33 Cdo 232/2022-434
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně STANAP Karlovy Vary s.r.o., se sídlem Karlovy Vary, Závodu míru 579/1, identifikační číslo osoby 25223755, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 2056/3, proti žalovaným 1) P. O., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) K. Š. B., advokátní kancelář, s.r.o., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti vedlejšího účastníka Kooperativa pojišťovna a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, o náhradu škody, o zaplacení 2 588 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 336/2015, o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2021, č. j. 25 Co 132/2021-397, takto:
Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2021, č. j. 25 Co 132/2021-397, se zamítá.
s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1) tak, že nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 2) na nákladech řízení částku 1 047 763 Kč (výrok III.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na nákladech řízení částku 1 035 878,58 Kč (výrok IV.).
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, č. j. 25 Co 132/2021-397, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výrocích III. a IV. jej změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 2) i vedlejšímu účastníkovi na straně žalované 500 000 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož součástí byl také návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Žalobkyně tvrdí, že výkonem rozhodnutí či exekucí rozsudku odvolacího soudu by jí hrozila závažná újma, neboť je drobnou stavební firmou, které povinnost zaplacení dlužné částky nepochybně způsobí závažnou finanční krizi. Žalovanému by odklad výkonu rozhodnutí či exekuce újmu nezpůsobil a žalované 2) žádné účelně vynaložené náklady na právní zastoupení nevznikly, jelikož k právnímu zastoupení zplnomocnila ve „své věci“ „svého advokáta“.
Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“). Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23.
8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že nejsou splněny předpoklady uvedené v bodech 3/ a 4/. K odkladu vykonatelnosti soud přikročí tehdy, je-li dovolatel „závažně ohrožen“ ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele).
Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), který je právnickou osobou, je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do „majetkových“ poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak „závažně“ se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem „neprodleným“ výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v „majetkových“ poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí].
Dovolatelka v návrhu neuvádí své majetkové poměry, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí, přičemž její obecné tvrzení, že „povinnost zaplacení částky uložené rozhodnutím odvolacího soudu nepochybně způsobí závažnou finanční krizi“ k posouzení dopadu vlastního výkonu rozhodnutí do jejích majetkových poměrů nepostačuje. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je úspěšnost dovolání nepravděpodobná. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatelky na odklad vykonatelnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované pokládají rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhly odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na přípustnost dovolání žalobkyně usuzuje z toho, že rozsudek odvolacího soudu závisí na otázce vzniku práva žalobkyně na zaplacení doplatku ceny díla, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že správně neposoudil úmyslné bojkotování dlužníka (odsouhlasit soupis provedených prací) jako zmaření nároku, které nepožívá právní ochrany a je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2182/2016. Důvodnost dovolání dovolatelka spatřuje rovněž v tom, že je povinností advokáta, aby nabídl a vysvětlil možná právní řešení případu klienta, přičemž je povinen využít všechny prostředky k ochraně práv klienta, když prosazuje, že špatný způsob vedení sporu žalovaným měl být přičten k jeho tíži a že porušení povinnosti žalovaného, tedy zásadní špatná rada, vedla ke vzniku škody. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího reprezentované rozsudky ze dne 4.
4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1749/2015 a ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 202/2006, neboť správně neposoudil, že uplatnění smluvní pokuty bylo v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku. Dovolání není přípustné. Odvolací soud po právní stránce učinil následující závěry: (i) že žalobkyni nárok na doplacení ceny díla nesvědčí, protože nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro jeho vznik, a to existence odsouhlaseného soupisu provedených prací a protokolární předání díla s potvrzením o odstranění vad a nedodělků, (ii) že i kdyby (hypoteticky) nárok na doplacení ceny díla do 90 % existoval, objednatel v rámci obrany po právu a včas uplatnil námitku započtení v rozsahu smluvní pokuty za pozdní dokončení díla, a (iii) že není splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu, a sice porušení povinnosti žalovaného při výkonu jeho činnosti, neboť jako advokát v průběhu sporu u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn.
41 C 1/2011 nepochybil (neposkytoval žalobkyni nesprávnou právní pomoc), a příčinnou souvislost mezi škodou a porušením povinnosti advokáta nelze spatřovat ani v opožděně podaném odvolání, jehož meritorní projednání by na výsledku řízení ničeho nezměnilo. Žalobkyně právní závěr odvolacího soudu uvedený sub (iii) zpochybňuje tvrzením, že „došlo k špatné volbě vedení sporu“, neboť žalovaný nesprávně poradil žalobkyni podat žalobu o zaplacení díla, ačkoliv měla žalovat na splnění povinnosti objednatele odsouhlasit soupis provedených prací, tedy podal žalobu na zaplacení ceny díla předčasně.
Přitom pomíjí, že v podaném návrhu na vydání platebního rozkazu (v souvislosti s vylíčením rozhodných skutečností ohledně příčin škody způsobené žalovanými poskytnutím nesprávné právní pomoci) uvedla, že právní zastoupení nebylo vedeno s náležitou péčí, což vyplývá (i) z obsahu návrhu na zahájení řízení vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 41 C 1/2011, který neobsahuje řádné vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, (ii) z usnesení o separaci nákladů, z něhož plyne, že zásadní vyjádření ve věci samé bylo podáno opožděně a bylo tak zmařeno nařízené soudní jednání, (iii) z protokolu o jednání ze dne 1.
8. 2013, z kterého plyne, že k jednání byl bez předchozí konzultace s žalobkyní vyslán advokátní koncipient XY, byť se jednalo o skutkově i právně mimořádně složitý případ, (iv) z usnesení o separaci nákladů, z nějž vyplývá určitý laxní přístup k plnění procesních povinností žalovanými, (v) z nesprávné právní rady směřující k tomu, aby byl dodatečně podepsán protokol o předání a převzetí díla, a (vi) z opožděně podaného odvolání, jež bylo následně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2015, č. j.
25 Co 101/2015, odmítnuto, s tím, že posledně uvedené pochybení žalobkyně shledává stěžejním porušením povinnosti advokáta poskytnout právní pomoc s náležitou péčí. Z řečeného vyplývá, že tvrzení předestřené v dovolání, že ke škodě došlo tím, že žalovaný nesprávně doporučil žalobkyni podat žalobu o zaplacení ceny díla namísto žaloby na splnění povinnosti, je novou skutečností, k níž nelze přihlédnout (§ 241a odst. 6 o. s. ř). Námitka, jíž prosazuje, že objednatel díla zmařil odsouhlasení soupisu provedených prací, z níž dovozuje, že jednal v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a takové jednání by nemělo požívat právní ochrany, je skutkové povahy, neboť jejím prostřednictvím žalobkyně prosazuje svoji skutkovou verzi toho, zda a z jakých důvodů byly splněny hmotněprávní podmínky pro zaplacení ceny díla.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a bez významu je tak její odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k povinnosti objednatele převzít dokončené dílo. Přípustnost dovolání nezakládá námitka, že odvolací soud (odchylně od rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1749/2015 a 32 Odo 202/2006) smluvní pokutu neshledal v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku z důvodu, že v okamžiku výzvy k zaplacení smluvní pokuty bylo dílo již tři roky předáno a především užíváno, a požadavek na její zaplacení pomíjí její zajišťovací, sankční a kompenzační charakter a stává se pouze nástrojem šikanózního výkonu práva.
Od závěrů uvedených v citovaných rozhodnutích se odvolací soud nemohl odchýlit nejen pro zjevnou skutkovou odlišnost porovnávaných kauz, a také proto, že pro existenci nároku na smluvní pokutu bylo určující, že byla uplatněna za období, kdy žalobkyně prokazatelně byla v prodlení s protokolárním předáním bezvadného díla, a nikoliv to, zda k jejímu uplatnění došlo až po předání díla, jak prosazuje dovolatelka. Její argumentace (že v okamžiku výzvy k zaplacení smluvní pokuty bylo dílo již tři roky předáno a především užíváno) se proto míjí s tím, jak věc posoudil odvolací soud. Námitka, že „požadavek na zaplacení smluvní pokuty opomíjí zajišťovací, sankční a kompenzační charakter a stává se pouze nástrojem šikanózního výkonu práva“, přípustnost dovolání nezakládá, neboť žalobkyně neformuluje konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na níž je napadené rozhodnutí založeno, jejíhož přezkumu se dovolává.
Výtkou, že se odvolací soud nezabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení, dovolatelka nenapadá žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí založeno, nýbrž mu vytýká vady řízení, k nimž lze přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nadto se odvolací soud námitce promlčení věnoval v odstavci 19 rozhodnutí. Namítá-li dovolatelka nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a viní-li odvolací soud, že se řádně nezabýval jejím nárokem na zaplacení 10 % ceny díla, neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na níž je napadené rozhodnutí založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
K takové vadě dovolací soud přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení žádnou argumentaci nevznesla; navíc dovolání směřující proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 9. 2022
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 33 Cdo 232/2022
Datum rozhodnutí: 20.09.2022
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání, Náhrada škody, Advokacie
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
33 Cdo 232/2022-449
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně STANAP Karlovy Vary s.r.o., se sídlem Karlovy Vary, Závodu míru 579/1, identifikační číslo osoby 25223755, zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 2056/3, proti žalovaným 1) P. O., advokátovi se sídlem XY, 2) K. Š. B., advokátní kanceláři, s.r.o., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Barborou Musilovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Závodní 391/96, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Kooperativy pojišťovny a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem Plzeň, Otýlie Beníškové 1664/14, o náhradu škody, o zaplacení 2 545 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 18 C 336/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2021, č. j. 25 Co 132/2021-397, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 748 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. Barbory Musilové. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 22 748 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Pavla Roubala.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 2. 2021, č. j. 18 C 336/2015-337, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných společné a nerozdílné úhrady částky 2 545 750 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 9. 2021, č. j. 25 Co 132/2021-397, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným potvrdil, zbývající nákladové výroky změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení náhrady škody, jež jí měla být způsobena v souvislosti s nesprávně poskytnutou právní pomocí v jí vedeném soudním sporu u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 41 C 1/2011. V této věci se žalobkyně jakožto zhotovitelka domáhala zaplacení doplatku ceny díla prováděného na základě smlouvy o dílo ze dne 31. 7. 2007 pro objednatele Společenství vlastníků jednotek XY. Žalovaný ji v tomto sporu právně zastupoval a proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, podal opožděné odvolání a jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty nebylo vyhověno.
Žalobkyně fakticky uzavřela smlouvu o právní pomoci se žalovanou, která právní pomoc poskytnutou žalobkyni fakturovala. Žalobkyně spatřuje pochybení žalovaných v tom, že před zahájením řízení poskytl žalovaný jako advokát žalobkyni vadnou právní poradu směřující k tomu, aby byl dodatečně podepsán protokol o předání a převzetí díla, a dále jim vytýká, že ačkoliv se jednalo o skutkově i právně mimořádně složitý případ, zastupoval žalobkyni na soudním jednáním dne 1. 8. 2013 bez předchozí konzultace se žalobkyní advokátní koncipient Š.
Škodu žalobkyně vyčíslila tak, že sestává nejen z částky, jež byla předmětem žaloby ve sporu vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 41 C 1/2011, ale dále i z úroku z prodlení ve výši 841 362 Kč, náhrady nákladů řízení přiznaných soudem ve výši 289 655 Kč a částky uhrazené žalovanému, kdy namísto fakticky zaplacené částky žalovanému ve výši 519 596 Kč požaduje uhradit 362 244 Kč. Po právní stránce odvolací soud dovodil, že chybí příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokáta a vznikem škody, jelikož i v případě včas podaného odvolání ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 41 C 1/2011, by žalobkyně nebyla v tomto sporu pro nedůvodnost svého nároku úspěšná.
K tomuto právnímu závěru dospěl s ohledem na skutečnost, že žalobkyně ve smlouvě o dílo ze dne 31. 7.
2007 se Společenstvím vlastníků jednotek XY (dále též jen „SVJ“) ujednala, že právo na zaplacení ceny díla vázala do 90 % ceny na odsouhlasený soupis provedených prací a zbývajících 10 % ceny na protokolární předání díla po odstranění vad a nedodělků; tyto dokumenty představovaly hmotněprávní podmínku vzniku nároku na cenu díla, nicméně žalobkyně neprokázala ani existenci odsouhlaseného soupisu prací k tomu oprávněnými osobami, ani protokolární předání díla s potvrzením o odstranění vad a nedodělků a nárok na cenu díla jí tak nevznikl.
Žalovaný převzal právní zastoupení žalobkyně až v době, kdy dílo mělo být dávno dokončené, nemohl tak ovlivnit dění v souvislosti s prováděním díla a s prodlením žalobkyně s jeho dokončením či tvrzenými obstrukcemi ze strany SVJ jako objednatele? odvolací soud neshledal, že by v průběhu řízení před soudem prvního stupně ve věci 41 C 1/2011 žalovaný poskytoval nesprávnou právní pomoc. Rovněž uzavřel, že i kdyby hypoteticky existoval nárok žalobkyně na doplacení ceny díla do 90 %, SVJ jako objednatel řádně vzneslo námitku započtení v rozsahu smluvní pokuty za pozdní dokončení díla a nárok na smluvní pokutu by byl dán, neboť dílo nebylo žalobkyní protokolárně předáno ani do 15.
5. 2008. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované pokládají rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhly odmítnutí, popř. zamítnutí dovolání. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Na přípustnost dovolání žalobkyně usuzuje z toho, že rozsudek odvolacího soudu závisí na otázce vzniku práva žalobkyně na zaplacení doplatku ceny díla, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že správně neposoudil úmyslné bojkotování dlužníka (odsouhlasit soupis provedených prací) jako zmaření nároku, které nepožívá právní ochrany a je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
1. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2182/2016.
Důvodnost dovolání dovolatelka spatřuje rovněž v tom, že je povinností advokáta, aby nabídl a vysvětlil možná právní řešení případu klienta, přičemž je povinen využít všechny prostředky k ochraně práv klienta, když prosazuje, že špatný způsob vedení sporu žalovaným měl být přičten k jeho tíži a že porušení povinnosti žalovaného, tedy zásadní špatná rada, vedla ke vzniku škody. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího reprezentované rozsudky ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1749/2015 a ze dne 28.
5. 2007, sp. zn. 32 Odo 202/2006, neboť správně neposoudil, že uplatnění smluvní pokuty bylo v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku. Dovolání není přípustné. Odvolací soud po právní stránce učinil následující závěry: (i) že žalobkyni nárok na doplacení ceny díla nesvědčí, protože nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro jeho vznik, a to existence odsouhlaseného soupisu provedených prací a protokolární předání díla s potvrzením o odstranění vad a nedodělků, (ii) že i kdyby (hypoteticky) nárok na doplacení ceny díla do 90 % existoval, objednatel v rámci obrany po právu a včas uplatnil námitku započtení v rozsahu smluvní pokuty za pozdní dokončení díla, a (iii) že není splněn jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu, a sice porušení povinnosti žalovaného při výkonu jeho činnosti, neboť jako advokát v průběhu sporu u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 41 C 1/2011 nepochybil (neposkytoval žalobkyni nesprávnou právní pomoc), a příčinnou souvislost mezi škodou a porušením povinnosti advokáta nelze spatřovat ani v opožděně podaném odvolání, jehož meritorní projednání by na výsledku řízení ničeho nezměnilo.
Žalobkyně právní závěr odvolacího soudu uvedený sub (iii) zpochybňuje tvrzením, že „došlo k špatné volbě vedení sporu“, neboť žalovaný nesprávně poradil žalobkyni podat žalobu o zaplacení díla, ačkoliv měla žalovat na splnění povinnosti objednatele odsouhlasit soupis provedených prací, tedy podal žalobu na zaplacení ceny díla předčasně. Přitom pomíjí, že v podaném návrhu na vydání platebního rozkazu (v souvislosti s vylíčením rozhodných skutečností ohledně příčin škody způsobené žalovanými poskytnutím nesprávné právní pomoci) uvedla, že právní zastoupení nebylo vedeno s náležitou péčí, což vyplývá (i) z obsahu návrhu na zahájení řízení vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 41 C 1/2011, který neobsahuje řádné vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, (ii) z usnesení o separaci nákladů, z něhož plyne, že zásadní vyjádření ve věci samé bylo podáno opožděně a bylo tak zmařeno nařízené soudní jednání, (iii) z protokolu o jednání ze dne 1.
8.
2013, z kterého plyne, že k jednání byl bez předchozí konzultace s žalobkyní vyslán advokátní koncipient XY, byť se jednalo o skutkově i právně mimořádně složitý případ, (iv) z usnesení o separaci nákladů, z nějž vyplývá určitý laxní přístup k plnění procesních povinností žalovanými, (v) z nesprávné právní rady směřující k tomu, aby byl dodatečně podepsán protokol o předání a převzetí díla, a (vi) z opožděně podaného odvolání, jež bylo následně usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2015, č. j.
25 Co 101/2015, odmítnuto, s tím, že posledně uvedené pochybení žalobkyně shledává stěžejním porušením povinnosti advokáta poskytnout právní pomoc s náležitou péčí. Z řečeného vyplývá, že tvrzení předestřené v dovolání, že ke škodě došlo tím, že žalovaný nesprávně doporučil žalobkyni podat žalobu o zaplacení ceny díla namísto žaloby na splnění povinnosti, je novou skutečností, k níž nelze přihlédnout (§ 241a odst. 6 o. s. ř). Námitka, jíž prosazuje, že objednatel díla zmařil odsouhlasení soupisu provedených prací, z níž dovozuje, že jednal v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a takové jednání by nemělo požívat právní ochrany, je skutkové povahy, neboť jejím prostřednictvím žalobkyně prosazuje svoji skutkovou verzi toho, zda a z jakých důvodů byly splněny hmotněprávní podmínky pro zaplacení ceny díla.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného – než odvolacím soudem zjištěného – skutkového stavu. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Lze uzavřít, že předloženou argumentací se žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a bez významu je tak její odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k povinnosti objednatele převzít dokončené dílo.
Přípustnost dovolání nezakládá námitka, že odvolací soud (odchylně od rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1749/2015 a 32 Odo 202/2006) smluvní pokutu neshledal v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku z důvodu, že v okamžiku výzvy k zaplacení smluvní pokuty bylo dílo již tři roky předáno a především užíváno, a požadavek na její zaplacení pomíjí její zajišťovací, sankční a kompenzační charakter a stává se pouze nástrojem šikanózního výkonu práva. Od závěrů uvedených v citovaných rozhodnutích se odvolací soud nemohl odchýlit nejen pro zjevnou skutkovou odlišnost porovnávaných kauz, a také proto, že pro existenci nároku na smluvní pokutu bylo určující, že byla uplatněna za období, kdy žalobkyně prokazatelně byla v prodlení s protokolárním předáním bezvadného díla, a nikoliv to, zda k jejímu uplatnění došlo až po předání díla, jak prosazuje dovolatelka.
Její argumentace (že v okamžiku výzvy k zaplacení smluvní pokuty bylo dílo již tři roky předáno a především užíváno) se proto míjí s tím, jak věc posoudil odvolací soud.
Námitka, že „požadavek na zaplacení smluvní pokuty opomíjí zajišťovací, sankční a kompenzační charakter a stává se pouze nástrojem šikanózního výkonu práva“, přípustnost dovolání nezakládá, neboť žalobkyně neformuluje konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na níž je napadené rozhodnutí založeno, jejíhož přezkumu se dovolává. Výtkou, že se odvolací soud nezabýval žalovaným vznesenou námitkou promlčení, dovolatelka nenapadá žádný právní závěr, na němž je rozhodnutí založeno, nýbrž mu vytýká vady řízení, k nimž lze přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.). Nadto se odvolací soud námitce promlčení věnoval v odstavci 19 rozhodnutí. Namítá-li dovolatelka nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a viní-li odvolací soud, že se řádně nezabýval jejím nárokem na zaplacení 10 % ceny díla, neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na níž je napadené rozhodnutí založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Žalobkyně sice výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení žádnou argumentaci nevznesla; navíc dovolání směřující proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.
s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.