33 Cdo 2849/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní
věci žalobců a) M. S., a b) M. S., obou zastoupených advokátem, proti
žalovanému P. H. s místem podnikání V., zastoupenému advokátem, o zaplacení
částky 276.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního
soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 977/2001, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 20.
dubna 2006, č. j. 22 Co 398/2005-130, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové–pobočky v
Pardubicích ze dne 20. dubna 2006, č. j. 22 Co 398/2005-130, kterým byl
potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 15. února 2005, č. j. 4 C
977/2001-108, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům částku
276.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 14. 11. 2000 do zaplacení oproti
vydání ve výroku blíže specifikovaných 23 kusů dveřních křídel a 19 kusů
dveřních obložek, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského
soudního řádu ve znění účinném před 1. 4. 2005 (článek II bod 3. zákona č.
59/2005 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po
právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je
závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm
řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3
o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která
je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o
řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního
významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 9. 1. 2001, sp. zn.
29 Odo 821/2000, a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná
v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck
(dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Námitky žalovaného, že se odvolací soud nezabýval tím, zda mu žalobci mohou
vrátit plnění, které od něho na základě zrušené smlouvy dostali, že dveře a
dveřní obložky nelze odmontovat, aniž by došlo k jejich znehodnocení, a že mu
žalobci neumožnili odstranit vady díla, resp. neposkytli mu potřebnou
součinnost, jsou z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. irelevantní, neboť jde o námitky mířící na pochybení při zjišťování
skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.,
jehož uplatnění je zde vyloučeno. Proti právnímu posouzení věci, tedy proti
tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl
tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly
ze zjištěného skutkového stavu vyvozeny, žalovaný těmito výhradami nebrojí.
Výhradami, že soud prvního stupně v rozporu s § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil
změnu žaloby, ačkoli žalovanému nebyl doručen stejnopis podání obsahující
navrhovanou změnu, že petit žaloby v části týkající se vzájemného plnění
žalobců nebyl určitý a že žaloba trpěla vadami, pro které byla neprojednatelná,
neboť postrádala tvrzení, jaká smlouva byla mezi účastníky uzavřena, uplatnil
žalovaný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze
namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
Vytýkanými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť z hlediska tohoto dovolacího
důvodu, jak vyplývá z § 242 odst. 3 o. s. ř., lze rozhodnutí odvolacího soudu
přezkoumat,
jen je-li dovolání přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.
června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7.
března 2006,
sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Tvrzené vady řízení, i kdyby byly opodstatněné, nejsou bezprostředním důsledkem
řešení (právních) otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí
spočívalo; posouzení,
zda v tomto konkrétním případě je řízení postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, postrádá hlavní atribut zásadního
významu po právní stránce ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a to jeho
judikatorní přesah.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. žalovaný vytkl soudům obou stupňů, že na zjištěný skutkový stav
neaplikovaly
§ 120 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalovaný nezpochybňuje, že
nároky ze zrušené smlouvy se vypořádají podle § 457 a § 458 obč. zák.;
prosazuje názor,
že dveře a dveřní obložky se staly součástí nemovitosti a přestaly být
samostatnou věcí v právním smyslu.
Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) uzavřel, že v případě vrácení
plnění ze zrušené smlouvy není rozhodující, zda se v právním smyslu předmět
díla stal součástí věci žalobců. Správně přitom poukázal na to, že zrušením
smlouvy vzniká mezi jejími účastníky synallagmatický vztah, v jehož rámci jsou
povinni navzájem si vrátit to, co podle zrušené smlouvy od druhého obdrželi.
Není-li to dobře možné např. proto, že v mezidobí byl předmět plnění zničen
nebo spotřebován, musí být poskytnuta peněžitá náhrada (§ 458 odst. 1 věta prvá
a druhá obč. zák.). V případě, kdyby vrácená věc byla poškozena, může ten,
jemuž má být vydána, uplatnit právo na náhradu škody. Správně proto odvolací
soud vztáhl „možnost“ vrácení poskytnutého plnění k otázce fakticity a nikoliv
právní možnosti takového plnění; v souladu s dosavadní rozhodovací praxí (viz R
30/1977 civ.) přihlédl ke stanovisku žalobců, kteří s vědomím demontáže již
zabudovaných dveřních obložek, tj. za cenu znehodnocení věci hlavní – stavby
domu, souhlasili s takovou formou naturální restituce. Dovolatelem zmiňovaná
judikatura Nejvyššího soudu v dané věci nenajde uplatnění, jelikož se dotýkala
otázek vlastnického práva a nikoliv souvislostí práva závazkového, zejména
problematiky vypořádání bezdůvodného obohacení podle § 457 a § 458 odst. 1 obč.
zák. Rozhodnutí odvolacího soudu tak z pohledu vymezené právní otázky
neodporuje hmotnému právu.
Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo
důkazy ve věci samé.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může
soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím
řízení.
V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí
odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani
úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či
důkazy, které nebyly uvedeny
v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94,
publikované
v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišel žalovaný s
(novým) tvrzením, že na nárok žalobců je nutno započítat hodnotu odpovídající
užívání a opotřebování dveří, zárubní a obložek. K tomuto tvrzení dovolací soud
nemohl přihlédnout, neboť - jak již bylo výše vyloženo - nemůže při rozhodování
o dovolání přihlížet k tvrzením, námitkám a novým důkazům, jež mohl žalovaný
uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinil.
Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovým výrokům rozsudku
odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn.
29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek), dovolací soud je odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm.
c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobcům, kteří
by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3
o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Václav D u d a
, v. r.
předseda senátu