33 Cdo 2658/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem se sídlem Pardubice, Sukova 1260, proti žalovanému J. S., zastoupenému Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem Pardubice, Sladkovského 2059, o zaplacení částky 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 382/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 12. ledna 2010, č. j. 23 Co 28/2009-214, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku ze dne 12. ledna 2010, č. j. 23 Co 28/2009-214, jímž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. ledna 2008, č. j. 18 C 382/2007-101, ukládající žalovanému platební povinnost ve výši 400.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o.
s. ř.“, a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé zásadní právní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.
s. ř. se nepřihlíží. Žalovaný výhradou, že mu soudy obou stupňů neumožnily se k věci vyjádřit (tj. tvrdit pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost), uplatňuje zmatečnost řízení podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Jak vyplývá z doslovného znění § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., dovolací soud je oprávněn zabývat se zmatečnostmi pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; zmatečnostní vada není sama o sobě způsobilá přípustnost dovolání založit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). K nápravě zmatečností slouží žaloba pro zmatečnost (§ 229 a násl. o. s. ř.). Výtky žalovaného, že jej soudy nevyslechly jako účastníka řízení, že neprovedly jím navržené důkazy, a naopak byl vyslechnut svědek R., přestože návrh na provedení tohoto důkazu byl předložen opožděně, a že žalobce byl odvolacím soudem vyzván k označení důkazů prokazujících uzavření smlouvy o půjčce a poskytnutí finančních prostředků, kdežto on k označení důkazů vyzván nebyl, což dokládá nerovné postavení stran tohoto řízení, vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.
s. ř. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu; tedy jde-li o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů. Způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nejsou ani další námitky žalovaného, neboť podle jejich obsahového vylíčení je lze podřadit jedině pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.
s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů žalovaný vytkl odvolacímu soudu nesprávně, resp.
nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud správně vyhodnotil provedené důkazy (svědeckou výpověď Dušana Macáka, směnku, trestní spisy) a uvěřil jeho skutkové verzi (že směnku podepsal pod nátlakem a že mu žalobce finanční prostředky nikdy nepředal), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu závěru, a to že žalobci nevzniklo právo na vrácení finančních prostředků poskytnutých na základě smlouvy o půjčce. Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. května 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r. předsedkyně senátu