33 Cdo 2927/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně J. S., zastoupené Mgr. Janem Durčákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované RHINOCEROS, akciová společnost se sídlem v Mostě, Moskevská 1/14, zastoupené JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, Slovenského národního povstání 1872, o zaplacení 68.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 16 C 122/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. dubna 2011, č. j. 12 Co 501/2010-174, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.120,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jana Durčáka, advokáta se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4.
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. dubna 2011, č. j. 12 Co 501/2010-174, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 4. listopadu 2009, č. j. 16 C 122/2006-53, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 21. 2012 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Dovoláním zpochybněné právní otázky platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a odstoupení od smlouvy o půjčce nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které dosud neřešil, a odvolací soud se od ustálené judikatury neodchýlil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1254/2007, ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 5145/08, a ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1683/2007). Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, dovolací soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Protože Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb., postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „cit. vyhl.“). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 3.820,- Kč (§ 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/ a § 12 odst. 4 cit. vyhl.) a z paušální částky náhrad hotových výdajů 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 cit. vyhlášky). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 25. září 2013
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á předsedkyně senátu