33 Cdo 2885/2024-465
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce S. T., zastoupeného Mgr. Alenou Holubkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, proti žalované Luminta s. r. o., se sídlem v Praze 5, Jinonicích, Pod stolovou horou 984/5 (identifikační číslo 279 24 424), zastoupené Mgr. Ing. Janem Levým, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 249/28, o 1 637 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 90/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 25 Co 92/2024-434, t a k t o:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 25 Co 92/2024-434, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 6. 9. 2023, č. j. 15 C 90/2020-392, uložil žalované zaplatit žalobci 1 637 000 Kč a na náhradě nákladů řízení 256 340 Kč. Po právní stránce uzavřel, že žalovaná z titulu smluv o půjčce a o zápůjčce dluží částku 1 637 000 Kč, kterou žalobci nevrátila (§ 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „obč. zák.“/, § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. z.“/).
Rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. 25 Co 92/2024-434, Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 263 770 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že právo na peněžité plnění uplatněné žalobou má základ v právních vztazích účastníků ze smluv o půjčce a o zápůjčce. Žalovaná v odvolání vznesla námitku promlčení, kterou – po koncentraci řízení – neopřela o nové, tj. dosud netvrzené nebo neprokázané skutečnosti a důkazy (zde odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29.
10. 2003, sp. zn. 32 Cdo 879/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2004, ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 101/2008). Odvolací soud proto – v souladu se závěry vyslovenými v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022 – na podkladě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že žalobce nevykonal právo v tříleté promlčecí lhůtě, která počala běžet dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1, § 629 odst. 1 o.
z.); ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. mohl plnění požadovat již 1. 7. 2014. Promlčecí lhůta uplynula 1. 7. 2017, přičemž žalobu podal 25. 4. 2020. Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, není žalovaná povinna plnit (§ 609, § 610 odst. 1 o. z.).
V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce za otázku hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, označil délku promlčecí lhůty za situace, kdy dlužník částečným plněním uznal dluh (§ 2054 odst. 2, § 639 o. z.). Ze skutečností vyplývajících z provedených důkazů lze dovodit, že částečným splněním dluhu v letech 2016 až 2019 ve výši 1 916 000 Kč žalovaná uznala zbytek dluhu, a v takovém případě – argumentuje dovolatel – se právo promlčí v desetileté promlčecí lhůtě běžící ode dne, kdy k uznání došlo. Dále vytknul, že odvolací soud v rozporu s § 214 odst. 3 občanského soudního řádu nenařídil k projednání odvolání jednání. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí, případně je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla dovolání odmítnout.
Dovolání je podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na otázce délky promlčecí lhůty (§ 629 a násl. o. z.), jejímuž řešení se odvolací soud vyhnul. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná nejen tehdy, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, ale i tehdy, je-li jeho právní posouzení neúplné (při formulaci právních závěrů nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které po zhodnocení důkazů měl k dispozici). Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu (§ 2054 odst. 2 o. z.).
Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo (§ 639 věta první o. z.).
Hodnocením provedených důkazů [výpovědi svědkyň K. A. a O. N., listiny (výpis z obchodního rejstříku, seznam pokladních dokladů, přiznání k dani z příjmu právnických osob za roky 2014 až 2021, notářský zápis sp. zn. NZ 976/2015 /N 1005/2015/ z 21. 10. 2015, notářský zápis sp. zn. NZ 936/2018 z 17. 1. 2020, komunikace přes aplikaci Whats App a emailová komunikace mezi O. S. a K. A. z 6. až 13. 9. 2019, čestné prohlášení O. S. ze 17. 1. 2020, dopis žalobce ze 4. 3. 2020, komunikace mezi žalobcem a jednateli žalované ze 4.
a 5. 12. 2020, notářský zápis sp. zn. 59/2020 ze 17. 1. 2020)] soud prvního stupně zjistil, že žalobce přenechal žalované na rozvoj výroby v době od června 2013 do června 2014 částku 3 553 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky byly účelově vázány a žalovaná se zavázala je splatit. V letech 2016 až 2019 vrátila žalobci částku 1 916 000 Kč. Dopisem ze 4. 3. 2020 žalobce vyzval žalovanou k vrácení zbytku dluhu ve výši 1 637 000 Kč. Společníkem žalované se žalobce stal 21. 10. 2015, kdy nabyl obchodní podíl ve výši 50 % za 1 Kč. Obrana žalované, podle níž si žalobce koupil za 3 553 000 Kč 50 % obchodní podíl a částka 1 916 000 Kč byla podílem na zisku žalované vyplaceným žalobci, se zhroutila poté, co bylo zjištěno, že žalovaná podíly na zisku nevyplácela a žádná valná hromada o rozdělení zisku v letech 2015 až 2020 nebyla svolána.
Poté, co nastala koncentrace řízení, měl odvolací soud k dispozici skutková zjištění soudu prvního stupně, která bez dalšího převzal. Za situace, kdy žalobce (věřitel), jehož tíží povinnost tvrdit a prokázat, že okolnosti částečného plnění nasvědčují konkludentnímu uznání zbytku dluhu, a žalovaná, jejíž obrana uplatněním nových skutečností a důkazů je po koncentraci řízení – stejně jako v případě žalobce – vyloučena, odvolací soud pochybil, jestliže se nezabýval tím, zda již zjištěné okolnosti spojené s částečným plněním dluhu (ne)vedou k právnímu závěru o uznání zbytku dluhu žalovanou, v jehož důsledku se právo promlčí ve lhůtě stanovené v § 639 o.
z. S ohledem na to, že znění § 2054 odst. 2 o. z. je z obsahového hlediska totožné s ustanovením § 407 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, lze u zápůjčky poskytnuté v době od 1. 1. 2014 do června 2014 (§ 2390 o. z.) vyjít z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se ke konkludentnímu uznání dluhu částečným plněním (např. rozsudek ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4777/2008, usnesení ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 1377/2017, usnesení ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3740/2018, usnesení ze dne 19.
1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, nebo usnesení ze dne 26. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1137/2018).
Jakou právní úpravu pro právní vztah z půjčky poskytnuté od června 2013 do 31. 12. 2013 použije, zváží odvolací soud podle § 3028 a 3036 o. z. Výtka, že odvolací soud nenařídil k projednání odvolání jednání, není vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Odvolací soud přípisem ze 7. 5. 2024, č. j. 25 Co 92/2024-422, vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalovaná souhlasila. Žalobce, jemuž bylo odvolání žalované doručeno 8. 2. 2014, v podání ze 16. 5. 2024, v němž se vyjádřil i k námitce promlčení dluhu, rovněž vyslovil souhlas.
Nejvyšší soud z důvodu neúplného právního posouzení napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu