Nejvyšší soud Usnesení občanské

33 Cdo 2661/2013

ze dne 2013-10-31
ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2661.2013.1

33 Cdo 2661/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců

a) Ing. L. U. a b) Ing. V. U., zastoupených JUDr. Josefem Skácelem, advokátem

se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému RNDr. L. U., o určení

vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C

226/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27.

2. 2013, č.j. 54 Co 10/2013-150, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání žalobců proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud

potvrdil rozsudek ze dne 1. 10. 2012, č.j. 18 C 226/2011-122, kterým Obvodní

soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o určení vlastnického práva ke specifikovaným

nemovitostem, není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), neboť právní

otázky, které dovolatelé předkládají k řešení, již byly Nejvyšším soudem

vyřešeny a napadené rozhodnutí je v souladu s touto judikaturou.

Obecně k aplikovatelnosti § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve

znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), se Nejvyšší soud vyjádřil

opakovaně (srov. rozsudek ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 33 Odo 4398/2007, na

který odkazuje v odůvodnění svého rozhodnutí i soud prvního stupně, a např.

rozsudky ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, a ze dne 25. 10. 2004,

sp. zn. 33 Odo 538/2003) tak, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru

směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho

rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska

svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků

právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného

(nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s

dobrými mravy. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování

soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím

potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky

uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi,

naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 obč. zák.

Již ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, pak

Nejvyšší soud dovodil, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k

vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm uvedl konkrétní

skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči

němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných

předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky

jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a

obnovení jeho vlastnictví ex nunc, tj. okamžikem, kdy jeho projev vůle došel

obdarovanému. Označením (identifikací) závadného chování obdarovaného vůči

dárci ve výzvě k vrácení daru, případně v žalobě, je dán okruh sporných

skutečností, které jsou předmětem dokazování (srov. také např. usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3643/2012).

Námitky, jimiž dovolatelé neuplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení §

241a odst. 1 o.s.ř., přípustnost dovolání založit nemohou.

Dovolatelé sice výslovně napadli rozhodnutí odvolacího soudu „v celém rozsahu“,

ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesli.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1, věty první,

o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3

o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2013

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu