33 Cdo 2367/2018-156
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce
E. K., bytem v XY, zastoupeného JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem
v Praze 1, Senovážné náměstí 1464/6, proti žalované Modré pyramidě stavební
spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128/222 (identifikační
číslo 601 92 852), zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v
Praze 10, Kodaňská 558/25, o 16.597,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 45/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, č. j. 15 Co 302/2017-124, t a k t
o:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, č. j. 15 Co 302/2017-124,
a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2017, č. j. 37 C
45/2016-82, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vrací k dalšímu
řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. 4. 2017, č. j. 37 C 45/2016-82,
zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 16.597,36 Kč s
8,05% úroky z prodlení od 20. 10. 2016 do zaplacení, a žalované nepřiznal
náhradu nákladů řízení. Rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 15 Co 302/2017-124, Městský soud v Praze
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalované na
náhradě nákladů odvolacího řízení 5.033,60 Kč. Po právní stránce odvolací soud
uzavřel, že právní vztah ze smlouvy o stavebním spoření bez dalšího zanikl 31. 12. 2012, kdy byla poprvé překročena cílová částka spoření, čímž byl splněn
účel smlouvy (§ 578 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Proto nemůže být žalobce úspěšný, požaduje-li po žalované zaplacení
16.597,36 Kč představující úročení naspořených částek na účtu stavebního
spoření od 1. 8. 2015 do 31. 7. 2016. V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce namítá, že ze
zákona č. 96/1993 Sb. nelze dovodit zánik smlouvy naspořením sjednané cílové
částky, takže rozhodující pro posouzení zániku právního vztahu ze smlouvy o
stavebním spoření jsou ujednání smluvních stran včetně všeobecných obchodních
podmínek. Článek 9 odst. 7, oddílu IV, všeobecných obchodních podmínek měl
odvolací soud vyložit tak, že stavební spořitelna – s (presumovaným) výslovným
souhlasem účastníka – považuje v případě, kdy zůstatek na účtu je vyšší než
sjednaná cílová částka, bez dalšího přespořenou částku za novou cílovou částku. Jestliže výklad pojmu „smlouva pokračuje“ v čl. 15 odst. 1 všeobecných
obchodních podmínek je podle odvolacího soudu nejasný, měl být vyložen pro
žalobce jako spotřebitele příznivěji. Bez významu není ani skutečnost, že
žalovaná poté, co sjednaná cílová částka byla naspořena, vyzvala žalobce k
dalšímu plnění (doplacení spoření). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí
soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s právním posouzením věci, k němuž dospěl
odvolací soud. Závazek ze smlouvy o stavebním spoření, která je soukromoprávní
smlouvou, zanikl uplynutím doby, na kterou byl omezen, a to naplněním účelu
smlouvy, tj. naspořením sjednané cílové částky (§ 578 obč. zák.). Při
výkladu čl. 9 odst. 7, oddílu IV, všeobecných obchodních podmínek klade důraz
na to, že „přespoření cílové částky není přípustné,“ takže následující text je
„reakcí na situaci, kdy ve smlouvě o stavebním spoření je sjednána určitá
cílová částka, která je ale z určitého technického důvodu překročena (především
připsáním úroku nebo státní podpory); automatické navýšení cílové částky jen
odstraňuje možné pochybnosti o tom, zdali částka, která přesahuje sjednanou
cílovou částku, ještě spadá do rámce smlouvy o stavebním spoření.“ Dovolatelova
interpretace připouští, že každý další vklad zvyšuje cílovou částku a udržuje
tak trvání smluvního vztahu jednostranně dál proti vůli stavební spořitelny. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze
podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229
odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na
vyřešení otázky hmotného práva (trvání právního vztahu ze smlouvy o stavebním
spoření), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a kterou
žalobce spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikoval
(§ 237, § 241a odst. 1, 2, 3 o.s.ř.), je dovolání přípustné. Již na tomto místě
je třeba předeslat, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 33
Cdo 340/2015, otázku, zda smlouva o stavebním spoření zakládá právní vztah na
dobu určitou či neurčitou, neřešil, neboť posuzoval jen okruh výpovědních
důvodů stavební spořitelny. Stavební spoření je vymezeno jako účelové spoření spočívající v přijímání
vkladů od účastníků stavebního spoření, v poskytování úvěrů účastníkům
stavebního spoření, a v poskytování státního příspěvku fyzickým osobám -
účastníkům stavebního spoření [srov. § 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním
spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění zákona č. 83/1995 Sb. (dále jen „zákon č. 96/1993 Sb.“), tj. v době rozhodné pro posouzení nároků ze
smlouvy o stavebním spoření z 30. 1. 2001]. Podle § 5 zákona č. 96/1993 Sb. uzavře účastník se stavební spořitelnou
písemnou smlouvu o stavebním spoření (dále jen „smlouva“), ve které se zaváže
ukládat u stavební spořitelny peněžní částky ve smluvené výši (odstavec 1). Cílová částka se rovná součtu přijatých vkladů, státní podpory, úroků z nich a
poskytnutého úvěru (odstavec 6). Doba spoření začíná dnem uzavření smlouvy a
končí poskytnutím úvěru nebo vyplacením uspořené částky, státní podpory a úroků
z nich, nebo zánikem právnické osoby jako účastníka (odstavec 14). Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního
stupně a vyšel z toho, že žalobce a žalovaná uzavřeli 30. 1. 2001 smlouvu o
stavebním spoření s cílovou částkou 300.000 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné
obchodní podmínky stavebního spoření, schválené rozhodnutím Ministerstva
financí z 26. 10. 1995, č. j. 322/61065/1995, ve znění dodatku schváleného 29. 4. 1997, č. j.
352/31708/1997 (dále též jen „VOP“), definující závazek žalobce
naspořit dohodnutou částku, kterou bude mít po určité době k dispozici,
spojenou s nárokem na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Podle oddílu IV
čl. 9 VOP byla žalovaná oprávněna „na písemnou žádost účastníka … zvýšit
cílovou částku stavebního spoření. Úhradu ve výši 1% z částky, o kterou byla
cílová částka zvýšena, účtuje stavební spořitelna k tíži účastníka.“ (odst. 1). „Po přidělení cílové částky ji lze zvýšit jen tehdy, nebylo-li zahájeno její
vyplácení a vzdal-li se účastník všech práv, která mu vyplývala z dosaženého
přidělení.“ (odst. 2). „Jiné změny smlouvy podléhají písemnému schválení
stavební spořitelnou, která je může vázat na splnění určitých podmínek.“ (odst. 6). „Přespořením cílové částky se rozumí stav, kdy zůstatek na účtu účastníka
je vyšší než sjednaná cílová částka. Přespoření cílové částky není přípustné, v
takovém případě účastník výslovně souhlasí s tím, že přespořenou částku
zaokrouhlenou na celé tisíce Kč nahoru stavební spořitelna považuje automaticky
za novou cílovou částku a rozdíl úhrady (viz odstavec 1) vzniklý navýšením
cílové částky stavební spořitelna zúčtuje k tíži účtu účastníka. Pokud účastník
dodatečně vyjádří nesouhlas s tímto postupem, má stavební spořitelna právo
smlouvu vypovědět.“ (odst. 7). Oddíl V (čl. 11 až 15) VOP upravoval přidělení
cílové částky v případech jejího zvýšení dohodou nebo změnou varianty
stavebního spoření. Žalobce ke dni 31. 12. 2012 naspořil částku 303.025,20 Kč,
v roce 2013 na účet stavebního spoření nepřevedl nic, v roce 2014 – poté, co
dopisem z 16. 6. 2014 žalobce vyzvala k doplacení spoření s tím, že může
smlouvu zdarma ukončit, nemá-li o spoření zájem – přijala žalovaná na účet
stavebního spoření další platbu, takže zůstatek k 31. 12. 2014 byl ve výši
357.256,70 Kč. Žalovaná připisovala úroky z vkladů, úroky ze státní podpory a
naopak odepisovala daně z úroků z vkladu, daně z úroků ze státní podpory a
úhrady za roční výpisy. Ke dni 31. 12. 2014 byla z účtu odečtena částka 500 Kč
(úhrada za zvýšení cílové částky). Žalobce spořil na účet stavebního spoření i
v roce 2015 (konečná naspořená částka činila 405.262 Kč). O zvýšení cílové
částky podle čl. 9 odst. 1 VOP žalobce žalovanou nepožádal. Dopisem z 15. 5. 2015 žalovaná oznámila žalobci, že naspořil cílovou částku, čímž smlouva o
stavebním spoření skončila, a vyzvala ho, aby sdělil číslo bankovní účtu, kam
by převedla naspořenou částku. Smlouva o stavebním spoření je soukromoprávní smlouvou upravující majetkové
vztahy smluvních stran, tj. účastníků stavebního spoření a stavební spořitelny. Uzavírá se na určitou cílovou částku, které lze dosáhnout ukládáním
pravidelných měsíčních nebo mimořádných vkladů účastníka navyšovaných o státní
podporu, úroky z vkladů a státní podpory nebo poskytnutím úvěru spořitelnou,
resp. kombinací těchto způsobů, a tím dochází k naplnění účelu právního vztahu
ze smlouvy o stavebním spoření. To, že je upravena zákonem č.
96/1993 Sb.,
který do právního poměru smluvních stran vsazuje prostřednictvím podpory státu
při spoření prvek veřejnoprávní, nevylučuje použití občanského zákoníku jako
legislativního základu všech občanskoprávních vztahů založených na zásadách
právní rovnosti a autonomie vůle jejich subjektů. Jsou-li určité otázky řešeny
odchylně právní úpravou stanovenou zvláštními právními předpisy, mají tyto
zvláštní právní předpisy přednost před úpravou občanským zákoníkem; pokud však
neobsahují úpravu určitých otázek buď vůbec, anebo v plném rozsahu, použije se
podpůrně úprava občanského zákoníku (§ 1 odst. 2, § 2 obč. zák.). Již na tomto
místě lze odmítnout námitku dovolatele, podle níž se soudy dopustily
nepřípustné retroaktivity, jestliže „v době uzavření smlouvy o stavebním
spoření neexistovalo spojení mezi zákonem o stavebním spoření a občanským
zákoníkem.“
Zákon č. 96/1993 Sb. – jak správně dovozuje odvolací soud – charakterizuje
institut stavebního spoření cílem (účelem); účastníci po určitou dobu spoří,
aby poté obdrželi při splnění dohodnutých podmínek úvěr nebo výplatu naspořené
peněžní částky s příslušenstvím a státní podporou. Na dočasnost smluvního
vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření však nelze usuzovat z vymezení
cíle spoření; to ostatně vyplývá z ustanovení § 5 odst. 6 zákona č. 96/1993
Sb., který – není-li v individuálním případě sjednáno jinak – konec doby
spoření, tj. zánik právního vztahu smlouvou založeného, spojuje nikoliv s
naspořením sjednané cílové částky, ale s vyplacením uspořené částky, státní
podpory a úroků z nich. Způsoby, jimiž zaniknou subjektivní práva a povinnosti tvořící obsah právního
vztahu ze smlouvy o stavebním spoření, vyplývají ze smluvních ujednání a ze
všeobecných obchodních podmínek. Pro odpověď na otázku, zda zánik nastává
okamžikem, kdy účastník spořením dosáhl cílovou částku, tj. uplynutím doby ve
smyslu § 578 obč. zák., je rozhodující výklad oddílu IV čl. 9 odst. 7 ve
spojení s dalšími ustanoveními VOP (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Podle oddílu I čl. 1 odst. 2 a čl. 2 odst. 1, 2 VOP je cílová částka, kterou
bude mít účastník po určité době k dispozici, podstatnou složkou právního
úkonu; tvoří ji vklady účastníka, připsaná státní podpora a připsané úroky z
vkladů a ze státní podpory (tzv. zůstatek na účtu), a úvěr ze stavebního
spoření ve výši rozdílu mezi cílovou částkou a zůstatkem na účtu. Začátek a
konec doby spoření stanovily všeobecné obchodní podmínky ve shodě s tím, co
vyplývá z § 5 odst. 14 zákona č. 96/1993 Sb. [„…začíná dnem uzavření smlouvy a
končí vyplacením vkladů účastníka, státní podpory a úroků z nich nebo
poskytnutím úvěru (tj. dnem uzavření úvěrové smlouvy) nebo zánikem právnické
osoby jako účastníka“]. Oddíl IV čl. 9 VOP „Zvýšení a snížení cílové částky,
změna varianty“ rozlišuje ve vztahu ke zvýšení cílové částky, kterou má vždy za
změnu smlouvy o stavebním spoření, dva případy: a) zvýšení dohodou smluvních
stran při splnění předpokladů pro přidělení cílové částky (srov. oddíl V čl. 12
VOP) a b) zvýšení tzv.
přespořením, což je stav (obecně deklarovaný jako
nepřípustný), kdy zůstatek na účtu převyšuje sjednanou cílovou částku, a to
nejen v důsledku připsání úroků nebo státní podpory, ale i přijetím plateb od
účastníka na účet stavebního spoření. Aniž by se vyžadoval (dodatečný) souhlas
stavební spořitelny, platí, že novou cílovou částkou se stává zůstatek
peněžních prostředků na účtu s tím, že 1% z rozdílu mezi původní cílovou
částkou a zůstatkem náleží stavební spořitelně (srov. oddíl I čl. 5 odst. 2
VOP). Nesouhlasí-li účastník se zúčtováním 1% z rozdílu mezi původní cílovou
částkou a zůstatkem, má spořitelna právo smlouvu vypovědět. Část V („Přidělení
cílové částky“) čl. 12 až 15 VOP se na danou věc nevztahují; týkají se zvýšení
cílové částky dohodou účastníků a změny varianty stavebního spoření. V projednávané věci tedy platí, že ujednání o „automatickém“ navyšování cílové
částky pokračujícím spořením žalobce a přijímáním jeho plateb žalovanou na účet
stavebního spoření, jež nepopírá účel smlouvy o stavebním spoření, vylučuje
úvahu o omezení trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření
ve smyslu § 578 obč. zák. Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud
v rozporu s tím, co je uvedeno shora. Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §
243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; protože kasační důvody se vztahují i na rozhodnutí
soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§
243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu