ve smlouvě, vzniklo
žalobcům právo na smluvní pokutu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. ledna 2008, č. j. 28 Co 461/2007-164,
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Ač konstatoval, že soud prvního stupně náležitě zjistil skutkový stav,
neztotožnil se s jeho zjištěním, že jednatel žalované při předání stavby činil
na žalobce nátlak, aby dodatek ke smlouvě se žalovanou uzavřeli. Po
rekapitulaci obsahu výpovědi svědka V. L., který byl jednání stran smlouvy
přítomen, po zopakování listinných důkazů (korespondencí účastníků ze dne 22.
9. 2004 a 10. 10. 2004) a jejich zhodnocení, oproti soudu prvního stupně
neuvěřil žalobcům, že dodatek uzavřeli nesvobodně. Jejich tvrzení totiž
nepotvrdil svědek L. a nekoresponduje ani s obsahem dopisu ze dne 10. 10. 2004,
v němž žalobce žalované sděluje pouze své výhrady k vyúčtování víceprací.
Současně vyslovil názor, že i kdyby jednatel žalované hrozil žalobcům, že
nedojde k převodu vlastnického práva ke stavbě a pozemku, nepodepíší-li
dodatek, měli možnost domáhat se po žalované plnění ze smlouvy; chování
jednatele žalované proto nemohlo v žalobcích vzbudit tak důvodné obavy, že by
jej podepsali pod nátlakem. Právně významným shledal poukaz žalované na to, že
dne 20. 1. 2004 byly uzavřeny dvě smlouvy o zřízení zástavního práva k
rozestavěné budově a pozemku ve prospěch Českomoravské stavební spořitelny, a.
s., podle nichž žalovaná a její jednatel zástavou ručili za úvěr poskytnutý
žalobcům. Uzavřel, že dodatkem, který není neplatným právním úkonem ve smyslu §
37 odst. 1 obč. zák., byla doba plnění sjednaná ve smlouvě prodloužena do 8.
10. 2004. Žalobcům proto nemohlo vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty v
důsledku prodlení žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost
dovozují z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Zpochybňují právní závěr odvolacího
soudu, že dodatek byl uzavřen platně. Zdůrazňují, že zájem na jeho uzavření
měla výlučně žalovaná, vědoma si svého prodlení, a že postavení smluvních stran
v tomto okamžiku nebylo rovnoprávné. Žalované na stavbu, která nebyla v jejich
vlastnictví, uhradili 4,608.036,- Kč, za pozemek, který byl v podílovém
spoluvlastnictví tří osob, z nichž jednou byla žalovaná, zaplatili zálohu
1,800.000,- Kč a za tepelné čerpadlo 460.000,- Kč. Současně zaplatili ještě
300.000,- Kč za kuchyň, 80.000,- Kč za vrtanou studnu, 460.000,- Kč za oplocení
pozemku a dlažby a 160.000,- Kč za venkovní sklep. Výhrůžka jednatele žalované,
že jim dílo nepředá, nepodepíší-li dodatek smlouvy, za této situace
představovala psychický nátlak (bez nutného křiku a násilí, který svědek L.
nemusel registrovat), jímž si žalovaná uzavření dodatku vynutila. Bez tohoto
nátlaku by jej neuzavřeli. Úvahu odvolacího soudu, že měli možnost domáhat se
plnění ze smlouvy soudní cestou, považují za akademickou, neboť v případě
soudního jednání mohla žalovaná nakládat s nemovitostí podle své úvahy.
Žalovaná na ně vyvíjela psychický nátlak směřující k podpisu dodatku i tím, že
předání díla stále zdržovala. Prosazují názor, že dodatek byl jimi uzavřen
nesvobodně, a je proto neplatný. Z blíže rozvedených důvodů mají výhrady k
výkladu obsahu dodatku odvolacím soudem. Mají za to, že ujednání v dodatku se
nedotýká původně sjednané doby plnění - do 12 ti měsíců ode dne zahájení
stavby, a že pouze doplňuje bod 3. do článku II., znějící tak, že „Stavba bude
dokončena a předána 8. 10. 2004“. Za nesprávný považují názor odvolacího soudu,
že vznik práva na smluvní pokutu byl závislý na datu předání stavby. Protože
strany uzavřely dodatek v době, kdy dílo bylo fakticky dokončeno, nemohl nabýt
platnosti. Nesplňuje ani formální náležitosti, jelikož jej podepsal pouze
žalobce, ačkoli objednateli byli oba žalobci. Poněvadž se v tomto případě
nejednalo o obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů a
žalobkyně dodatek nepodepsala, jedná se i z tohoto důvodu o neplatný právní
úkon podle § 145 odst. 2 obč. zák. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací
soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu.
Zdůraznila, že k posunu doby plnění došlo z důvodů na straně žalobců. Poukazuje
na to, že žalobci, pokud jde o otázku svobody vůle při uzavírání dodatku, v
dovolání nepřípustně mění oproti svým účastnickým výpovědím tvrzení v tom
směru, že šlo o „vnějškově pokojný nátlak psychický.“ Připomíná, že ani výpověď
svědka L. neprokázala pravdivost tvrzení žalobců, že na ně činila psychický
nátlak; tomu nenasvědčuje též okolnost, že byla vázána dvěma smlouvami o
zřízení zástavního práva k pozemkům a rozestavěným budovám ve prospěch
Českomoravské stavební spořitelny, a. s., jimiž spolu se svým jednatelem ručila
za úvěr poskytnutý žalobcům. Sdílí názor odvolacího soudu (který vyšel z
výpovědi svědka L.), že běžnou výměnu názorů mezi smluvními stranami ve
stavební praxi není možné posuzovat jako nátlak vylučující svobodu vůle.
Žalobci měli možnost při uzavírání dodatku korigovat svou právní pozici, o čemž
svědčí změna údaje o ceně víceprací v dodatku. Za správný považuje závěr
odvolacího soudu, že platným uzavřením dodatku došlo k „prodloužení předání
díla do 18. 10. 2004, čímž všechna zdržení s dodávkou žalovaná společnost
zhojila a žalobci to akceptovali“. Obsahem je dodatek narovnáním, jímž strany
upravily sporné záležitosti. K námitce neplatnosti dodatku pro rozpor s § 145
odst. 2 obč. zák. připomíná, že jde o nepřípustnou novotu a že námitka
relativní neplatnosti nebyla uplatněna (a vzhledem k promlčecí době již ani
uplatněna být nemůže). Navíc žalobce byl žalobkyní k takovému úkonu zmocněn.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej
čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami při splnění podmínky
jejich advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky
se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je opodstatněné.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z § 242 odst.
3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s.
ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se
z obsahu spisu nepodávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně
(§ 213 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě
kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy
zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému
zjištění, než které učinil soud prvního stupně (§ 213 odst. 2 o. s. ř.). K
provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková
zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne,
ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke
skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné
důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 213 odst. 3 o. s.
ř.).
Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního
stupně neznamená, že by se mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění
soudu prvního stupně. Má-li odvolací soud za to, že na základě důkazů
provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového
stavu věci, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se
odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám
provedl a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případně odlišné zhodnocení
důkazu. To znamená, že odvolací soud je povinen ohledně skutečnosti, o níž má
pochybnosti, zopakovat dokazování jako celek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu
ČR ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 33 Cdo 1890/2007). V případě, že soud prvního
stupně sice důkaz provedl, avšak při hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) jej
pominul, žádná skutková zjištění z něho neučinil a ohledně zjišťované
skutečnosti v rozporu s § 132 o. s. ř. vyšel z ostatních provedených důkazů, je
odvolacímu soudu zakázáno, aby takový důkaz považoval bez dalšího za zdroj pro
svá skutková zjištění. Odvolací soud je podle § 213 odst. 3 o. s. ř. povinen
zopakovat soudem prvního stupně pominutý důkaz; způsobilým podkladem pro
skutková zjištění odvolacího soudu může být jen takový důkaz, který odvolací
soud provedl znovu stejným způsobem, jako by před soudem prvního stupně nebyl
vůbec proveden. Jestliže odvolací soud nepostupuje způsobem uvedeným v § 213
odst. 2 a 3 o. s. ř., a přesto se od skutkového stavu zjištěného soudem prvního
stupně odchýlí, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2
písm. a/ o. s. ř.
Soud prvního stupně založil právní posouzení věci na skutkovém zjištění, že
žalobci dne 8. 10. 2004 podepsali Dodatek č. 1 ke smlouvě o dílo v důsledku
psychického nátlaku vyvolaného jednatelem žalované S. H., který vyhrožoval, že
dílo jim nebude předáno a nemovitosti na ně nebudou převedeny, nepodepíší-li
dodatek s textem doplňujícím smlouvu o ujednání, že stavba bude dokončena a
předána 8. 10. 2004. I když žalobci s obsahem dodatku nesouhlasili, žalobce jej
podepsal v obavě, že se v případě jeho neuzavření nestanou majiteli zhotoveného
a již zaplaceného rodinného domku s pozemkem. Tato skutková zjištění čerpal
soud prvního stupně, jak vyplývá z obsahu odůvodnění jeho rozsudku, z jím
provedeného výslechu žalobců jako účastníků řízení, kterým uvěřil, že podlehli
nátlaku jednatele žalované a že dodatek žalobce podepsal v obavě, že se
nestanou vlastníky nemovitosti, za niž vynaložili značné finanční prostředky.
Naopak jako nevěrohodnou vyhodnotil výpověď jednatele žalované S. H., že
žalobci uzavřeli dodatek dobrovolně bez nátlaku, na základě úvahy, že žalovaná
měla zájem, na rozdíl od žalobců, dodatek uzavřít ve snaze vyhnout se zaplacení
smluvní pokuty. Z takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně učinil
skutkový závěr, že žalobci uzavřeli dodatek nesvobodně, a na jeho základě
dospěl k právnímu závěru, že dodatek není platným právním úkonem ve smyslu § 37
odst. 1 obč. zák. (a že tedy doba plnění v čl. II. smlouvy změněna nebyla).
Odvolací soud při jednání dne 23. 1. 2008 zopakoval dokazování pouze
korespondencí účastníků řízení. Výslechy žalobců a jednatele žalované
nezopakoval, skutková zjištění učinil i z výslechu svědka L., který sice soud
prvního stupně k důkazům provedl, avšak ohledně žalobci tvrzeného psychického
nátlaku jej nijak nehodnotil a v tomto ohledu z něj žádná skutková zjištění
neučinil. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěl k právnímu závěru,
že dodatek ke smlouvě o dílo je platným právním úkonem (§ 37 odst. 1 obč.
zák.). Podkladem pro takové právní posouzení věci mu byl odlišný skutkový
závěr, že žalobci neprokázali své tvrzení, že dodatek uzavřeli v důsledku
psychického donucení vyvolaného výhrůžkou jednatele žalované. Ten čerpal nejen
z listinných důkazů, ale i z vlastního od soudu prvního stupně odlišného
hodnocení výpovědí žalobců, jednatele žalované a svědka L., aniž je v rozporu s
§ 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. zopakoval. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Protože skutkový závěr o tom, zda žalobci podepsali dodatek pod nátlakem, je
pro rozhodnutí ve věci určující, nezabýval se již dovolací soud dalšími
dovolacími námitkami žalobců pro jejich předčasnost.
Z výše uvedeného důvodu dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3
věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů
dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června
2010
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu