33 Cdo 3100/2019-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce
A. B., bytem XY, zastoupeného JUDr. Davidem Pytelou, advokátem, se sídlem
Olomouc, Litovelská 1349/2B, proti žalované Realitní kanceláři Reality IQ a.s.,
se sídlem Ostrava, Hulváky, 28. října 1584/281, identifikační číslo osoby
29318238, zastoupené JUDr. Lukášem Slaninou, advokátem, se sídlem Praha, V jámě
699/1, o zaplacení 499 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn. 24 C 30/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2019, č. j. 56 Co 59/2019-143, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 12 826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta
JUDr. Davida Pytely.
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29.
11. 2018, č. j. 24 C 30/2018-112, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci
částku 499 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 1. 10. 2017 do
zaplacení (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 146 040 Kč (výrok II), a
České republice – Okresnímu soudu v Ostravě náhradu nákladů řízení ve výši 958
Kč (výrok III).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 4. 2019,
č. j. 56 Co 59/2019-143, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III
potvrdil, ve výroku II jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci
na náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně 133 249 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud
projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s.
ř.“).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze
podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3 (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42
odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení
věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto
právního posouzení (odstavec 3).
Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (předpokladů
přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy
pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění
jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno
kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou)
několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu
právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26
Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl
usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení
Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16).
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti v tom, že „napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky práva hmotného a procesního, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu, a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“, avšak
nevymezila právní otázku, kterou odvolací soud vyřešil rozporně se stávající
judikaturou nebo která (již dříve vyřešená) by Nejvyšším soudem měla být nyní
posouzena jinak. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění
napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu
s § 237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele.
Výtkami, jimiž podrobuje kritice hodnocení v řízení provedených důkazů,
dovolatelka ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu (že
podle ujednání uzavřené smlouvy byla odměna sjednána za případné uzavření
smlouvy a obstarání příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy bylo
podmíněno zajištěním úvěru); je třeba konstatovat, že námitky ke skutkovým
zjištěním soudu a k hodnocení důkazů odvolacím soudem přípustnost dovolání
založit nemohou. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu
přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu
volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně
napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelkou
formulované námitky neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř.
Jelikož dovolatelka nedostála požadavku § 241a odst. 2 o. s. ř., a způsobilé
vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nelze dovodit z celého obsahu
dovolání, Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o.
s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad
vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny
předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o
odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. O odkladu
vykonatelnosti či právní moci podle § 243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy,
jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, je-li dovolání bezvadné a alespoň
na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, č. j. 29 Cdo 78/2016, nebo
usnesení ze dne 21. 11. 2017, č. j. 27 Cdo 5003/2017, publikované pod č.
44/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu