33 Cdo 2488/2022-256
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. J., bytem XY, zastoupené JUDr. Miroslavem Tenklem, advokátem se sídlem v Táboře, Děkanská 306/4, proti žalovanému P. K., bytem XY, zastoupenému Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 C 89/2019, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 12. 4. 2022, č. j. 15 Co 46/2022-234, t a k t o:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 12. 4. 2022, č. j. 15 Co 46/2022-234, se zamítá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož součástí byl i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž odůvodnil tím, že mu hrozí, že na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu ztratí opět bez náhrady i druhou polovinu zakoupených nemovitostí, přičemž povinnost platit hypoteční úvěr mu nadále zůstane; nadto má uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. V tomto spatřuje zásadní nepoměr vypořádání vztahů účastníků, což mu způsobuje vážnou újmu. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“). Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23.
8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že nejsou splněny předpoklady v bodech 2/, 3/ a 4/. Dovoláním napadené rozhodnutí neukládá žalovanému žádnou povinnost vymahatelnou v exekučním či vykonávacím řízení (§ 251 o. s. ř.), jelikož předmětem řízení byl nárok žalobkyně na určení jejího vlastnického práva. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatele o odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 9. 2022
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Určovací žaloba, jejíž úspěšnost předpokládá věcnou legitimaci účastníků řízení a naléhavý právní zájem na požadovaném určení, má preventivní povahu; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Poskytnutí preventivní ochrany představuje rozdíl mezi určovacím petitem žaloby a petitem požadujícím splnění povinnosti (např. vydání věci, vyklizení bytu, zaplacení peněžité částky nebo splnění jiné konkrétní povinnosti). Vzájemná vázanost práv a povinností účastníků neplatné smlouvy (srov. § 457, § 560 obč. zák.) se neprojeví při rozhodování o určovací žalobě podle § 80 o.
s. ř. Soud rozhodne o pozitivní nebo negativní žalobě o určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, aniž by žalobní petit sám nebo ve spojení se vzájemnou žalobou umožnil vyjádření vzájemné restituční povinnosti účastníků neplatné smlouvy. Určením vlastnictví soud nezakládá, nemění nebo neruší právní poměr nebo právo, neukládá žalovanému žádnou povinnost vynutitelnou exekucí, nýbrž deklaruje právní stav nastalý před rozhodnutím. Rozhodnutí o určení vlastnického práva k věcem nemovitým je rovněž podkladem pro vklad práva do katastru nemovitostí (§ 3 odst. 1 písm. a/, b/, c/, § 6, § 7, § 11 až § 18 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí / katastrální zákon/, ve znění pozdějších předpisů).
Odkazuje-li žalovaný na rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 4. 10. 1974, sp. zn. 3 Cz 49/1974 a na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 33 Odo 1615/2006, a ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2078/2011, pomíjí, že jejich právní závěry dopadají pouze na žaloby požadující splnění povinnosti. Z ustálené judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu plyne, že rozhodnutí je překvapivé, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu, postupu soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech, které účastníkům nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci.
Účastníci řízení musí mít možnost účinně argumentovat ke všem otázkám, na jejichž řešení bude rozhodnutí soudu spočívat, bez ohledu na to, zda jde o otázky právní nebo skutkové. V situaci, kdy soud hodlá své rozhodnutí založit na vyřešení otázky, kterou účastníci před tím vznesli ve svých podáních, není soud povinen účastníkům předem oznamovat, s jakým výsledkem a s jakým odůvodněním vznesenou otázku vyřeší. Rozhodnutí není nepředvídatelné, pokud účastníku muselo být známo, že právní kvalifikace soudu je možná a nic mu nebránilo, aby tomu přizpůsobil svou obranu v odvolacím řízení (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 13.
6. 2022, sp. zn. II. ÚS 3275/21, ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3076/20, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020, ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 22
Cdo 2769/2018, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69/2020, a ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2704/2021). Žalovaný byl účastníkem sporu vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn.
9
C 69/2017, znal skutkovou i právní argumentaci soudů obou stupňů v tomto řízení a muselo mu být známo, že rozdílnost závěrů rozsudku ze dne 5. 3. 2019, č. j. 9 C 69/2017-209, se závěry rozsudku ze dne 4. 11. 2021, č. j. 4 C 89/2019-200, založených na stejném skutkovém základě bude předmětem přezkumu odvolacího soudu v předmětné věci. O překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu proto nejde. Je-li přípustnost dovolání spojována s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kterou dovolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle § 237 o.
s. ř. přípustné. Soudy obou stupňů neposuzovaly zjištěné skutečnosti z hlediska (omluvitelného) omylu jednající osoby (žalobkyně) a své rozdílné meritorní výroky o určení vlastnictví nezaložily na aplikaci § 49a (§ 40a) obč. zák. Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2023
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu