33 Cdo 3053/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. N., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) V. P., a 2) J. P., zastoupeným advokátem, o zaplacení 1.200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 375/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008, č. j. 25 Co 152/2007-246, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2008, č. j. 25 Co 152/2007-246, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. prosince 2002, č. j. 4 C 375/2001-110, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej znění § 241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na
němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III ÚS 1970/07).
Přestože žalovaní v dovolání avizují použití dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., ve skutečnosti - jak vyplývá z obsahu dovolání - tyto dovolací důvody neuplatnili. Podstatu jejich dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalovaní jsou přesvědčeni, že v řízení nebylo prokázáno, že si od žalobce částku 1,200.000,- Kč skutečně vypůjčili, neboť jejich obrana, že smlouva o půjčce neobsahuje jejich pravé podpisy, nebyla ani znaleckým posudkem spolehlivě vyvrácena. Pokud měl odvolací soud existenci půjčky za prokázanou, „měla být podrobněji zkoumána a zhodnocena otázka důsledků plné moci ze 17. 6. 1998, kterou předložil k důkazu žalobce“, neboť mu muselo být zřejmé, že „jednají jako zmocněnci J. K., která je zmocnila ke sjednání, podepsání a převzetí finanční půjčky“. Je-li argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech a uvěřil jejich obraně, případně doplnil dokazování výslechem svědkyně S. K., který opakovaně navrhovali, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalobci částku 1.200.000,- Kč nedluží. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Jak již bylo výše vyloženo, dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Protože dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo na jejich náhradu v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2008
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu