33 Cdo 228/2017-977
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. M.,
zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2,
Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalované STAVOSAN spol. s r. o., se sídlem v
Plzni, Doudlevce, Předenická 80/1 (identifikační číslo 45354201), zastoupené
JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o 95.371,50 Kč s
příslušenstvím a smluvní pokutu (974,70 Kč), vedené u Okresního soudu Plzeň -
město pod sp. zn. 16 C 157/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 21. 3. 2016, č.j. 15 Co 67/2016-920, ve znění opravného
usnesení ze dne 3. 5. 2016, č.j. 15 Co 67/2016-941,takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 6.340 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Kláry
Kořínkové Ph.D., advokátky.
Rozsudkem ze dne 23. 11. 2015, č.j. 16 C 157/2008-857, ve spojení s
doplňujícím rozsudkem ze dne 30. 12. 2015, č.j. 16 C 157/2008-887, Okresní soud
Plzeň - město uložil žalované zaplatit žalobci 95.371,50 Kč [„s úrokem z
prodlení od 7. 12. 2007 do zaplacení. Od 7. 12. 2007 do 31. 12. 2007 je úrok z
prodlení 9,75% p.a. a dále od 1. 1. 2008 je úrok z prodlení v každém
kalendářním pololetí ve výši repo sazby stanovené ČNB, platné vždy k 1. dni
kalendářního pololetí, zvýšené o 7 procentních bodů“] a 15.164 Kč;
akcesorickými výroky rozhodl o nákladech řízení účastníků, státu a o soudním
poplatku. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 3. 2016, č.j. 15 Co
67/2016-920, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 5. 2016, č.j. 15 Co
67/2016-941, rozhodnutí soudu prvního stupně co do povinnosti žalované zaplatit
žalobci 95.371,50 Kč, 974,70 Kč a na nákladech řízení státu 10.196,77 Kč (spolu
se zůstatkem zálohy složené žalovanou ve výši 44.067,23 Kč) potvrdil, změnil je
tak, že zamítl žalobu, již se žalobce domáhal po žalované zaplacení 14.189,30
Kč, v rozsahu příslušenství (úroků z prodlení) z jistiny 95.371,50 Kč
rozhodnutí zrušil a řízení zastavil a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit
žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 157.301 Kč, resp. 15.936 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v právních
závěrech, podle nichž žalobce má právo na přiměřené snížení ceny, neboť sanace
vlhkého zdiva rodinného domu užitou metodou vykazovala vady, za které odpovídá
žalovaná - zhotovitelka (§ 653 odst. 1, § 655 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), a právo na smluvní pokutu, neboť žalovaná
byla s dokončením (předáním) díla v prodlení od 13. 6. 2007 do 23. 6. 2007 (§
544 a násl. obč. zák.). Rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujících výrocích o věci samé a v
akcesorických výrocích o nákladech řízení napadla žalovaná dovoláním, které
není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Smlouvou z 15. 5.
2007 se žalovaná zavázala provést sanaci vlhkého zdiva domu
žalobce, a to podřezáním lanovou pilou a vložením izolace při podřezávání zdiva
s řádným klínováním a plnou cementovou injektáží vzniklé spáry podle
technologických postupů, které byly přílohou smlouvy. Bylo sjednáno, že
objednatel za dílo zaplatí částku odpovídající skutečnému rozsahu provedených
prací s použitím příslušných jednotkových cen uvedených v příloze smlouvy,
přičemž celková cena (včetně daně z přidané hodnoty) neměla přesáhnout částku
205.099 Kč. Dílo mělo být provedeno v období od 22. 5. 2007 do 12. 6. 2007;
protokol o předání a převzetí byl podepsán 23. 6. 2007. Dne 26. 6. 2007
zaplatil žalobce žalované (prostřednictvím advokátní úschovy) 177.388 Kč (na
základě faktury č. 2700048 vystavené žalovanou dne 23. 6. 2007). Soud vzal dále
za prokázané, že dílo trpělo vadami, které žalobce – s odkazem na vyjádření
znalce v oboru stavebnictví – vytknul dopisem z 6. 12. 2007, ve kterém
požadoval vady odstranit, a to nejpozději do třiceti dnů. Pro případ
neodstranění vad žalobce požadoval slevu z ceny díla. Žalovaná existenci vad
neuznala, reklamaci označila za neopodstatněnou a požadovanou slevu z ceny díla
za snahu o získání neoprávněného prospěchu. Výtka žalované, podle níž měly soudy zjistit, zda reklamované vady jsou
odstranitelné nebo neodstranitelné, protože pouze v případě neodstranitelnosti
by měl žalobce právo na slevu z ceny, je konfúzní; odvolací soud totiž vytčené
závady opravy domu posoudil jako vady v právním smyslu, které zhotovitelka
neodstranila, v důsledku čehož vznikla objednateli práva uvedená v § 655 odst. 1, větě třetí, obč. zák., tedy i právo na slevu z ceny. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o.s.ř. nelze napadnout
nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění námitkami proti hodnocení důkazů
odvolacím soudem opírajícímu se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v
§ 132 (§ 211) o.s.ř. To je v dané věci významné zejména se zřetelem na
posuzování skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, jinak řečeno, na
hodnocení důkazu odborným vyjádřením či znaleckým posudkem (§ 127, § 127a
o.s.ř.). Tvrzením o nepoužitelnosti a neprůkaznosti závěrů znaleckého posudku
ČVUT v Praze, fakulty stavební (Institutu soudního znalectví), č. 221-13, z 30. 7. 2013, se proto dovolací soud nezabýval (k hodnocení důkazu znaleckým
posudkem a k přezkumu odborných závěrů znalce srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1557/2015), stejně jako námitkou, podle níž
soudy chybně vyhodnotily vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu týkající se
desek LARIVER, které se vkládají do řezné spáry, a obsah předávacího protokolu
z 23. 6. 2007.
Namítá-li žalovaná nedostatek odůvodnění, nepřezkoumatelnost či
překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu a pochybení spočívající v neprovedení
navrženého důkazu měřením vlhkosti, „které by jednoznačně potvrdilo či
vyvrátilo to, zda je účel díla plněn a tedy zda došlo k zabránění vzlínání
vlhkosti do zdiva,“ nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného
nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýká
odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám však dovolací soud přihlíží pouze
v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá,
o.s.ř.). Je třeba připomenout, že podle § 120 odst. 1, věty druhé, o.s.ř. soud
rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Ze zásad řádného procesu
automaticky nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník
řízení navrhl. Musí však nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních)
rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z
jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (srov. např. nález Ústavního soudu ze
dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 87/1999). Soud prvního stupně povinnosti řádně
zdůvodnit, proč nevyhověl návrhu žalované na provedení důkazu navrženého k
měření aktuální vlhkosti objektu, dostál. Přiznal-li odvolací soud žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou
stupňů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), postupoval v souladu s
rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013 („po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb.
Ústavním soudem se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za
zastupování advokátem určí podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů“).
Neuvedla-li dovolatelka žádnou právní otázku, která by zakládala
přípustnost dovolání, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c
odst. 1, 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst.
3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 29. listopadu 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu