33 Cdo 3183/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci
žalobců a) B. M. a b) V. M., zastoupených JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se
sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti žalované VLAMA Trading s. r.o. se
sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova 234/1, identifikační číslo 25872796,
zastoupené Mgr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm,
Meziříčská 774, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu ve
Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 18 C 97/2008, o dovolání
žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2010, č. j. 11
Co 627/2009-91, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky
ve Valašském Meziříčí ze dne 30. dubna 2009, č. j. 18 C 97/2008-50, se
zastavuje.
II. Dovolání se zamítá.
III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na
náhradě nákladů dovolacího řízení 5.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám Mgr. Libora Holemého, advokáta.
Okresní soud ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního
stupně“) rozsudkem ze dne 30. dubna 2009, č. j. 18 C 97/2008-50, zamítl žalobu
o zrušení rozhodčího nálezu ze dne 18. června 2008, sp. zn. R 2/2008, vydaného
rozhodcem JUDr. Ladislavou Stradějovou; současně rozhodl o nákladech řízení. Neztotožnil se s tvrzením žalobců, že jim nebyla poskytnuta možnost věc před
rozhodcem projednat, neboť se nemohli seznámit s listinami založenými ve spise. Zdůraznil, že rozhodčí řízení bylo zahájeno návrhem na vydání rozhodčího nálezu
ze dne 13. 5. 2008, JUDr. Ladislava Stradějová oznámením ze dne 14. 5. 2008
přijala funkci rozhodce, doručila žalobcům žalobu a vyzvala je, aby se ve lhůtě
15 dnů k věci písemně vyjádřili a předložili své důkazy, současně obě strany
pobídla ke smírnému řešení sporu. Žalobci svého práva využili a písemně se
vyjádřili dne 29. 5. 2008. S žalobou nesouhlasili, neboť podle nich jim
žalovaná žádné peníze podle smlouvy o půjčce neposkytla a současně odmítli
tvrzení, že půjčka jim byla poskytnuta na základě dohody žalované a společnosti
INDICA Corporation Co., jelikož o takové dohodě nebyli informováni a s touto
třetí osobou žádnou smlouvu neuzavřeli. Proto žalovaná vůči nim nemůže mít
žádnou pohledávku. Na toto vyjádření reagovala žalovaná podáním ze dne 12. 6. 2008, v němž uvedla, že je jen na věřiteli, jakým způsobem si obstará finanční
prostředky, které následně půjčí. Podstatné je, že žalobci peníze obdrželi a
dosud je nevrátili. Dne 18. 6. 2008 byl JUDr. Ladislavou Stradějovou vydán pod
sp. zn. R 2/2008 rozhodčí nález, jímž byli žalobci zavázáni zaplatit žalované
částku 2,300.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobci nebyli zkráceni na svých
právech, protože od počátku věděli, že řízení před rozhodcem bude pouze písemné
a nikoliv ústní, věděli, že se k žalobě mají právo vyjádřit a předložit důkazy. Neobstojí jejich námitka, že neměli možnost seznámit se s listinami založenými
ve spise. To, že práva seznámit se s listinami založenými v rozhodčím spise
využili až po vydání rozhodčího nálezu, lze přičítat jen k jejich tíži. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. února 2010, č. j. 11 Co 627/2009-91,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Akcentoval, že předpokladem úspěšnosti žaloby o zrušení rozhodčího nálezu může
být jen zásadní porušení procesních principů rozhodčího řízení, k čemuž v dané
věci nedošlo. Rozhodce řádně a včas doručil žalobcům (v rozhodčím řízení
žalovaným) návrh na vydání rozhodčího nálezu a výzvu, aby se k návrhu
vyjádřili. Poté, co se žalobci k návrhu vyjádřili, vydal rozhodce nález na
podkladě předložených listin, přičemž žádnou z nich nepominul, všemi provedl
důkaz a učinil z nich řádná skutková zjištění. Postup rozhodce v řízení
odpovídal písemné dohodě účastníků rozhodčího řízení. Na tomto závěru nemůže
nic změnit okolnost, že žalobcům nebyla zaslána listina o dohodě mezi žalovanou
a společností INDICA Corporation Co., ani vyjádření žalované ze dne 12. 6. 2008.
Podstatné podle odvolacího soudu bylo, že rozhodce měl k dispozici
všechny listiny prokazující tvrzení účastníků řízení, že z nich učinil
zjištění, která pojal do svých skutkových a právních závěrů. Dovolání, směřující jak proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve
Valašském Meziříčí ze dne 30. dubna 2009, č. j. 18 C 97/2008-50, tak proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2010, č. j. 11 Co
627/2009-91, žalobci (dále též „dovolatelé“) považují za přípustné podle § 237
odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť obě rozhodnutí mají zásadní význam po právní stránce. Ten je dán
nesprávným právním posouzením věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
spočívajícím v chybném výkladu § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o
rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“). Jestliže
jim rozhodce neposkytl listinu ze dne 20. 6. 2007 ani vyjádření žalované ze dne
12. 6. 2008 reagující na jejich vyjádření k návrhu na vydání rozhodčího nálezu,
došlo tím k naplnění citovaného zákonného důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu,
neboť jim jeho postupem byla odepřena možnost se k uvedeným listinám vyjádřit. Postupem rozhodce došlo k porušení § 19 odst. 2 z. r. ř. tím, že jim nedal
stejnou příležitost jako žalované k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav věci
potřebný pro rozhodnutí sporu. Z uvedeného ustanovení vyplývá požadavek, aby
obě strany sporu měly veškeré potřebné listiny, jež předkládá druhá strana. Dovolatelé nezpochybňují, že se účastníci ve smlouvě dohodli, že řízení bude
vedeno jen písemně. Právě proto jim měl rozhodce uvedené listiny doručit, neboť
měly prokazovat, že žalovaná závazek ze smlouvy splnila prostřednictvím třetí
osoby. Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout. Má za to, že žalobci
označujíce dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve
skutečnosti uplatnili dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který je v
případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zapovězený. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně
rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční
příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního
stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení,
který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle § 104 odst. 1 věty prvé ve
spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř. řízení o dovolání směřujícímu proti rozsudku
soudu prvního stupně zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR
ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní
judikatura pod č. 45/2000). Žalobci námitkou, že jim nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem
projednat, neboť jim nedal příležitost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům,
zejména jim nebyla dána k dispozici listina ze dne 20. 6.
2007 zachycující
smlouvu mezi žalovanou a společností INDICA Corporation Co., ani jim nezaslal
repliku žalované ze dne 12. 6. 2008 reagující na jejich vyjádření k návrhu na
vydání rozhodčího nálezu, zpochybňují závěr odvolacího soudu o nenaplnění
podmínek zrušení rozhodčího nálezu z důvodu uvedeného v § 31 písm. e) z. r. ř.,
tj. uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení [§ 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř.]. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci
je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy,
jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně
určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
Podle § 18 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „z. r. .ř.“), strany mají v
rozhodčím řízení rovné postavení a musí jim být dána plná příležitost k
uplatnění jejich práv.
Podle § 19 odst. 1 z. r. ř. strany se mohou dohodnout na postupu, kterým mají
rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím
rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci. Není-li
uzavřena dohoda podle odstavce 1, postupují rozhodci v řízení způsobem, který
považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a
při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn
skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu (odst. 2).
Podle § 31 písm. e) z. r. ř. soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí
nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
Žalobci dovoláním nezpochybňují, že se s žalovanou v souladu s § 19 odst. 3 z.
r. ř. dohodli, že rozhodčí řízení bude vedeno pouze písemně, tj. s vyloučením
ústního jednání (viz čl. III bod 3 smlouvy o půjčce). Je tak na místě se
zabývat otázkou, zda při dohodnutém způsobu vedení rozhodčího řízení, byla
žalobcům (jako žalovaným v rozhodčím řízení) dána stejná možnost věc projednat
před rozhodcem, jako žalované (žalobkyni v rozhodčím řízení), tj. zda byl
dodržen princip „rovnosti zbraní“.
Je nutno mít na zřeteli, že institut zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 z. r.
ř. nepředstavuje řádný ani mimořádný opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu
(srovnej Bělohlávek, A., Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů,
Komentář, C. H. BECK, 2004, str. 231); formou opravného prostředku jak po
stránce procesní, tak i věcné správnosti rozhodčího nálezu může být jedině
přezkum jinými rozhodci podle § 27 z. r. ř. „Účelem institutu zrušení
rozhodčího nálezu soudem je umožnit ještě v jiném řízení než v řízení o výkonu
rozhodnutí soudní přezkum toho, zda byly splněny základní podmínky pro
projednání a rozhodnutí věci rozhodci tedy základní podmínky pro to, aby bylo
suspendováno ústavní právo domáhat se svých práv u nestranného a nezávislého
soudu ve smyslu ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
(dále též „LZPS“), na které navazuje mj. též ústavní právo dle čl. 38 odst. 2,
poslední věty, LZPS. Kontrolní činnost obecných soudů připouští zákon zejména
tím, že umožňuje uplatnit existenci vad, jimiž by trpělo řízení před rozhodci
ad hoc i řízení před stálým rozhodčím soudem, popř. rozhodčí nález, pokud se
takové vady příčí základním zásadám, na nichž jinak spočívá samo rozhodčí
řízení a rozhodování [viz Hlavsa, P., Poznámky k rozhodčímu řízení (část II.),
Právní praxe v podnikání 6/1995, str. 4, a obdobně Macur, J., Rozhodčí řízení a
výkon rozhodčích nálezů, Právo a podnikání 5/1995, str. 6].
Nejvyšší soud se otázkou odnětí možnosti projednat věc před rozhodci již
zabýval (srov. rozhodnutí ze dne 28. května 2009, sp. zn. 23 Cdo 2570/2007,
nebo ze dne 11. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007). Důvod ke zrušení
rozhodčího nálezu soudem, upravený v § 31 písm. e) z. r. ř., míří především na
ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího
řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení vyjádřenou v § 18 z. r. ř.
Účastníkům musí být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv. Všechny
námitky vedoucí ke zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. e) z. r. ř. musí
být nutně procesního charakteru, musí se tedy týkat postupu rozhodčího soudu
při projednávání sporu, nikoli správnosti skutkových nebo právních závěrů
učiněných rozhodčím soudem. Institut návrhu na zrušení rozhodčího nálezu nemůže
sloužit jako opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu. Otázku, zda byla s
ohledem na rovné postavení stran rozhodčího řízení poskytnuta stranám možnost
věc před rozhodci projednat, respektive, zda byla řádně poskytnuta dostatečná
možnost k uplatnění procesních práv účastníků rozhodčího řízení, je třeba
zkoumat nejen z hlediska, zda po formální stránce byly procesní postupy
dodrženy, ale rovněž z hlediska, měly-li obě strany rovnou a dostatečnou
možnost uplatnění tvrzení, námitek, navrhování důkazů apod. (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007). V nálezu ze
dne 13. listopadu 2003, sp. zn. III. ÚS 202/03, publikovaném ve Sbírce nálezů a
usnesení Ústavního soudu pod č. 134/2003, Ústavní soud formuloval a odůvodnil
závěr, že jedním ze základních principů, jimiž je soudní řízení ovládáno, je
princip rovnosti účastníků, který vyjadřuje skutečnost, že účastníci řízení
(strany) musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by byla jedna nebo
druhá strana jakkoli procesně zvýhodněna či znevýhodněna. K provedení tohoto
principu se ukládá soudu povinnost, aby oběma stranám sporu zajistil stejné
možnosti k uplatnění jejich práv. Obdobně chápe princip rovnosti stran Evropský
soud pro lidská práva, který používá v této souvislosti pojem „rovnost zbraní“.
Podle konstantní judikatury tohoto soudu princip rovnosti zbraní, jako jeden z
prvků širšího pojetí spravedlivého procesu, vyžaduje, aby každé procesní straně
byla dána přiměřená možnost přednést svou záležitost za podmínek, jež ji
nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana
(viz např. Dombo Beheer B. V. proti Nizozemí, 1993, Ankerl proti Švýcarsku,
1996, Komanický proti Slovensku, 2002). Vzhledem ke shora uvedenému lze za
přiměřeného použití občanského soudního řádu (§ 30 z. r. ř.) uvedený závěr
vztáhnout i na rozhodčí řízení ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb.
Podle procesněprávní teorie zásada ústnosti spočívá v tom, že ke všemu,
co má mít za řízení význam a k čemu soud může při svém rozhodování přihlížet,
musí být při jednání předneseno (sděleno) ústně. Naopak princip písemnosti
řízení je chápán tak, že za řízení je možné vzít v úvahu jen to, co je „jako
písemnost“ součástí spisu, a že všechny právně významné skutečnosti lze zjistit
jen z těchto listin. Vedení rozhodčího řízení s vyloučením ústního jednání,
tedy jen na základě listin, znamená, že stranám musí být umožněno vyjádřit se
ke všem relevantním skutečnostem, navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení,
podat vyjádření k žalobě, argumentovat vůči námitkám uplatněným v žalobní
odpovědi žalovaného, formou písemných podání, která se stanou součástí (popř.
přílohou) rozhodčího spisu. Dohodnutá písemnost rozhodčího řízení neznamená
(nedohodnou-li se strany řízení jinak podle § 19 odst. 1 věty prvé z. r. ř. ve
shora uvedeném znění), že bude rozhodcem vedeno korespondenčním způsobem, tj.
že každé podáním (popřípadě listinný důkaz) bude zasláno k vyjádření
protistraně a teprve až poté bude možno ve věci vydat rozhodčí nález. K
zajištění principu „rovnosti zbraní“ v rozhodčím řízení při jeho písemném
způsobu vedení nabývá na významu právo nahlížet do všech listin prokazujících
průběh rozhodčího řízení (§ 29 odst. 3 z. r. ř.). Rozhodce musí (požádají-li o
to) stranám rozhodčího řízení umožnit do těchto listin nahlédnout, neboť v
opačném případě by jim znemožnil seznámit se s písemnými podklady, na jejichž
základě bude formulovat svůj závěr o skutkovém stavu věci a následně i své
právní posouzení věci. Takový postup by byl porušením zásady rovnosti stran
rozhodčího řízení (§ 18 z. r. ř.) a důvodem ke zrušení rozhodčího nálezu podle
§ 31 písm. e) z. r. ř. V situaci, kdy si strany smlouvy o půjčce (žalobci a
žalovaná) v rozhodčí doložce (viz čl. III. smlouvy o půjčce) nedohodly, že
veškerá podání stran a listinné důkazy budou zaslány druhé straně a nevyužili-
li žalobci před vydáním rozhodčího nálezu svého práva nahlédnout do všech
listin, které předložila žalovaná, nelze rozhodčí řízení (potažmo vydaný
rozhodčí nález) úspěšně napadat námitkou, že se žalobci neseznámili s listinami
založenými v rozhodčím spise, neboť o tom, že byly rozhodci předloženy,
nevěděli.
Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto dospěl k
závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§ 243b odst. 1 část věty
před středníkem o. s. ř.), a dovolání žalobců zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy
žalované vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání
prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 4.500,- Kč
[§ 2 odst. 1, § 8 ve spojení s § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000
Sb., ve znění platném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.)], z
paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13
odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 20% DPH ve výši 960,-
Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149
odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. října 2012
JUDr.
Václav Duda, v. r.
předseda senátu