33 Cdo 2915/2013
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobkyně A. V., zastoupené Mgr. Jaroslavem Jurášem, advokátem se sídlem ve
Zlíně, Lešetín I/674, proti žalované I. P. (dříve Š.), zastoupené JUDr. Ilonou
Křížkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská 451/11, o
121.250,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.
136 C 244/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 14. ledna 2013, č. j. 8 Co 956/2012-180, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 2013, č. j. 8 Co
956/2012-180, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. května 2012, č.
j. 136 C 244/2009-142, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k
dalšímu řízení.
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. května 2012, č. j. 136 C 244/2009-142, zamítl žalobu o zaplacení částky
121.250,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech
řízení. Vzal za prokázané, že účastnice dne 10. 9. 2008 uzavřely smlouvu,
kterou se žalobkyně zavázala pro žalovanou zhotovit realizační projektovou
dokumentaci stavby rodinného domu v Č. na parcele č. 897/1 za sjednanou cenu
188.000,- Kč. Projektová dokumentace měla být předána v sídle žalobkyně dne 18. 12. 2008 spolu s předávacím protokolem. V souvislosti s předáním dokumentace
měla být vystavena faktura. Veškeré změny smlouvy mohly obě smluvní strany
provádět jen písemně formou dodatku. V souvislosti se zhotovováním díla
žalovaná pověřila Ing. L. P., aby ji zastupoval v technických záležitostech při
jednáních a zpracování projektové dokumentace a aby prováděl technický dozor
realizace výstavby; „ve smluvních věcech žalobkyně“ nebyl oprávněn žalovanou
zastupovat ani nebylo prokázáno, že byl zmocněn převzít projektovou
dokumentaci. Ta mu byla zaslána poštou až dne 23. 3. 2009 spolu s předávacím
protokolem, neboť vzhledem ke zpoždění jednotlivých profesí se zpracováním
projektové dokumentace (tj. statiky, topení, inteligentního elektra), změně
dodavatele bazénové technologie a dořešení technologie krbu, byl určen náhradní
termín jejího dokončení dne 20. 3. 2009. Uvedené bylo výsledkem jednání dne 24. 2. 2009, kterého se zúčastnila žalobkyně, Ing. L. P. a za investora p. P.;
žalovaná přítomna nebyla. Podle zápisu pořízeného o tomto jednání Ing. P. mu
měla žalobkyně předat projektovou dokumentaci do 20. 3. 2009. Žalovaná
zaplatila žalobkyni dne 24. 2. 2009 pouze zálohu na dohodnutou cenu ve výši
80.000,- Kč, zbytek ve výši 121.250,- Kč (doplatek původní dohodnuté ceny ve
výši 108.000,- Kč a za provedené vícepráce 13.250,- Kč) zůstal nezaplacen. Prostřednictvím svého zástupce dne 30. 6. 2009 žalobkyně vyzvala žalovanou k
úhradě vyfakturovaného doplatku, na což reagovala žalovaná dne 19. 8. 2009
dopisem, jímž jí sdělila, že fakturu považuje za předčasnou, neboť jí dílo
dosud řádně nepředala, vytkla vady díla, a požádala o předání dokumentace do 1. 9. 2009. Dne 4. 9. 2009 žalovaná od smlouvy odstoupila s tím, že dílo nebylo
řádně a včas provedeno a žalobkyně nezjednala nápravu ani v dodatečně
poskytnuté lhůtě. K realizaci stavby rodinného domu čp. 804 (nyní čp. 840) v Č. byla ve stavebním řízení před Stavebním úřadem v Č. předložena projektová
dokumentace v rozsahu přílohy č. 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci
staveb; tento stavební úřad rozhodnutím o umístění stavby rodinného domu
neuložil zpracovat prováděcí dokumentaci stavby podle § 92 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Na tomto skutkovém základu
soud prvního stupně věc poměřil ustanovením § 631, § 633, § 634, § 635, § 642
odst. 2 a § 48 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do
31. 12. 2012 (dále jen „obč. zák.“), a dovodil, že na jednáních dne 18. 12. 2008 a 23. 1.
2009, o nichž byl pořízen písemný zápis, účastnice dohodly změnu
termínu zhotovení díla. Jelikož se jednání dne 29. 2. 2009 žalovaná
nezúčastnila, nemohlo dojít ke změně místa, kde mělo dojít k předání projektové
dokumentace. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že Ing. P. byl zmocněn žalovanou
k převzetí díla. Podle soudu prvního stupně zaslaná projektová dokumentace
nebyla kompletní, neměla „veškeré náležitosti“, o čemž Ing. P. žalovanou
informoval. Žalobkyně tak dílo žalované nepředala, „tudíž nebylo řádně a včas
dokončeno“. Odstoupením od smlouvy ze dne 4. 9. 2009 byla smlouva od počátku
podle § 48 obč. zák. zrušena. Soud prvního stupně uzavřel, že nesdílí názor
žalobkyně, že odstoupení je neplatné, neboť je žalovaná učinila až poté, co
bylo dílo provedeno. Žalovaná totiž od smlouvy odstoupila před jeho řádným
dokončením a předáním. Jelikož žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že se
žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila, nebylo možno jí žalované plnění
přiznat podle zásad o bezdůvodném obohacení. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. ledna 2013, č. j. 8 Co
956/2012-180, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho skutkovými i právními závěry a dodal,
že nebyl důvod žalobní požadavek žalobkyně posuzovat jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná od smlouvy odstoupila podle § 642 odst. 2 obč. zák., protože dílo
nebylo řádně a včas provedeno, a nikoli podle § 642 odst. 1 obč. zák., kdy sice
taktéž nepřichází v úvahu aplikace obecných ustanovení o vydání bezdůvodného
obohacení (§ 457 obč. zák.), avšak umožňuje zhotoviteli požadovat po
objednateli úhradu částky, připadající na již vykonané práce, nemůže-li
zhotovitel výsledek své činnosti použít jinak.
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje ze
znění § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s.
ř.“), uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a
odst. 1 o. s. ř.), neboť má zato, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena. Prosazuje názor, že předáním projektové dokumentace Ing. P. po
provedení díla splnila svou povinnost dílo objednateli předat. Podle
dovolatelky se k otázce předání díla osobě vykonávající stavební dozor - avšak
pouze v oblasti obchodněprávních vztahů - vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze
dne 15. listopadu 2000, č. j. 29 Odo 2735/99, v němž (parafrázováno) uzavřel,
že vykonává-li při zhotovování stavby činnost technického dozoru investora, je
zmocněn i k převzetí díla, protože se jedná o úkon neodmyslitelně spjatý s
touto činností. Soudům vytýká nesprávnou interpretaci zápisu z koordinační
schůzky ze dne 18. 12. 2008, který potvrzuje, že Ing. P., byl žalovanou zmocněn
ke všem jednáním a rozhodováním s dodavateli ve „všech oblastech výstavby RD“,
tj. včetně převzetí projektové dokumentace. Neztotožňuje se se závěrem
odvolacího soudu, že věc nebylo možno posoudit jako nárok z titulu vydání
bezdůvodného obohacení. Odvolacímu soudu v té souvislosti vyčítá
nepřezkoumatelnost rozsudku, dále že ji nepoučil podle § 118a odst. 2 o. s. ř.,
a že její požadavek neposoudil podle jiného ustanovení hmotného práva. Pokud by
se tak stalo, doplnila by tvrzení, že žalovaná jí zhotovenou projektovou
dokumentaci využila k stavbě svého rodinného domu. S tímto odůvodněním
dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že
žalobě vyhoví, popř. aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále opět jen
„o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
pokud to zákon připouští.
Námitkou, že zápis z koordinační schůzky ze dne 18. 12. 2008 prokazuje
oprávnění Ing. Procházky převzít projektovou dokumentaci, neuplatnila žalobkyně
jediný možný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., neboť zpochybňuje
správnost zjištěného skutkového stavu věci a nikoli právní posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není
zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než
z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů
odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v
ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout
dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání
přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí
pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel
revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve
vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a)
odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) že jde o
otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená
právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již
dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena
(opětovně, ale) jinak. Dovolatelka podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) ve vztahu k řešení otázky nedostatku poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. shora uvedenému požadavku nedostála; existence vady řízení, která není
uplatněna v souladu se zněním § 237 o. s. ř., není způsobilá založit
přípustnost dovolání. Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným ve smyslu § 237 o. s. ř. pro
řešení otázky účinků předání díla nikoli smluvní straně, nýbrž třetí osobě;
její posouzení bylo určující pro rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž jde o
otázku dosud dovolacím soudem neřešenou. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně
nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 33 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném
do 31. 12. 2013 (§ 3028 zákona č. 89/2012 Sb.) - dále jen „obč. zák.“,
překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo
jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže
ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu
schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné
moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění
závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním. Podle § 34 obč. zák.
právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku,
změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým
projevem spojují. Podle § 634 odst. 2 věty prvé obč. zák. není-li dohodnuto jinak, platí se cena
až po skončení díla. Podle § 644 obč. zák. jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne
objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a
povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů v návaznosti na obsah spisu vyplývá,
že účastnice uzavřely dne 10. 9. 2008 smlouvu o dílo č. 05-P-2008 (dále jen
„smlouva“ či „smlouva o dílo“), kterou se žalobkyně (jako zhotovitelka)
zavázala pro žalovanou (jako objednatelku) zhotovit projektovou dokumentaci pro
realizaci stavby rodinného domu v Č. na parc. č. 897/1. Rozsah projektu byl
definován v bodu 2. 3. smlouvy, přičemž projektová dokumentace měla být předána
objednatelce spolu s předávacím protokolem ve dvojím vyhotovení (bod 3. 1. smlouvy) dne 18. 12. 2008 (bod 3. 2 smlouvy). Cena díla byla dohodnuta na
částku 188.000,- Kč (bod 4. 2. smlouvy) s tím, že faktura bude vystavena při
předání projektové dokumentace (bod 4. 3. smlouvy). Strany se současně dohodly,
že práce na zpracování projektové dokumentace pro realizaci stavby budou
zahájeny po vydání stavebního povolení (bod 5. 1. smlouvy), přičemž odstoupí-li
objednatelka od smlouvy, zavazuje se zaplatit rozpracovanou část projektu (bod
5. 4. smlouvy). K osobnímu převzetí projektu mělo dojít v sídle zhotovitelky
(bod 5. 7. smlouvy). Na koordinační schůzce konané dne 18. 12. 2008 za
přítomnosti zástupců dodavatelů zdravotechniky (společnosti ARS Projekt),
topení a chlazení (firmy Drilling), měření a regulace (firmy Mar Controls),
bazénové technologie, výstavby bazénu a elektroinstalace (firmy BF Bazény) se
účastnice dohodly, že jakákoli komunikace mezi jednotlivými profesemi bude vždy
zaslána na vědomí Ing. Procházkovi a investorovi (žalované a p. P.) a že
dokumentace k provedení stavby bude předána dne 27. 2. 2009. Zápis z tohoto
jednání obsahuje údaj o tom, že Ing. P. provádí stavební dozor a zastupuje
investora při jednání s dodavateli a rozhodování ve všech oblastech výstavby
RD. Po jednání dne 23. 1. 2009 (kde se řešily otázky detailů, dopracování a
zapracování výhrad stavebního dozoru k realizační projektové dokumentaci)
proběhla další koordinační schůzka dne 24. 2. 2009 za účasti shora uvedených
zástupců dodavatelů techniky, přičemž se zúčastnění (bez nepřítomné žalované,
ovšem za účasti p. P.) shodli - vzhledem ke zpoždění zadání zpracovatelů
jednotlivých profesí, nezbytných pro zhotovení projektové dokumentace,
vztahujících se k otázce statiky, topení a inteligentní elektroinstalace, změně
dodavatele bazénové technologie a dořešení technologie krbu – na náhradním
termínu dokončení realizační projektové dokumentace, tj. 20. 3. 2009, kdy
žalobkyně předá dokumentaci Ing. P. Zálohu na cenu projektové dokumentace ve
výši 80.000,- Kč zaplatila žalovaná dne 24. 2. 2009. Dne 23. 3. 2009 zaslala
žalobkyně projektovou dokumentaci Ing. P.
s tím, že obsahuje následující části:
situaci, stavební část, statickou část, rozpočet, zdravotní instalaci a
zpevněné a parkovací plochy. V průvodním dopisu žalobkyně uvedla, že dne 20. 3. 2009 převzala projektovou dokumentaci „zařízení silnoproudé elektrotechniky“ od
p. P., přičemž po její kontrole zjistila, že není provedena podle zadání. Po
dohodě se zpracovatelem měla být opravena a doručena do 23. 3. 2009, což se
nestalo. Projekt „měření a regulace“ rovněž do dnešního dne neobdržela od
zpracovatele p. U. a tak obě nedodané části zašle po jejich obdržení. Ing. Procházka poté projektovou dokumentaci předložil žalované s návrhy na její
doplnění. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě doplatku ceny díla ve
výši 121.250,- Kč (na základě faktury č. 02/2009, vystavené dne 31. 3. 2009),
který žalovaná nezaplatila. Dopisem ze dne 19. 8. 2009, jímž reagovala na
předžalobní upomínku ze dne 30. 6. 2009, žalovaná odmítla doplatek ceny díla
zaplatit, neboť má zato, že jí dílo nebylo předáno. Současně žalobkyni sdělila,
že „eviduje“ na díle vady spočívající v neprovedení opravy výšky upraveného
terénu, která měla být provedena do 31. 7. 2009, nesprávný údaj o napojení
splaškové kanalizace, chybně uvedený výkres tvaru a vyztužení desky pod krbem,
kterážto vada měla být odstraněna do 14. 7. 2009. Vyzvala žalobkyni k předání
bezvadné projektové dokumentace ke svým žalované do 1. 9. 2009. Podáním ze dne
4. 9. 2009 žalovaná žalobkyni oznámila, že od smlouvy odstupuje s odůvodněním,
že dílo nebylo včas a řádně provedeno. Zhotovením věci je výroba nového hmotného předmětu určeného
objednávkou, která vyjadřuje individuální charakter nové věci. Zhotovitel je
povinen provést dílo podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době (§ 633 odst. 1
obč. zák.) a objednavatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce
od uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později,
do jednoho měsíce od jejího zhotovení (§ 650 odst. 1 obč. zák.). Převzetí věci
obsahuje jednak povinnost zhotovitele zhotovenou věc předat, jednak povinnost
objednatele takovou věc převzít. Vzájemný vztah těchto dvou povinností je
důležitý pro posouzení otázky, kdy nastávají právní účinky splnění závazku
podle § 559 obč. zák. Má-li věc při předání vady, může objednatel odmítnout
takové plnění převzít (§ 559 odst. 2, § 633 odst. 1 obč. zák a § 650 odst. 1věta druhá a contrario obč. zák.) nebo plnění neodmítne, věc převezme a
uplatní práva z odpovědnosti za vady (§ 645 odst. 1 obč. zák.); po převzetí
(byť vadného) díla nemůže objednatel již odstoupit od smlouvy podle § 642 odst. 1 obč. zák., ale pouze podle § 648 odst. 2 věty prvé nebo druhé obč. zák. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. července 2007, sp. zn. 33 Odo
749/2005 (jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu
www.nsoud.cz), přijal a odůvodnil závěr, že „ustanovení § 650 odst. 1 obč. zák. je kogentního (imperativního, donucujícího) charakteru (§ 2 odst. 3 obč. zák.),
od jehož znění se smluvní strany nemohou pod sankcí neplatnosti odchýlit (§ 39
obč. zák.). Ukládá-li proto § 650 odst. 1 obč. zák.
žalobcům povinnost (nutnost
jednání) věc převzít do jednoho měsíce od jejího zhotovení (nebylo-li dílo
provedeno v původně sjednané lhůtě), nemohli účastníci smlouvy účinky tohoto
ustanovení vyloučit smluvním ujednáním“. V rozsudku ze dne 18. dubna 2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002, vyjádřil Nejvyšší soud názor, že zhotovitel má právo na
zaplacení ceny díla i v případě, že objednatel dílo převzal a dílo je vadné,
neboť v takovém případě může objednatel uplatnit právo z odpovědnosti za vady
ve smyslu § 645 odst. 1 obč. zák., podle něhož zhotovitel odpovídá za vady,
které má věc zhotovená na zakázku při převzetí objednatelem, jakož i za vady,
které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době; stejně odpovídá za to, že
věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné. Z hlediska § 650 obč. zák. se k účinkům převzetí díla nevyžaduje vyhotovení zápisu o jeho předání a
převzetí (k tomu srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna
2003, sp. zn. 33 Odo 873/2002). V daném případě žalobkyně poté, co pro prodlení některých zpracovatelů dílčích
technologií (subdodavatelů) podle dostupných zadání zhotovila realizační
projektovou dokumentaci, zaslala ji Ing. P., o němž byla z předchozích jednání
přesvědčena, že je oprávněn jednat jménem žalované a tedy i převzít zhotovené
dílo. V řízení však nebylo prokázáno, že Ing. P. byl k takovému úkonu žalovanou
zmocněn, a z funkce technického dozoru nelze takové oprávnění dovozovat. Na věc
nelze bezprostředně aplikovat závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 15. listopadu 2000, sp. zn. 29 Cdo 2735/99, neboť v tomto rozhodnutí
dovolací soud provedl výklad § 15 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku,
v závislosti na řešení otázky převzetí díla pracovníkem objednatele pověřeným
technickým dozorem při provádění díla (otázku zákonného zastoupení). Je však
nepochybné, že Ing. P., ačkoli k tomu nebyl žalovanou zmocněn, převzal
projektovou dokumentaci v březnu 2009, seznámil s ní žalovanou, které navrhl
její doplnění. Ta v reakci na předžalobní upomínku v podání ze dne 19. 8. 2009
označila vady dokumentace. Z uvedeného je zřejmé, že doručením projektové
dokumentace Ing. P. žalobkyně umožnila žalované faktické nakládání s předmětem
díla (jeho užití), a tento okamžik je třeba považovat za den předání zhotovené
věci objednateli. Postup žalované, která neodmítla způsob předání díla
(nevyužila možnost danou ustanovením § 650 obč. zák.), naopak se domáhala jeho
doplnění, nelze vyložit jinak, než tak, že tento právní úkon (převzetí díla
Ing. P. jako nezmocněným jednatelem) dodatečně schválila podle § 33 odst. 2
věty prvé obč. zák. (dodatečné schválení právního úkonu může být provedeno i
konkludentně); převzetí díla je právním úkonem (§ 34 obč. zák.), s nímž zákon
např. spojuje splatnost ceny díla (§ 634 odst. 2 obč. zák.). Se zřetelem ke
shora řečenému tak není správný ani závěr odvolacího soudu, že žalovaná důvodně
odstoupila od smlouvy podle § 642 odst. 2 obč. zák., tj. v průběhu provádění
díla, neboť k odstoupení od smlouvy přistoupila až poté, co bylo dílo převzato.
Lze uzavřít, že žalobkyni se podařilo prostřednictvím dovolacího důvodu podle §
241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243g
odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu