33 Cdo 2625/2024-630
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Ivy Krejčířové v právní věci žalobkyně Wickr Group a.s., se sídlem Praha 4, Jemnická 345/5, identifikační číslo osoby 276 18 277, zastoupené Mgr. Petrem Rudlovčákem, advokátem se sídlem Praha 1, Revoluční 1082/8, proti žalovaným 1) Zumiez – Černokostelecká 1623 s.r.o., se sídlem Brno, Příkop 843/4, identifikační číslo osoby 247 63 993, zastoupené Mgr. Vojtěchem Hamanem, advokátem se sídlem Jihlava, Masarykovo náměstí 110/64, a 2) CPI - Land Development, a.s., se sídlem Praha 1, Purkyňova 2121/3, identifikační číslo osoby 272 32 166, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Purkyňova 2121/3, o zaplacení 2 669 823 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 33 C 111/2020, o dovolání žalobkyně a žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 72 Co 4/2024–557, takto:
Vykonatelnost části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 72 Co 4/2024–557, potvrzující výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 9. 2023, č. j. 33 C 111/2020-463, kterým bylo žalované 1) uloženo zaplatit žalobkyni 2 669 823 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 15. 7. 2017 do zaplacení, a výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2024, č. j. 72 Co 4/2024–557, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 72 Co 4/2024-557, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“), ze dne 18. 9. 2023, č. j. 33 C 111/2020-463, kterým byla žalované 1) uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 669 823 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 15. 7. 2017 do zaplacení (výrok I), ve vztahu k žalované 2) byla zamítnuta žaloba o zaplacení 2 669 823 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 15. 7. 2017 do zaplacení, (výrok II) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky III až V); zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání rovněž žalovaná 1), která současně navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost výroků I, III a V rozsudku soudu prvního stupně a výroků I a II rozsudku odvolacího soudu. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně vůči ní uplatňuje tentýž nárok v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 27 C 261/2020 (požaduje zaplacené téže částky jako bezdůvodného obohacení, požaduje opční jistotu složenou do advokátní úschovy). Případný výkon rozhodnutí podle napadeného rozsudku by mohl znemožnit žalované 1) obranu proti duplicitně uplatňovanému nároku a rovněž by se negativně projevil v její majetkové sféře.
Žalobkyně s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku nesouhlasila. Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně);
2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).
Na základě shora uvedených kritérií Nejvyšší soud uzavřel, že předpoklady pro odklad vykonatelnosti jsou splněny. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016).
Vzhledem k tomu, že by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí hrozila žalované 1) závažná újma, Nejvyšší soud (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se jeho vykonatelnost – v rozsahu vyplývajícím z výroku tohoto usnesení – odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání (§ 243 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu