33 Cdo 3008/2024-744
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci oprávněné
CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3
(identifikační číslo 639 80 401), zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou
se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H., s doručovací adresou
v XY, a 2) J. H., o 5 552 321,84 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost
proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 Co
59/2020-497, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 24 Co
60/2015, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.
5. 2024, č. j. 3 Co 24/2024-715, t a k t o:
Dovolací řízení se zastavuje.
24 Co 60/2015-478, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Důvodem odmítnutí byl
nedostatek předepsaných náležitostí žaloby, jehož si povinní vzhledem k mnohým
poučením ze strany soudů v různých řízeních museli být vědomi. Usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. 3 Co 24/2024-715, Vrchní soud v Praze na
základě odvolání povinných usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací
soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že žaloba pro zmatečnost
nesplňuje zákonné náležitosti, přestože soudy všech stupňů (Okresní soud v
Jičíně, Krajský soud v Hradci Králové, Vrchní soud v Praze i Nejvyšší soud)
povinné v minulosti opakovaně poučily, jak mají nedostatky (svých četných)
žalob odstranit. Povinní – aniž byli zastoupeni – podali proti rozhodnutí odvolacího soudu
dovolání. Soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž vyzval
povinné k zaplacení soudního poplatku za dovolání a k odstranění nedostatku
povinného zastoupení. K tomuto postupu vedla soud prvního stupně okolnost, že
povinní podávají proti všem rozhodnutím odvolacího soudu mimo jiné i dovolání,
a pokud je soudem prvního stupně rozhodováno v dovolacím řízení, i na veškerá
rozhodnutí vydaná v rámci dovolacího řízení reagují povinní po rozhodnutí
odvolacího soudu vždy dovoláním, žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu
řízení. V případě rozhodnutí soudem prvního stupně by tak mohlo dojít k dalšímu
řetězení opravných prostředků. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Z ustanovení § 241 o. s. ř. se podává, že není-li dále stanoveno jinak, musí
být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. To neplatí, je-li dovolatelem
fyzická osoba, která má právnické vzdělání, právnická osoba, stát, obec nebo
vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo
v § 21b, která má právnické vzdělání, obec, kterou zastupuje stát podle § 26a,
jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která
má právnické vzdělání. Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného
v odstavci 2 písm. a/, advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a,
21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti i z obsahu spisu známo, že povinní
dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním
neurčitých, popřípadě nedůvodných procesních návrhů, námitek, jakož i opravných
prostředků. Takové dlouhodobé a cílené počínání lze jednoznačně označit za
obstrukční (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS
480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům
dospěl již i Nejvyšší soud, a to v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo
1417/2016. Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv
sledování ochrany subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních
obtíží. Takový zneužívající procesní postup však nemůže požívat právní ochrany.
Nejvyššímu soudu je známo, že povinní nebyli vyzváni ke splnění podmínky
povinného zastoupení (aby si zvolili advokáta pro podání dovolání proti
napadenému usnesení), avšak za situace, kdy byli opakovaně poučováni soudem o
tom, že pro dovolací řízení je nutná podmínka zastoupení advokátem, který musí
rovněž sepsat dovolání, se jeví jako přehnaný formalismus povinné opětovně
vyzývat podle § 241b odst. 2 o. s. ř. Proto dovolací soud dospěl k přesvědčení,
že je na místě dovolací řízení bez dalšího zastavit (§ 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř.). Takovýto postup vzhledem k uvedeným okolnostem není
způsobilý zasáhnout do práva povinných na spravedlivý proces, neboť tito svými
podáními jednak zcela zjevně neusilují o ochranu svých práv, navíc pak z
předchozích výzev jsou dostatečně informováni, jak při podání dovolání
postupovat. Stejný názor zastává rovněž Ústavní soud, jak plyne například z
jeho usnesení ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. IV. ÚS 185/15. Povinní nezaplatili ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud
vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro
nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro
nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 57/2012), v daném případě k zaplacení soudního poplatku
dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v dalších řízeních
je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej
však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva
na soudní ochranu. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému řízení o dovolání povinných proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 3 Co 24/2024-715, pro
nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatelů podle § 243c odst. 3 věty
třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním opětovně vznesli
námitku podjatosti soudců, a to soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který
rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že
soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení
vulgárně označují za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího
takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému
soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), a jednak jako
obstrukční postup, který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany
(srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29
Nd 201/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR
104/2017). Dovolání povinných obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním
napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno,
Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání,
již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba
na obnovu řízení je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti
rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001
Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně
dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.