33 Cdo 3317/2024-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně ZEVES 4 s. r.
o., se sídlem v Chomutově, Tovární 629 (identifikační číslo 292 03 775),
zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně Vídeňská 188/119d,
proti žalované ČEZ Prodej a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425
(identifikační číslo 272 32 433), zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o vydání elektrické energie, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 C 124/2023, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2024, č. j. 17 Co
181/2024-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jana Kořána,
advokáta.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 56 C 124/2023-49,
zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná vydala „hmotné movité
věci – elektrické energie o objemu 8 133 718 kWh do odběrného místa EAN:
859182416080000019, adresa odběrného místa Nová Huť 204, 338 42 Hrádek, v
období osmi měsíců, tedy v objemu 1 016 714,75 kWh měsíčně s tím, že
odpovědnost za odchylku ponese žalovaná“, a žalobkyni uložil nahradit žalované
náklady řízení (6 534 Kč). Rozsudkem ze dne 25. 7. 2024, č. j. 17 Co 181/2024-83, Městský soud v Praze
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalované přiznal na náhradě nákladů
odvolacího řízení 4 356 Kč. Podle odvolacího soudu byla licence žalobkyně pro
výrobu elektřiny zrušena a smluvní vztah účastnic zanikl. Žalobkyně tak
porušila zákaz uskutečňovat neoprávněné dodávky elektřiny do elektrizační
soustavy (§ 52 odst. 1 písm. a/, odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách
podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně
některých zákonů /energetický zákon/, ve znění účinném do 31. 12. 2021, dále
jen „zákon č. 458/2000 Sb.“). Z takového jednání nemůže profitovat a nelze jí
poskytnout právní ochranu. Námitku, že žalovaná měla příjem elektřiny zastavit,
a pokud tak neučinila, měla by ji vydat, „je překrucování zákonné povinnosti
žalobkyně bez licence elektrickou energii nedodávat“. Na vydání bezdůvodného
obohacení nemá žalobkyně právo, takže její argumentace ustanovením § 2999 odst. 1 o. z. není na místě (o náhradním plnění nelze uvažovat). Přípustnost dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně
shledává v tom, že právní otázky – zda dodávka elektrické energie bez smluvního
vztahu je v rozporu se zákonem, zda takovému jednání lze poskytnout právní
ochranu, zda neoprávněná dodávka elektrické energie má vliv na povinnost
žalované vydat to, čím se bezdůvodně obohatila, a zda lze poskytnout žalované
právní ochranu, musela-li vědět o dodávkách energie bez licence – vyřešené
Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015,
uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 104/2018, a v
usnesení ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1332/2024, by měly být posouzeny
jinak. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla
dovolání pro nepřípustnost odmítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s.
ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu
nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který
po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Energetický regulační úřad rozhodnutím z 31. 12. 2010, č. j. 13916-26/2010-ERU,
udělil žalobkyni licenci pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Smlouvou o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů z 28. 12. 2012 se žalobkyně
(výrobkyně) zavázala dodávat žalované (vykupující) elektřinu a žalovaná se
zavázala elektřinu odebírat a zaplatit za ni cenu v souladu se smlouvou (článek
III odst. 1). Podle článku IX odst. 8 písm. a/ smlouvy zaniká smluvní vztah
účastnic zánikem licence žalobkyně na výrobu elektřiny „s výjimkou případu, kdy
příslušná smluvní strana či její právní nástupce získá novou licenci
bezprostředně časově navazující na licenci zaniklou, jež jí bude umožňovat
podnikání v energetice v dosavadním rozsahu“. Energetický regulační úřad rozhodnutím ze 17. 1. 2014, č. j. 13916-39/2010-ERU
(ve znění opravného usnesení z 27. 2. 2014), zrušil ke dni 31. 12. 2010 své
rozhodnutí z 31. 12. 2010, č. j. 13916-26/2010-ERU, a žalobkyni udělil licenci
pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů s účinností od 31. 12. 2010. Rozsudkem ze dne 20. 5. 2016, sp. zn. 62 A 71/2014, Krajský soud v Brně zrušil
rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze 17. 1. 2014, č. j. 13916-39/2010-ERU (ve znění opravného usnesení z 27. 2. 2014), a věc vrátil k
dalšímu řízení. Rozhodnutí nabylo 6. 6. 2016 právní moci. V období od června 2020 do července 2021 žalobkyně dodávala žalované elektřinu
bez licence, tj. bez právního důvodu, což nebylo mezi stranami sporné. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1051/2015,
uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 104/2018, je
předpokladem vzniku nároku provozovatele výrobny elektrické energie využívající
sluneční záření na výkupní ceny elektřiny stanovené pro rok 2010 skutečnost, že
výrobce začal do konce tohoto roku v souladu s pravomocným rozhodnutím o
udělení licence vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy. Tento
předpoklad není splněn, jestliže dodávky byly prováděny protiprávně, tj. bezesmluvně a bez připojení k přenosové nebo distribuční soustavě provedeného
provozovatelem příslušné soustavy. V usnesení ze dne 14. 8. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1332/2024, Nejvyšší soud shrnul
závěry recentní judikatury dovolacího soudu, z níž vyplývá, že splnění
předpokladů realizace dodávek energie do elektrizační soustavy nelze chápat jen
technicky, nýbrž též v právním smyslu; musí jít o dodávky, které jsou
realizovány v souladu s právem, nikoliv bez právního titulu či dokonce
protiprávně. Dodávání elektřiny do elektrizační soustavy z povahy věci nutně
vyžaduje souhlas a součinnost jejího provozovatele; ten by jen stěží mohl řádně
plnit své funkce vymezené v § 25 odst. 1 zákona č.
458/2000 Sb., kdyby
jakýkoliv subjekt připojený toliko pro odběr mohl bez jeho vědomí a souhlasu do
sítě elektřinu i dodávat. Nemůže proto jít o faktické dodávky bez náležitého
připojení k dodávkám do soustavy. Dodávky bez uzavřené smlouvy jsou ustanovením
§ 52 zákona č. 458/2000 Sb. výslovně zakázány a jejich realizace je tudíž
protiprávní. Jestliže odvolací soud po zjištění, že žalobkyně vědomě dodávala elektřinu
žalované bez licence (bez existujícího smluvního vztahu), tj. neoprávněně (§ 52
odst. 1 písm. a/ zákona č. 458/2000 Sb.), což je zakázáno (§ 52 odst. 3 zákona
č. 458/2000 Sb.), neposkytl právu na „vrácení“ elektrické energie právní
ochranu (pro protiprávní jednání a zjevné zneužití práv, § 6 a § 8 o. z.),
nejsou jeho úvahy nepřiměřené (excesivní). Lze uzavřít, že odvolací soud vycházel z výše uvedené judikatury Nejvyššího
soudu, a dovolací soud neshledal důvody pro předložení věci velkému senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia k jinému posouzení v dovolání vymezených
právních otázek. Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního
práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší
soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s.
ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně co jí ukládá pravomocné rozhodnutí, může
žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 11. 2025
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu