33 Cdo 2774/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně
Č. r. - Ú. p. z. s. v. v. m., proti žalovaným a) B. K. a b) J. K., o zaplacení
částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod
sp. zn. 6 C 375/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Brně ze dne 11. března 2008, č. j. 21 Co 115/2007-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 2008, č. j. 21
Co 115/2007-56, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze
dne 7. prosince 2006, č. j. 6 C 375/2005-32, jímž byla zamítnuta žaloba o
zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech
řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce
zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3
o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Otázkou aplikace § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ve věci
nároku vycházejícího ze smlouvy o státním příspěvku na individuální bytovou
výstavbu se dovolací soud zabýval naposledy v rozsudku ze dne 4. listopadu
2009, sp. zn. 33 Cdo 754/2007, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že pro
rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze odepřít ochranu výkonu
práva na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu
poskytnutého podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci
družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v
osobním vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů. Vyšel přitom z již
ustáleného právního názoru, že závazkový vztah vzniklý na základě takové
smlouvy, je vztahem občanskoprávním založeným smlouvou uzavřenou mezi
rovnoprávnými subjekty, do jejíhož obsahu byl vyhláškou inkorporován
veřejnoprávní prvek. Smlouva uzavřená podle citované vyhlášky je tudíž
podřízena občanskému zákoníku, přičemž ustanovení vyhlášky jsou vůči občanskému
zákoníku v poměru speciality. Vyhláška coby speciální předpis - na rozdíl od
podmínek vrácení stabilizačního příspěvku, stabilizační půjčky, případně
bezúročné půjčky na složení členského podílu na družstevní byt zaměstnancem
uvedených v § 34 odst. 10 vyhlášky - neupravuje podmínky vrácení příspěvku na
individuální bytovou výstavbu komplexně. Aplikace občanského zákoníku, včetně
jeho § 3 odst. 1, coby obecného předpisu není tudíž v rozsahu podmínek vrácení
příspěvku na individuální bytovou výstavbu speciální úpravou vyloučena.
Rozhodnutí odvolacího soudu respektuje shora uvedené závěry a neodporuje tak
hmotnému právu; odkaz na rozhodnutí jiných senátů odvolacího soudu nemůže v
této věci založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo,
než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří
by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3
o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. ledna 2010
JUDr. Václav D u d a
předseda senátu