33 Cdo 2549/2023-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Stanislava Masopusta, se sídlem v Ostrově, Odborů 562 (identifikační číslo 103 46 538), zastoupeného JUDr. Karlem Krejzou, advokátem se sídlem v Ostrově, Hlavní třída 716, proti žalované STINTER CZ s. r. o., se sídlem v Hlinsku Purkyňova 1316 (identifikační číslo 259 59 506), zastoupené Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem v Berouně, Pivovarská 170/3, o 139.990 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 216/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 70 Co 134/2023-183, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Karla Krejzy, advokáta.
V záhlaví označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 14. 12. 2022, č. j. 14 C 216/2019-158, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalované zaplatit žalobci 139.990 Kč s 9,75 % úroky z prodlení od 3. 4. 2019 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 101.891,77 Kč; současně žalobci přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 17.013 Kč. Po právní stránce dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo dodání a montáž výkladců kavárny a zařízení recepce hotelu (§ 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30.
6. 2020, dále jen „o. z.“). Žalobce (zhotovitel) dílo dokončil a žalovaná (objednatelka) je bez výhrad převzala (§ 2604, § 2605 o. z.). I kdyby bylo zjištěno, že dílo bylo vadné, neměla by žalovaná práva z vadného plnění, neboť neoznámila objednateli vady díla včas (§ 2618 o. z.). Před podáním žaloby (8. 10. 2019) vady nenamítala a až ve vyjádření z 10. 2. 2020 vznesla – bez bližší specifikace konkrétních závad – námitku nekvalitního provedení díla. Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalovaná dne 28. 1. 2019 objednala u žalobce výměnu výkladců (oken) v kavárně LD TOSCA v Karlových Varech.
Šlo o subdodávku na stavební akci příspěvkové organizace Zařízení služeb pro MV (investora) zahrnující rekonstrukci recepce a výkladců, vybudování nových sociálních zařízení, položení obkladů, podlah, dlažeb, koberců a podhledů v hotelu LD TOSCA Karlovy Vary. Žalobce (zhotovitel) dodal a zabudoval výkladce ze speciálních třívrstvých skel. Cenu strany sjednaly ve výši 258.000 Kč a konkrétní termín provedení nebyl stanoven (požadavek zněl „co nejdříve“). Žalovaná (objednatelka) zaplatila zálohu ve výši 155.000 Kč. Během prací na výkladcích byla na základě požadavků žalované za účasti vedení hotelu LD TOSCA objednávka ústně rozšířena o dodávku a montáž zařízení recepce v ceně 36.990 Kč bez daně z přidané hodnoty.
Dílo žalobce dokončil 15. 3. 2019, kdy osoba pověřená žalovanou neshledala vady či nedodělky.
K předání a převzetí celkového díla – včetně té části, kterou dodal a zhotovil žalobce – mezi žalovanou a investorem došlo 29. 3. 2019. Podle protokolu bylo dílo provedeno v souladu se zadáním a standardy investora a nevykazovalo žádné vady nebo nedodělky. Fakturami č. 10/3/2019 a č. 9/3/2019 z 18. 3. 2019, splatnými 2. 4. 2019, žalobce vyúčtoval doplatky za provedené práce ve výši 103.000 Kč, resp. 36.990 Kč. Žalovaná vyúčtovanou cenu neuhradila. Námitka žalované, že nebyla soudy podle § 118a odst. 1 a 3 (§ 213b) o.
s. ř. poučena a vyzvána, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobci vytkla vady díla, čímž se podle jejího názoru odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přípustnost dovolání není s to založit. Dovolatelka přehlíží, že odvolací soud vyšel ze zjištění, podle něhož ve dnech dokončení a předání – 15. 3. a 29. 3. 2019 – dílo nebylo vadné. Pouze nad rámec rationes decidendi odvolací soud uvedl, že by žalovaná neměla právo z vadného plnění ani tehdy, bylo-li by zjištěno, že dílo ke dni jeho předání vykazovalo vady.
Z toho rovněž vyplývá nepřiléhavost odkazu na rozsudek ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1357/2016, jehož právní závěr – podmínka řádného ukončení díla není splněna, pokud je dílo vadné, a to i když je objednatel převzal – Nejvyšší soud vystavěl na absentujícím zjištění toho, zda dílo bylo bezvadné či zda vykazovalo ke dni předání objednateli vady. Prosazuje-li žalovaná v dovolání, že žalobce dílo nedokončil a nepředal, že dílo trpělo vadami, které bránily v jeho užívání, nenapadá žádný právní závěr, nýbrž pouze správnost a úplnost skutkových zjištění.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 (§ 211) o. s. ř. dovolacímu přezkumu nepodléhají. Vychází-li proto kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaná zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na vlastní skutkové verzi.
Předloženou argumentací se tak domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem. Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), neboť žalovaná nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala jeho přípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 5. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu