33 Cdo 3030/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 42 (adresa pro doručování Územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno), proti žalovanému L. B., zastoupenému JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova tř. 52, o zaplacení 50.000,- s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 67/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 23. září 2008, č. j. 54 Co 126/2008-47, takto :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 4.250,- Kč k rukám JUDr. MgA. Michala Šalomouna, advokáta se sídlem Třebíč, Bráfova tř. 52.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 23. září 2008, č. j. 59 Co 15/2009-54, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. března 2008, č. j. 6 C 67/2008-22, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 50.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nesplňuje kritéria § 237 odst. 3 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Nejvyšší soud již ve svých rozsudcích ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4271/2008, a ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 5392/2008, dovodil, že není porušením smluvního závazku užívat dům, na jehož výstavbu či přestavbu stát stavebníkovi poskytl příspěvek, po stanovenou dobu k trvalému bydlení, jestliže stavebník vedle trvalého bydlení dům využívá (a to v jeho zanedbatelné části) i jiným způsobem (konkrétně k výdělečné činnosti, případně k výkonu živnosti). Není důvodu se od těchto závěrů odchylovat ani v posuzovaném případě. Žalovaný vícepodlažní dům, na jehož výstavbu mu byl poskytnut státní příspěvek, užívá nepřetržitě od jeho kolaudace k trvalému bydlení. Charakter trvalého bydlení zůstal plně zachován i poté, co žalovaný v místě bydliště zaevidoval sídlo své firmy BEMABUS, s. r. o. (zapsané do obchodního rejstříku dne 6. 4. 2005), jejímž je jediným jednatelem a společníkem. V domě nebyly provedeny žádné stavební úpravy, nemovitost neztratila, ani částečně, svůj původní stavebně technický charakter. Žalovaný v domě nepodniká, nemá zde sklad, provozovnu či jiné obchodní prostory. Jeho možnost využívat celý dům k bydlení tím nebyla omezena. Nájemní smlouvu ohledně dvou místností v domě uzavřel dne 24. 1. 2005 se svou budoucí firmou pouze proto, aby mohla být zapsána v obchodním rejstříku. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1887/99, je nepřiléhavý, neboť je v něm posuzován případ skutkově zcela odlišný co do rozsahu a způsobu využití nemovitosti k podnikatelské činnosti stavebníka. Dovolací soud z výše vyložených důvodů dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.950,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 16. června 2010
JUDr. Blanka Moudrá, v. r. předsedkyně senátu