33 Cdo 3008/2024-744
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova 510/3 (identifikační číslo 639 80 401), zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H., s doručovací adresou v XY, a 2) J. H., o 5 552 321,84 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 Co 59/2020-497, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 24 Co 60/2015, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 3 Co 24/2024-715, t a k t o:
Dovolací řízení se zastavuje.
24 Co 60/2015-478, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Důvodem odmítnutí byl nedostatek předepsaných náležitostí žaloby, jehož si povinní vzhledem k mnohým poučením ze strany soudů v různých řízeních museli být vědomi. Usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. 3 Co 24/2024-715, Vrchní soud v Praze na základě odvolání povinných usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že žaloba pro zmatečnost nesplňuje zákonné náležitosti, přestože soudy všech stupňů (Okresní soud v Jičíně, Krajský soud v Hradci Králové, Vrchní soud v Praze i Nejvyšší soud) povinné v minulosti opakovaně poučily, jak mají nedostatky (svých četných) žalob odstranit.
Povinní – aniž byli zastoupeni – podali proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž vyzval povinné k zaplacení soudního poplatku za dovolání a k odstranění nedostatku povinného zastoupení. K tomuto postupu vedla soud prvního stupně okolnost, že povinní podávají proti všem rozhodnutím odvolacího soudu mimo jiné i dovolání, a pokud je soudem prvního stupně rozhodováno v dovolacím řízení, i na veškerá rozhodnutí vydaná v rámci dovolacího řízení reagují povinní po rozhodnutí odvolacího soudu vždy dovoláním, žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení.
V případě rozhodnutí soudem prvního stupně by tak mohlo dojít k dalšímu řetězení opravných prostředků. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“). Z ustanovení § 241 o. s. ř. se podává, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. To neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání, právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání, obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání. Dovolacímu soudu je z úřední činnosti i z obsahu spisu známo, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných procesních návrhů, námitek, jakož i opravných prostředků. Takové dlouhodobé a cílené počínání lze jednoznačně označit za obstrukční (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12.
2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší soud, a to v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016. Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv sledování ochrany subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží. Takový zneužívající procesní postup však nemůže požívat právní ochrany.
Nejvyššímu soudu je známo, že povinní nebyli vyzváni ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolili advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak za situace, kdy byli opakovaně poučováni soudem o tom, že pro dovolací řízení je nutná podmínka zastoupení advokátem, který musí rovněž sepsat dovolání, se jeví jako přehnaný formalismus povinné opětovně vyzývat podle § 241b odst. 2 o. s. ř. Proto dovolací soud dospěl k přesvědčení, že je na místě dovolací řízení bez dalšího zastavit (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o.
s. ř.). Takovýto postup vzhledem k uvedeným okolnostem není způsobilý zasáhnout do práva povinných na spravedlivý proces, neboť tito svými podáními jednak zcela zjevně neusilují o ochranu svých práv, navíc pak z předchozích výzev jsou dostatečně informováni, jak při podání dovolání postupovat. Stejný názor zastává rovněž Ústavní soud, jak plyne například z jeho usnesení ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. IV. ÚS 185/15. Povinní nezaplatili ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.
3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57/2012), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému řízení o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.
5. 2024, č. j. 3 Co 24/2024-715, pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatelů podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním opětovně vznesli námitku podjatosti soudců, a to soudců senátu Vrchního soudu v Praze, který rozhodoval o jejich odvolání. Protože je z obsahu námitky podjatosti zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci (napadené usnesení vulgárně označují za „právního zmetka“), vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o.
s. ř.), a jednak jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017). Dovolání povinných obsahovalo rovněž návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Absence výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněna tím, že žaloba na obnovu řízení je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení [srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.