33 Cdo 2851/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně V. H., zastoupené JUDr. Olgou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Praze
2, Trojická 20, proti žalovanému R. P., s místem podnikání v Jablonci nad
Nisou, Vysoká 74, identifikační číslo 472 81 171, zastoupenému Mgr. Milanem
Šikolou, advokátem se sídlem v Semilech, Bavlnářská 137, o zaplacení 202.962,90
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn.
5 C 84/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem - pobočky v Liberci ze dne 28. února 2011, č. j. 36 Co 156/2010-275, ve
znění opravného usnesení ze dne 7. června 2011, č. j. 36 Co 156/2010-299, takto:
I. Dovolání proti rozsudku ze dne 28. února 2011, č. j. 36 Co 156/2010-275,
jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, rozhodl ve věci samé,
se zamítá; jinak se dovolání odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení
25.176,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Olgy
Uhrové, advokátky se sídlem v Praze 2, Trojická 20.
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 202.962,90 Kč s
příslušenstvím z titulu plnění ze smlouvy o dílo. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 7. ledna 2010, č. j. 5 C
84/2006-163, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 11. února 2010, č. j. 5 C
84/2006-167, zamítl žalobu o zaplacení částek 202.962,90 Kč a 14.454,50 Kč s
příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vycházel ze
zjištění, že účastníci uzavřeli dne 26. 5. 2003 smlouvu o dílo, podle níž se
žalovaný (zhotovitel) zavázal provést pro žalobkyni (objednatele) opravu
střechy a omítek domu ve V. v J. n. N.; práce na střeše domu byly ve smlouvě
popsány jako „demontáž stávající krytiny, podkladní lepenka, pomocné lešení,
přezdění komína, hromosvod, výlez, 2 ks střešního okna, šindel, oplechování +
spodní žlaby“; podle položkového rozpočtu činila cena těchto prací a materiálu
213.892,- Kč. V čl. VIII. bodu 8. 3. smlouvy o dílo si účastníci sjednali, že v
případě, že zhotovitel v průběhu pěti pracovních dnů od doručení reklamace vad
díla nedohodne termín odstranění záruční vady, nebo že se smluvní strany na
termínu nedohodnou, je objednatel oprávněn nechat vadu odstranit na náklady
zhotovitele. Dne 22. 8. 2003 žalovaný žalobkyni dílo předal a žalobkyně dílo
převzala; záruka za jakost byla v předávacím protokole sjednána na dobu do 22. 8. 2006. V lednu 2004 žalobkyně u žalovaného reklamovala vadu střechy,
konkrétně rozsáhlé zatékání do domu, a požadovala její odstranění. Z posudku
„Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů“ ze dne 16. 5. 2005, ze znaleckého posudku
o příčinách vzniku poruch šikmého střešního pláště ze dne 9. 8. 2006, který na
žádost žalobkyně vypracoval Ing. M. N., a ze znaleckého posudku ze dne 5. 5. 2009, který na zadání soudu vypracoval Ing. L. S., vyplynulo, že příčinou
zatékání střechou do domu nebyla špatně provedená práce, nýbrž nesprávně
zvolené technologické řešení díla - konstrukce střešního pláště; žalovaný měl s
ohledem na použití skládané střešní krytiny a na možnost tvorby depozic sněhu a
ledu v dané lokalitě navrhnout odvětraný zateplený střešní plášť, popř. zajistit temperování okrajů střechy. Protože žalovaný vadu střechy neodstranil,
zajistila si žalobkyně její odstranění u L. E. s místem podnikání v Náchodě,
Kramolna 108, který na základě smlouvy o dílo ze dne 9. 8. 2006 provedl na domě
žalobkyně odvětraný střešní plášť (dvouplášťovou střechu) za cenu 202.962,90
Kč. Soud prvního stupně posoudil vztah mezi účastníky podle § 631 a § 652 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů,
(dále jen „obč. zák.“), jako vztah ze smlouvy o opravě věci.
Na podkladě
zjištěného skutkového stavu uzavřel, že v řízení sice bylo prokázáno, že s
ohledem na žádanou střešní krytinu a místní povětrnostní podmínky mělo být
žalobkyni doporučeno provedení odvětraného zatepleného střešního pláště, avšak
žalovaný za vady střechy neodpovídá, neboť se ve smlouvě o dílo nezavázal
provést opravu střechy vybudováním takového střešního pláště; účastníci se
dohodli toliko na demontáži stávající krytiny, položení podkladní lepenky,
položení šindele CRC Supperseal, přezdění komína, instalaci hromosvodu,
zabudování výlezu a 2 ks střešních oken a provedení oplechování a spodních
žlabů. Protože všechny tyto práce žalovaný vykonal, nemohla žalobkyně se svým
nárokem uspět, ačkoliv svá práva z odpovědnosti za vady uplatnila řádně a včas. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 28. února
2011, č. j. 36 Co 156/2010-275, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7. června 2011, č. j. 36 Co 156/2010-299, změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 202.962,90 Kč s 9%
úrokem z prodlení z této částky od 10. 11. 2006 a dále až do zaplacení s úrokem
z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni
kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, a to
ve splátkách po 50.000,- Kč, splatných vždy do posledního dne v měsíci,
počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Současně rozhodl o
nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech státu. Vycházel
ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil výslechy žalovaného,
svědka J. S. (inspektora Cechu klempířů, tesařů a pokrývačů) a soudního znalce
Ing. S. Dále provedl důkaz normou pro navrhování střech ČSN 731901 (dále jen
„technická norma ČSN 731901“). Vzal za prokázané, že žalovaný - ačkoliv odvedl
kvalitní pokrývačskou a zednickou práci - provedl dílo vadně, neboť zvolil
nesprávné technické řešení (nezajistil střechu dostatečným odvětráním). Z
technické normy ČSN 731901 platné v době provedení díla vyplývá, že střechy
mají být navrhovány tak, aby nepropouštěly vodu ani vlhkost v kapalném
skupenství do podstřešních konstrukcí, čehož je dosahováno užitím nepropustných
hydroizolačních materiálů a střešním odvětráním. Žalovaným zhotovená střecha
neplnila svoji izolační funkci a zatékalo do ní ve větším rozsahu než před
opravou. Odvětrání, které žalovaný provedl ve hřebeni střechy, nemohlo být
základem pro budoucí provedení odvětrávané střechy; střecha musela být před
položením difúzní fólie celá stržena. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný
žalobkyni navrhl vhodný způsob provedení díla, avšak ona trvala na nevhodném
způsobu provedení. Na základě reklamace žalovaný zamýšlel vadu střechy
odstranit podlepením šindelů nad spodními žlaby a zavedením vyhřívání žlabů
elektrickým kabelem; žalobkyně takový způsob opravy neakceptovala s poukazem na
neúměrné budoucí výdaje spojené s vyhříváním žlabů a požadovala, aby vada byla
odstraněna způsobem, který jí v budoucnu finančně nezatíží, konkrétně
zhotovením dvouplášťové odvětrané střechy.
Odvolací soud na rozdíl od soudu
prvního stupně shledal žalobou uplatněný nárok z titulu odpovědnosti za vadu
díla důvodným. Konstatoval, že i když není technická norma obecně závazná, měli
by k ní podnikatelé ve stavebnictví přihlížet a neprovádět práci pod jí
stanovenou úroveň. Žalovaný v řízení neprokázal, že žalobkyni upozornil na
nutnost provedení dvouplášťové větrané střechy a že ona s tímto řešením
nesouhlasila, vadu střechy neodstranil, resp. v průběhu pěti pracovních dnů od
doručení reklamace vad díla nedohodl termín odstranění záruční vady, přičemž
smluvní strany se na termínu nedohodly, takže žalobkyně po právu postupovala
podle čl. VIII. bodu 8. 3. a nechala vadu odstranit zhotovitelem L. E. Cenu,
kterou tento zhotovitel za dílo vyúčtoval, posoudil odvolací soud jako nutné
náklady na odstranění vad střechy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu
soudu v prvé řadě vytýká, že jeho četné skutkové závěry nemají oporu v
provedeném dokazování (dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.). Nesprávné
je podle něho zjištění, že odvětrání střešního pláště zevnitř připravil až po
reklamaci díla; tuto přípravu totiž provedl po dohodě s žalobkyní již v rámci
zhotovení díla. Závěr, že jím zhotovená střecha nemohla fungovat, jestliže
nebyl proveden odvětraný zateplený střešní plášť, učinil odvolací soud podle
jeho názoru na základě rozporuplné výpovědi svědka J. S. (inspektora Cechu
klempířů, tesařů a pokrývačů), který nemá dostatek odbornosti. Odvolací soud
také nesprávně uvěřil tvrzení žalobkyně, že jím zhotovená střecha neplnila svou
izolační funkci, neboť do domu zatékalo ve větším rozsahu než předtím, a že
teprve zásah firmy L. E. vedl k zamezení zatékání. Ze znaleckého posudku Ing. L. S. se podává, že jím zhotovený střešní plášť zlepšil nepropustnost původní
střechy a že není-li provedeno zateplení střešního pláště, nelze v budoucnu
vyloučit další zatečení. Tomu ostatně nasvědčují jím předložené fotografie,
které odvolací soud nehodnotil. Oporu v provedeném dokazování nemá podle názoru
žalovaného ani závěr, že vadu díla neodstranil, resp. že jeho opakované pokusy
odstranit vadu zatmelením nebo vlepením asfaltových pásů do úžlabí byly
neúčinné. Připomíná, že v rámci reklamace pouze podlepil střešní šindele; jím
navrhované vlepení asfaltových pásů do úžlabí a instalaci vytápění žlabů
žalobkyně odmítla. V souvislosti s touto námitkou žalovaný kritizuje úvahu
odvolacího soudu, že by jím navrhované řešení nevedlo k odstranění vady díla
(zatékání do domu), neboť nekoresponduje se závěry znalců Ing. L. S. a Ing. M. N.; z nich lze dovodit, že vadu díla bylo možné odstranit způsobem, který
navrhl, tj. vytápěním okrajů střechy, jež mělo zajistit skluz sněhu ze
střešních ploch. Protože nelze souhlasit se skutkovým závěrem odvolacího soudu,
že zásahem firmy L. E. došlo k odstranění vady díla (zatékání), neobstojí ani
závěr, že cena prací provedených touto firmou představuje náklady nutné na
odstranění vady díla. Za nesprávné označuje žalovaný i zjištění, že při
provedení díla zvolil nesprávné technické řešení (a je tudíž odpovědný za jeho
vady) a že měl střechu provést jako odvětrávanou. Z provedených důkazů
(znaleckých posudků a výslechů Ing. L. S. a J. S.) vyplynulo, že práce provedl
odborně a že se provedením díla zlepšila nepropustnost střechy a zároveň se
nezměnily parametry střechy původní. Žádný právní předpis ani technická norma
nezakazují provádět jednoplášťové střechy se skládanou střešní krytinou; pouze
se doporučuje zabránit následnému vzlínání a zatékání vody, např. vytvořením
víceplášťových střech nebo zajištěním skluzu sněhu ze střešních ploch a
vytápěním okrajů střech. V řízení navíc nebyla jednoznačně zjištěna příčina
propustnosti (protékání) střešního pláště, tj.
zda byla způsobena absencí
odvětrání nebo nedostatkem tepelné izolace, či oběma těmito příčinami poměrně. Bez toho přitom nebylo ani možné dovodit, zda je dílo vadné. Rozumí-li se
opravou stav, kdy se obnoví původní technické vlastnosti věci, vyplývá z
provedeného dokazování, že dílo provedl bezvadně. Tomu ostatně nasvědčují údaje
znaleckých posudků Ing. M. N., Ing. L. S. i J. S., že je možné dodatečně
provést odvětrání střechy vzduchovou mezerou vytvořenou pod bedněním, čímž by
vznikla víceplášťová střecha a že funkční střešní plášť vyžaduje, aby střecha
byla zateplena a bylo garantováno odvětrávání pod bedněním, které již
připravil. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný namítá, že i kdyby bylo namístě dovodit, že při provedení díla
nezvolil správné technické řešení, nemělo být žalobě vyhověno, neboť nebyly
splněny podmínky pro postup žalobkyně podle čl. VIII. bodu 8.3. smlouvy o dílo. Je totiž na zhotoviteli, jaký postup směřující k odstranění vady zvolí. Žalobkyně v rámci jednání po reklamaci díla nesouhlasila s jím navrženým
postupem, jak zamezit protékání a požadovala nákladnější způsob opravy. Nakonec
zvolila způsob nejnákladnější, kterým změnila technické parametry původní
střechy a překročila tak předmět díla, jež si sjednali ve smlouvě o dílo
(pořídila novou střešní krytinu, jíž nahradila jím položenou krytinu, ačkoliv
tuto mohla znovu použít). Výkon jejího práva z odpovědnosti za vady je tak v
rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud navíc pochybil při výkladu § 655 odst. 1
věty třetí obč. zák., jestliže bez náležitého odůvodnění ztotožnil výši slevy
ceny díla s veškerými náklady vynaloženými firmou L. E., které dosáhly 95% ceny
díla. Žalobkyni neměly být přiznány ani náklady, které vynaložila v souvislosti
s reklamací, protože byly neúčelné. Nutnost větraného střešního pláště jí
musela být známa již při předání díla; jednalo-li se o zřejmou vadu, nebylo
nutné vynakládat náklady na její zjištění. Naplnění dovolacího důvodu uvedeného
v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje žalovaný v tom, že odvolací soud
provedl rozsáhlé dokazování a odepřel mu možnost přezkumu rozhodnutí v rámci
řádného opravného prostředku. Jeho procesní postup je v rozporu s § 213 odst. 4
o. s. ř. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nedůvodné. Napadený
rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný. Má za to, že všechny
závěry odvolacího soudu jsou podloženy příslušnými důkazy a obšírně vyvrací
jednotlivá skutková tvrzení, kterými žalovaný v dovolání rozporoval zjištění
soudů obou stupňů. Zdůrazňuje, že jako laik nebyla schopna určovat postup práce
na střeše a bylo na žalovaném, aby zhotovil střešní plášť tak, aby do domu
přestalo zatékat. Provedení odvětrání zevnitř (tj. pod bedněním) by bylo -
vzhledem k omezenému půdnímu prostoru - technicky a finančně náročné, ne-li
nemožné. Výpovědí svědka J. S. bylo navíc zjištěno, že příprava odvětrání
nemohla fungovat, neboť nebyla žalovaným správně provedena.
K opravě střechy
firmou L. E. přistoupila až po té, kdy žalovaný více než rok po reklamaci s
odstraněním vady otálel, jeho následné pokusy zamezit zatékání zatmelením byly
neúspěšné a zatékání do domu se neustále zhoršovalo. Postupovala proto v
souladu s čl. VIII. bodem 8.3. smlouvy o dílo, neboť žalovaný nesjednal termín
opravy díla do pěti dnů od reklamace. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně
zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost
dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje žalovaný především v tom, že odvolací soud postupoval v rozporu s §
213 odst. 4 o. s. ř., provedl-li ve věci rozsáhlé dokazování namísto toho, aby
ji vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Došlo tak k porušení zásady
dvojinstančnosti řízení. Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplní dokazování o účastníky
navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke
zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno
rozsáhlé doplnění dokazování, a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být
prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování. Ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. nestanoví meze, které odvolací soud nesmí při
doplnění dokazování překročit, nýbrž jen určuje, za jakých podmínek odvolací
soud není povinen dokazování doplňovat (jde-li o rozsáhlé doplnění dokazování a
nebylo-li dosud k dané skutečnosti provedeno žádné nebo zcela nedostatečné
dokazování). V případě splnění obou podmínek ponechává na úvaze odvolacího
soudu, zda navržené důkazy provede v odvolacím řízení nebo zda za účelem jejich
provedení rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zruší a
věc mu vrátí k dalšímu řízení za účelem doplnění dokazování. V posuzovaném případě odvolací soud na základě nově provedených důkazů
(účastnickou výpovědí žalovaného, výslechem znalce Ing. L. S., výslechem svědka
J. S. a technickými normami ČSN) nezjistil skutkový stav věci odlišně od soudu
prvního stupně; jeho skutková zjištění učiněná ze znaleckých posudků pouze
doplnil a dosavadní tvrzení žalovaného ověřil údaji uváděnými v účastnické
výpovědi. V rámci stejného dovolacího důvodu (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) žalovaný
odvolacímu soudu dále vytýká, že neprovedl jím předložený důkaz - fotografie
domu žalobkyně po opravě střechy provedené L. E., jimiž hodlal vyvrátit závěr
odvolacího soudu, že tato oprava vedla k odstranění vad díla. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř.
jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání
svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. věty první, není-li dále stanoveno jinak, soud v
odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých
důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a
jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy
opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil,
proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc
posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy
účastníků a provedené důkazy. Z této úpravy vyplývá, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené
důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy
vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením účastníků je třeba provést. Je tedy
oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z důkazů provede, a
současně i rozhodnout, že neprovede ty z důkazů, jimiž mají být prokazovány
skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které
již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto postupoval a že
neprovedl účastníkem řízení navržený důkaz, nepředstavuje automaticky vadu
řízení (srovnej např. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1850/2011). Na druhou stranu je soud povinen vypořádat se i s tím,
proč nečiní žádná zjištění z některých provedených důkazů a proč neprovedl i
další, účastníky navrhované důkazy, popř. uvést, o které důkazy jde (srovnej
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 817/2003). Odvolací soud sice ve svém rozhodnutí náležitě nezdůvodnil, proč neprovedl
žalovaným navržený listinný důkaz (soubor fotografií), jeho pochybení však není
způsobilé mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Fotografie zachycující
podobu (stav) střechy po zásahu provedeném L. E. totiž nemohly nikterak
ovlivnit závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, tedy že dílo
provedené žalovaným vykazovalo vady, za něž žalovaný odpovídá, že žalovaný vady
podle smluvního ujednání včas neodstranil a žalobkyni proto náleží sleva z ceny
díla ve výši nákladů, které vynaložila na odstranění jeho vad. Zjištění, zda i
dílo provedené L. E. vykazuje vady či nikoliv, je z hlediska právního posouzení
dané věci bez významu. Pokud by totiž vykazovalo vady, odpovídal by za ně
zmíněný zhotovitel a nikoli žalovaný; v jeho poměrech by se právní vztah mezi
žalobkyní a L. E. nemohl projevit (žalobkyně by se musela domáhat svých nároků
z titulu odpovědnosti za vady díla u L. E. v jiném řízení). Lze proto uzavřít,
že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebyl uplatněn
důvodně. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze namítat, že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba
považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu
vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z
provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za
řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly
provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v
hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo
které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti,
pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje
ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy,
týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska
hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu
ČR, Svazek 1, pod č. C 8). Zjištění, zda L. E. odstranil vady díla provedeného žalovaným (jak provedl
vlastní dílo - slovy odvolacího soudu „oprava splnila svůj účel, neboť po jejím
dokončení do domu již nezatéká“), nebylo pro posouzení věci z hlediska hmotného
práva, tj. pro úvahy, zda žaloba byla podána právem, významné. Odvolacímu soudu
proto nelze s úspěchem vytýkat, že při rozhodování nebral v potaz domněnku
vyslovenou znalcem ve znaleckém posudku ze dne 5. 5. 2009, že ani po zásahu
provedeném L. E. zatékání v budoucnu „nelze vyloučit“. Stejně tak je z hlediska
právního posouzení věci nevýznamné v dovolání kritizované skutkové zjištění
odvolacího soudu, že přípravu pro odvětrání provedl až v průběhu reklamace.
Toto zjištění sice nemá oporu v provedeném dokazování, je však pro právní
posouzení věci bezcenné. To, že žalovaný přípravu na odvětrání provedl v
průběhu provádění díla, vyšlo v řízení najevo, účastníci tuto skutečnost
nezpochybnili a znalci ji brali v potaz při vypracování znaleckých posudků a
při podání vyjádření. Ze znaleckých posudků vyplynulo, že odvětrání střešního
pláště je možné zhotovit i pod bedněním, avšak žalovaný v řízení neprokázal (a
ostatně ani netvrdil), že by tento technologický postup žalobkyni vůbec navrhl. Nadto znalec Ing. L. S. při jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2010 uvedl, že
provedení odvětrání pod bedněním by sice bylo reálně zhotovitelné, avšak musely
by být vybourány stávající podhledy domu. Svědek J. S. při jednání odvolacího
soudu dne 18. 1. 2011 hodnotil přípravu na odvětrání provedenou žalovaným jako
nefunkční, protože „nebyl proveden přívod vzduchu na žlabu střechy na kraji
střechy“, a žalobkyně ve svém vyjádření z 14. 1. 2011 prosazuje názor, že by
odvětrání pod bedněním nebylo s ohledem na omezené půdní prostory domu vůbec
možné. Zjištění, že žalovaný zvolil při provedení díla nesprávný (neúčinný)
technologický postup, učinil odvolací soud jednak ze znaleckých posudků Ing. L. S. a Ing. M. N. a z výpovědi svědka J. S. Z těchto důkazů sice vyplynulo, že
žalovaný provedl samotné práce při výměně střešní krytiny a při opravě
střešních prvků odborně zdařile, avšak vzhledem k tomu, že do domu žalobkyně i
nadále zatékalo, nemohly pouhé správně provedené řemeslné výkony zaručit
bezvadnost díla jako celku. Oba znalci i inspektor Cechu klempířů a pokrývačů
J. S. shodně označili technologický postup, který žalovaný při tvorbě střechy
zvolil, za chybný. Vada provedeného díla spočívala v rozsáhlém zatékání
střechou do domu. Příčinou zatékání byla dle názoru znalců i J. S. absence
odvětraného zatepleného střešního pláště, resp. absence odvětrání i tepelné
izolace současně. Údaje, které z těchto důkazů vyplynuly, se navzájem doplňují
a zcela korespondují s tvrzením žalobkyně, že do střechy po opravě provedené
žalovaným v zimním období ve velkém rozsahu zatékalo. Nelze tudíž přisvědčit
námitce žalovaného, že soudy příčinu vady střechy zjistily neúplně. Vyslovuje-li žalovaný spolu s touto námitkou rovněž pochybnosti k hodnocení
výpovědi svědka J. S., sluší se připomenout, že výhrady k vyhodnocení důkazů z
hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti nelze zpochybnit prostřednictvím
žádného z dovolacích důvodů, neboť popírají zásadu volného hodnocení důkazů. Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze totiž napadnout výsledek
činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak
vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) - jen ze způsobu,
jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení,
není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Žalovaným kritizovaný skutkový závěr, že se mu přes opakované pokusy nepodařilo
vytčené vady odstranit, učinily soudy obou stupňů především na základě tvrzení
žalobkyně, které žalovaný do podání dovolání nezpochybnil.
Žalobkyně jak v
žalobě, tak i v průběhu řízení konzistentně uváděla, že žalovaný zůstal po dobu
více než jednoho roku od reklamace vad díla (tj. od 24. 1. 2004) zcela nečinný
a teprve v roce 2005 přistoupil k tmelení střešních šindelů, které však
protékání střešní krytinou do domu nezabránilo. Připustila přitom, že další
postup, spočívající ve vlepení asfaltových pásů do úžlabí s instalací
elektrického vytápění žlabů, který žalovaný navrhl, už odmítla a podle smlouvy
účastníků si sjednala odstranění vady střechy u jiného zhotovitele, který
opravu provedl. Žalovaným kritizované zjištění, že se mu nepodařilo vady díla
odstranit, má tudíž oporu v provedeném dokazování a je navíc z hlediska
právního posouzení věci bezcenné, neboť - jak správně dovodil již odvolací
soud, přestože to nevyjádřil dostatečně pregnantně - smluvní ujednání obsažené
v článku VIII. bodu 8. 3. smlouvy o dílo žalobkyni opravňovalo „nechat vadu
odstranit na náklady zhotovitele“, jestliže zhotovitel nedohodne termín
odstranění záruční vady v průběhu pěti pracovních dnů od doručení reklamace,
případně pokud se strany na termínu nedohodnou (k relevanci skutkového zjištění
srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21
Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod
č. C 8). V posuzovaném případě nebylo v řízení zjištěno (a žalovaný to v
dovolání ani nezpochybňuje), že by žalovaný určil termín odstranění vytčené
vady do pěti pracovních dnů od doručení reklamace, popř. že by se účastníci na
termínu dohodli; žalobkyně reklamovala vadu díla dne 24. 1. 2004 a žalovaný ji
započal odstraňovat teprve v roce 2005, aniž byl takový termín účastníky
bezprostředně po uplatnění reklamace dohodnut. Sám žalovaný navíc připouští, že
postup, který navrhl k odstranění vad díla (protékání) nedokončil, jinak řečeno
vady díla neodstranil. Neregulérní je pak kritika závěru odvolacího soudu, že by jím navržené řešení
odstranění vad střešního pláště vlepením asfaltových pásů do úžlabí a instalací
vytápění žlabů nebylo účinné, neboť úvahy odvolacího soudu v takový závěr
nevyústily (alespoň z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí se takový
závěr nepodává). Je sice pravda, že otázku účinnosti žalovaným navrhovaného
postupu odstranění vady střechy si odvolací soud položil, avšak dále se jí - s
ohledem na následující skutková zjištění a právní posouzení věci - nezabýval. Při posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně totiž akcentoval smlouvu účastníků,
konkrétně její článek VIII. bod 8. 3., a dospěl k závěru, že žalovaný nedodržel
zde sjednaný postup. K tvrzení žalovaného, že navrhl účinné řešení odstranění
vad díla (zavedením elektrického vytápění okapů), je vhodné připomenout, že
např. soudní znalec Ing. L. S. při jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2010
mimo jiné vypověděl, že se uvedená vada střechy dá „nikoliv řešit, ale zmírnit“
opatřením, které navrhoval žalovaný. Přisvědčit nelze ani námitce žalovaného, že odvolací soud pochybil při
interpretaci smlouvy o dílo, resp.
že nesprávně zjistil v ní sjednané podmínky
umožňující objednateli postupovat podle jejího článku VIII. bodu 8. 3., což jej
posléze vedlo k nesprávnému závěru, že smluvní ujednání opravňovalo žalobkyni
nechat si vady na jeho náklady opravit třetí osobou. I tato námitka představuje
uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Zjišťuje-li totiž
soud obsah smlouvy, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ
46/2002). Údaje o tom, co bylo účastníky sjednáno, na čem se dohodli pro případ, že dílo
bude vykazovat vady, čerpal odvolací soud především z písemné smlouvy o dílo z
26. 5. 2003. V článku VIII. bodu 8. 3. smlouvy o dílo se podává, že nedostál-li
zhotovitel své povinnosti „dohodnout termín odstranění záruční vady v průběhu
pěti pracovních dní od doručení reklamace či se strany na termínu nedohodnou,
je objednatel oprávněn nechat vadu odstranit na náklady zhotovitele“. Slovní
vyjádření tohoto ujednání je zcela jednoznačné; nelze ho vyložit (a to již za
užití gramatického vykladu) jinak, než učinil odvolací soud. Pakliže bylo v
řízení zjištěno, že žalobkyně u žalovaného reklamovala vady střechy dne 24. 1. 2004 a žalovaný zůstal víc jak rok nečinný, tj. logicky vzato ani „nedohodl
termín odstranění záruční vady v termínu 5 pracovních dnů od reklamace“,
přičemž dohoda smluvních stran ohledně termínu odstranění vad tvrzena (natož
prokázána) nebyla, obstojí skutkový závěr odvolacího soudu, že byly splněny
smluvené podmínky pro postup, který žalobkyně zvolila. Důvodná není ani výtka žalovaného, že zjištění odvolacího soudu, že střechou do
domu žalobkyně po jím provedeném díle zatékalo dokonce více než před provedením
díla, odporuje závěrům znalce ing. L. S., jestliže ten ve svém znaleckém
posudku uvedl, že „v důsledku prací provedených žalovaným nepochybně ve vztahu
ke stavu původnímu došlo ke zlepšení nepropustnosti této střechy pro vodu v
kapalném skupenství“. Nelze přehlížet, že žalovaný znalecký závěr vytrhuje z
kontextu celého znaleckého posudku; z něho se totiž jednoznačně podává (a oba
soudy z tohoto zjištění vycházely), že příčinou vad střechy je “zatékání
srážkové vlhkosti do skládané krytiny v důsledku nahromadění tajícího sněhu a
ledu v partiích střešních úžlabí a oplechování střešních nadezdívek“. Neodporuje logickému myšlení, že vedle závěru, že řemeslně dobrou prací
žalovaného došlo k celkovému zlepšení nepropustnosti střechy pro vodu v
kapalném skupenství (tj. např. dešťové srážky v průběhu roku), současně obstojí
i skutkový závěr, že do domu žalobkyně v důsledku hromadění sněhu v
inkriminovaných částech střechy při jeho postupném odtávání zatéká více než
před provedením díla žalovaným. Tento závěr navíc koresponduje s tvrzením
žalobkyně, předloženými fotografiemi domu a zjištěními, která při ohledání
shodně učinili znalci Ing. L. S. a Ing. M. N. i svědek J. S.
Lze uzavřít, že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. nebyl
uplatněnými dovolacími námitkami naplněn. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze
odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, žalovaný brojí proti
právnímu závěru dovozujícímu, že jím provedené dílo vykazuje vady, za které
jako zhotovitel odpovídá. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že dílo
provedl bezvadně, jestliže požadované práce vykonal odborně a kvalitně v době,
kdy právní předpis ani technická norma, která navíc nebyla aktuální,
nezakazovaly provádět jednoplášťové střechy se skládanou střešní krytinou
(vytvoření víceplášťových střech nebo zajištění skluzu sněhu ze střešních ploch
vytápěním okrajů střech bylo pouze doporučováno). Zdůrazňuje přitom, že opravou
se rozumí stav, kdy se obnoví původní technické vlastnosti věci a že při
zhotovování střešního pláště je možné volit různé technologické postupy. Pro
případ, že by neobstála tato jeho námitka, prosazuje názor, že bylo jeho právem
zhotovitele zvolit způsob odstranění vytčené vady díla, což žalobkyně
nerespektovala; pokud si nechala vady odstranit třetí osobou, nemůže se úspěšně
domáhat zaplacení částky, kterou vynaložila na údajné odstranění vady. Závěru odvolacího soudu, že žalovaný provedl dílo vadně lze přisvědčit. I když
z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný provedl řemeslné práce při
výměně střešní krytiny a zabudování střešních doplňků (klempířské práce)
odborně kvalitně, jeho dílo nelze označit za bezvadné, jestliže zhotovenou
střechou do domu v době odtávání sněhu zatékalo. Základní vlastností každé
střechy, kterou lze důvodně očekávat, je její nepropustnost, a to v kterémkoli
ročním období (střecha nesmí propouštět vlhkost v kapalném ani plynném
skupenství). Je odpovědností každého odborníka - zhotovitele - aby navrhl
takový postup provedení díla (příp. opravy či úpravy věci), který základní
vlastnosti věci (její součásti) zaručí a který splňuje případné technické
požadavky. Povinnost provést dílo řádně znamená, že zhotovitel musí postupovat
odborně (způsobem, jakým se obvykle při provedení díla k tomu kvalifikovanými
osobami postupuje). Má-li objednatelem dodaný (požadovaný) materiál nedostatky
bránící řádnému zhotovení díla nebo jsou-li pokyny objednatele k provedení díla
nevhodné, je namístě postup podle § 637 obč. zák. V posuzovaném případě byla podle znalců příčinou zatékání srážkové vlhkosti do
skládané střešní krytiny vždy v zimním období skutečnost, že střecha má přesahy
přes obvodové zdi, které jsou vždy teplotně silně podchlazovány a dochází k
zamrzání odtávajícího sněhu; z ostatní střešní plochy nemůže voda odtávat a
dostává se skládaným šindelem kolem hřebíků do střešní konstrukce a dále
stropem do místností. Z toho nelze než dovodit, že žalovaný jako zhotovitel
zvolil nesprávné technické řešení díla. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že
zvolil-li žalovaný nesprávné technické řešení opravy (použil technologii
jednoplášťové střechy, resp.
„střešního pláště nevětraného bez dostatečné
tepelné izolace“), které nezajistilo nepropustnost vlhkosti (střecha tak
nemohla fungovat), provedl dílo vadně přesto, že jeho řemeslná práce byla
kvalitní. Správná je rovněž úvaha odvolacího soud, že nárok žalobkyně by nebyl
oprávněný pouze tehdy, pokud by žalovaný prokázal, že žalobkyni před provedením
díla upozornil, že střešní plášť je namístě provést jako odvětraný a že
žalobkyně s takovým řešením nesouhlasila. Protože to v řízení neprokázal,
odpovědnosti za vady díla se nezprostil. Nadto nelze přehlížet, že sám žalovaný
v dovolání vady díla připouští, argumentuje-li tím, že „vady díla nebyly
odstraněny ani opravou střechy provedenou firmou L. E“. Žalovanému lze sice dát za pravdu, že je zásadně právem zhotovitele zvolit
způsob odstranění vad díla (tj. způsob odstranění vady závisí na rozhodnutí
zhotovitele). V daném případě však byla tato zásada nahrazena smluvním
ujednáním účastníků. Obstojí-li skutkové zjištění (viz shora), že ve smlouvě o
dílo bylo sjednáno, že si žalobkyně - při splnění dohodnutých podmínek - může
nechat vady díla odstranit na náklady žalovaného třetí osobou, a že tyto
podmínky byly splněny (žalovaný nedohodl termín odstranění záruční vady v
průběhu pěti pracovních dnů od doručení reklamace), musí obstát i právní závěr
odvolacího soudu, že žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů, které účelně
vynaložila na odstranění vad díla. Pakliže odvolací soud shledal tyto náklady
nutnými, jsou úvahy ohledně slevy z ceny díla, resp. její přiměřenosti,
irelevantní. Výhradou žalovaného, že parametry díla byly poměřovány nesprávnou technickou
normou, se podrobně zabýval již odvolací soud v rámci odvolacího řízení. Opatřil si za tím účelem příslušnou technickou normu ČSN 731901, která byla
platná a účinná od ledna 1999, tedy v době, kdy žalovaný dílo prováděl. Správně
nepřisvědčil tvrzení žalovaného, že podle nesprávných technických norem
posuzovali dílo znalci, neboť bylo vyvráceno výpovědí znalce Ing. L. S. při
jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2010; z ní vyplynulo, že z normy ČSN EN
544, která v době, kdy žalovaný dílo prováděl, již neplatila, vycházel pouze
terminologicky, avšak stav díla posuzoval pouze podle tehdy platné normy ČSN
731901. Lze tedy souhlasit s odvolacím soudem, že technické parametry díla byly
posouzeny podle norem platných v době, kdy bylo zhotoveno. Zpochybňuje-li žalovaný v dovolání oprávněnost nároku žalobkyně na uhrazení
nákladů, které vynaložila v souvislosti s uplatněnou reklamací, nezbývá než
konstatovat, že tyto náklady nebyly součástí rozsudkem přiznané částky. Odvolací soud se sice v odůvodnění svého rozhodnutí oprávněností takového
nároku žalobkyně zabýval, ve výroku svého rozsudku o něm však nerozhodl. Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 236 odst. 2 o. s. ř.). Ani dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nebyl uplatněn
důvodně. Lze uzavřít, že rozsudek, jímž odvolací soud rozhodl ve věci samé, je z
hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správný.
Dovolací soud proto dovolání v tomto rozsahu jako nedůvodné zamítl (§ 243b
odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.). Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, které žalovaný v
dovolání výslovně rovněž napadl, není objektivně přípustné (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, jehož
dovolání bylo zamítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady,
které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím
advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 20.680,- Kč (§ 2
odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů
ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve
znění účinném do31. 12. 2012), s připočtením částky 4.176,- Kč odpovídající
dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a
náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137
odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).