ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně
České televize se sídlem v Praze 4, Kavčí Hory (identifikační číslo 00027383),
zastoupené JUDr. Daliborem Kalcsem, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Škroupova 719, proti žalované GREENGOLF Pardubice a. s., se sídlem v
Pardubicích, Hlaváčova 392 (identifikační číslo 64828816), zastoupené JUDr.
Martinem Pavelkou, advokátem se sídlem v Brně, Kalvodova 88/1, o 260.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C
117/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové -
pobočky v Pardubicích ze dne 15. 4. 2010, č.j. 23 Co 635/2009-69, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů
dovolacího řízení 25.860,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr.
Dalibora Kalcse, advokáta.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne
15. 4. 2010, č.j. 23 Co 635/2009-69, změnil rozsudek Okresního soudu v
Pardubicích ze dne 16. 9. 2009, č.j. 8 C 117/2009-40 (ve znění opravného
usnesení ze dne 10. 11. 2009, č.j. 8 C 117/2009-47), tak, že žalované uložil
zaplatit žalobkyni 260.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl
o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že
žalovaná přihlásila 26 televizních přijímačů nejen po lhůtě stanovené zákonem
č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých
zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „zákon č. 348/2005 Sb.“),
ale i poté, co byla žalobkyní vyzvána, aby zaplatila televizní poplatky a
přirážku. Protože výzva z 30. 11. 2007 „splňuje kritéria zákona č. 348/2005
Sb.“, má žalobkyně právo na zaplacení přirážky za každý televizní přijímač, z
něhož nebyla splněna povinnost platit televizní poplatek (§ 9 odst. 1 zákona č.
348/2005 Sb.).
V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, poměřuje žalovaná
jeho správnost prostřednictvích všech dovolacích důvodů (§ 241a odst. 2 písm.
a/, b/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Za vady řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje porušení „zásady
předvídatelnosti a zásady legitimního očekávání“. Soud ji neupozornil na to, že
věc lze po právní stránce posoudit jinak než podle jejího právního názoru, a
nevyzval ji, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodných skutečností
(§ 118a odst. 2 o.s.ř.). Odvolací soud – ačkoliv opakoval jen důkaz listinou
(výzvou z 30. 11. 2007) – pominul zjištění, z nichž vycházel soud prvního
stupně. V provedeném dokazování nemá podle dovolatelky oporu zjištění
odvolacího soudu, podle něhož význam výzvy z 30. 11. 2007 musel být žalované
zřetelný, neboť na ni reagovala tak, že dosud nepřihlášené televizní přijímače
do evidence přihlásila. O tom, že televizory přihlásila, není pochyb, ale
učinila tak až 22. 1. 2008, tj. měsíc a půl po výzvě; mezi doručením výzvy a
přihlášením televizních přijímačů není bezprostřední časová souvislost. Oproti
odvolacímu soudu prosazuje názor, že výzva z 30. 11. 2007 je neurčitá (§ 37
odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „obč. zák.“), a proto nezaložila následek předvídaný
ustanovením § 9 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., tj. „ztrátu možnosti dodatečně
dobrovolně a bez jakýchkoliv sankcí splnit povinnosti poplatníka.“ Ve výzvě
není nezaměnitelným způsobem vymezen nárok, který je uplatňován, a to způsobem
objektivně seznatelným nejen pro účastníky, ale i pro třetí osoby. Podle
žalované absentuje označení „právního titulu nároku,“ vysvětlení z čeho
dovozuje žalobkyně porušení zákona, o jaký případ z těch, které jsou taxativně
uvedeny v § 9 odst. 1 pod písmeny a/ až e/ zákona č. 348/2005 Sb., jde a není v
ní uvedena výše částky, popř. jak byla vypočtena a z čeho je dovozována.
Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu.
Nesouhlasí s tím, že řízení trpí v dovolání označenou vadou a zdůrazňuje, že
nesrozumitelnost nebo neurčitost výzvy z 30. 11. 2007 není možné spatřovat v
chybně uvedeném počtu zjištěných neregistrovaných televizních přijímačů,
vlastnila-li žalovaná jen některé z nich. Navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud
změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/
o.s.ř.); důvodné však není. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Přípustnost dovolání založená na
rozdílnosti rozhodnutí soudů nižších stupňů umožňuje podat dovolání i z důvodu
vymezeného ustanovením § 241a odst. 3 o.s.ř. Je-li dovolání – jako v
projednávaném případě – přípustné, přihlédne dovolací soud též k vadám uvedeným
v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání namítány. Řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem není postiženo tzv. zmatečnostními vadami, ke kterým se jinak přihlíží, ani „jinými“ vadami ve
smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., zejména ne těmi, které výslovně
dovolatelka zmínila. Poučení účastníků řízení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. totiž přichází
v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu
zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o
věci mohlo být rozhodnuto. Jinak vyjádřeno, soud účastníky řízení poučí,
jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené)
důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v
řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro
objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu,
není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat. Situace, na níž dopadá citované ustanovení, v dané věci nenastala, neboť
okolnost, zda výzva z 30. 11. 2007 je platným právním úkonem, který způsobil
následky sledované zákonem č. 348/2005 Sb., bylo možno posoudit i za
dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2954/2008). Přisvědčit nelze ani námitce, že odvolací soud procesně neregulérním způsobem
modifikoval skutkový stav, z něhož vycházel soud prvního stupně. Zjištění
učiněná v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud poté, co opakoval
důkaz písemnou výzvou z 30. 11. 2007 (§ 129 odst. 1, § 211, § 213 odst. 2
o.s.ř.), převzal; to, že jinak než soud prvního stupně vyhodnotil otázku
platnosti výzvy, je záležitostí právního posouzení věci. Výtka podřaditelná dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. rovněž
neobstojí.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v dokazování provedeném u soudu prvního
stupně nebo u odvolacího soudu, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů
soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř.,
protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů
účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul
rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za
řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které
vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska
závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je
logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové
zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se
skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro
posouzení věci z hlediska hmotného práva. Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaná od 5. 9. 2007 vlastní 26 televizních
přijímačů, které do evidence přihlásila 22. 1. 2008. Po kontrolách
uskutečněných 5. 11. 2007 (v provozovně ve Dříteči 155) a 6. 11. 2007 (v
provozovně v Pardubicích, Hlaváčova 392) vyzvala žalobkyně dopisem z 30. 11. 2007 žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků (7.080,- Kč) a
přirážek k poplatkům (590.000,- Kč). Obsahem výzvy, doručené žalované 7. 12. 2007, byl – kromě vyčíslení požadovaného finančního plnění s odkazem na § 9
zákona č. 348/2005 Sb. – i údaj o počtu nepřihlášených televizních přijímačů
(59). Následně vyšlo najevo, že žalovaná neprovozuje penzion v Pardubicích,
Hlaváčova 392; žalobkyně proto požadovala žalobou přirážku jen za 26
televizních přijímačů (260.000,- Kč). Právní posouzení vystavěl odvolací soud
na skutkovém závěru, podle něhož žalovaná přihlásila do evidence 26 televizních
přijímačů až poté, co ji žalobkyně dopisem vyzvala k zaplacení televizních
poplatků s přirážkou. Zda význam sdělení obsaženého ve výzvě byl žalované
zřetelný a zda televizní přijímače přihlásila v důsledku výzvy ke splnění
povinností, nebylo pro posouzení platnosti právního úkonu významné; jedná se
tedy o nepodstatnou část zjištění odvolacího soudu (i kdyby bezprostřední
souvislost mezi výzvou a přihlášením televizních přijímačů – jak tvrdí
dovolatelka – nebyla, nic to nemění na tom, že evidenční a platební povinnost
nesplnila včas). S právním názorem odvolacího soudu, že výzva k zaplacení dlužných televizních
poplatků a přirážek k poplatkům z 30. 11. 2007 je platným právním úkonem, který
založil účinky stanovené zákonem č. 348/2005 Sb., se dovolací soud ztotožňuje. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního
poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní
přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je
poplatníkem tato osoba. Podle ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb.
platí poplatník, který je
právnickou osobou, rozhlasový poplatek z každého rozhlasového přijímače a
televizní poplatek z každého televizního přijímače. Podle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická
osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní
poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce
každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek
platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková
osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v
měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního
měsíce. Podle ustanovení § 8 odst. 2, věty první, zákona č. 348/2005 Sb. je poplatník
povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že
se stal poplatníkem, a to do patnácti dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den
je poplatník povinen uvést v oznámení. Poplatník podle § 5 odst. 3 a 4 (tj. fyzická osoba, která je podnikatelem, a právnická osoba) je v oznámení povinen
vedle údajů uvedených v § 8 odst. 3 uvést počet rozhlasových nebo televizních
přijímačů, které jsou základem rozhlasového nebo televizního poplatku, a
adresu, kde jsou umístěny (srov. § 8 odst. 3, 4 zákona č. 348/2005 Sb.). Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník, který a)
nesplnil oznamovací povinnost podle § 8 odst. 2 ve stanovené lhůtě, b) při
plnění oznamovací povinnosti podle § 8 odst. 4 nepravdivě uvedl nižší počet
rozhlasových nebo televizních přijímačů nebo neoznámil zvýšení jejich počtu, c)
při plnění oznamovací povinnosti podle § 8 odst. 5 nepravdivě uvedl nižší počet
provozoven, d) uvedením nepravdivých údajů dosáhl neoprávněného osvobození od
povinnosti platit rozhlasový nebo televizní poplatek, e) uvedením nepravdivých
údajů dosáhl neoprávněného odhlášení z evidence poplatníků, je povinen zaplatit
Českému rozhlasu kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5.000,- Kč v
případě, že tak učinil v souvislosti s placením rozhlasového poplatku. Pokud
tak učinil v souvislosti s placením televizního poplatku, je povinen zaplatit
České televizi kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 10.000,- Kč. Přirážka
se platí za každý rozhlasový nebo televizní přijímač, za který nebyla splněna
povinnost platit rozhlasový nebo televizní poplatek. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud poplatník splnil všechny své
povinnosti včetně zaplacení dlužných rozhlasových nebo televizních poplatků
ještě před tím, než byl provozovatelem vysílání ze zákona vyzván k zaplacení
přirážky (§ 9 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.). Podle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas
rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě
výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k
úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u
soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Výzva, kterou má na mysli ustanovení § 9 odst. 2 a § 10 zákona č.
348/2005 Sb.,
je jednostranným právním úkonem provozovatele ze zákona adresovaným poplatníku,
který nesplnil oznamovací povinnosti nebo uvedl nepravdivé údaje; vždy je
spojena s existencí dluhu, který vznikl neplacením rozhlasových nebo
televizních poplatků (srov. § 7 zákona č. 348/2005 Sb.). I když smyslem úpravy
je neodrazovat poplatníky od dobrovolného, byť opožděného splnění oznamovací
povinnosti, je důsledkem výzvy ztráta možnosti splnit povinnosti bez hrozby
sankcí. Existence výzvy, resp. její účinnost, jež nastává dnem, kdy se ocitne v
dispoziční sféře adresáta, který má možnost se s jejím obsahem seznámit, je
současně předpokladem uplatnění nároku věřitele pořadem práva civilního. Ze
zákona č. 348/2005 Sb. lze dovodit, že výzva musí obsahovat údaje o výši
dlužných rozhlasových nebo televizních poplatků a o výši přirážky; provozovatel
ze zákona v ní rovněž musí stanovit poplatníku přiměřenou lhůtu k jejich
úhradě. Nárok, resp. právní titul, z něhož vyplývá, je dostatečně identifikován
sdělením, že požadované částky představují dlužné poplatky a přirážku k
poplatkům za porušení povinností stanovených zákonem č. 348/2005 Sb. (v souzené
věci konkrétně za „nepřihlášení TV přijímačů“). Stejně jako jiné právní úkony musí i výzva k zaplacení dlužných poplatků a
přirážek k poplatkům splňovat předpoklad určitosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.; pokud by projev vůle žalobkyně byl po jazykové stránce sice srozumitelný,
avšak co do obsahu nejednoznačný, byl by (absolutně) neplatný, nešlo-li by
neurčitost obsahu odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel. Žalovaná se mýlí, dovozuje-li neplatnost výzvy z 30. 11. 2007 pro neurčitost z
toho, že „skutkové okolnosti“, tj. údaj o počtu nepřihlášených televizních
přijímačů a tím pádem i údaj o výši přirážky k televizním poplatkům,
neodpovídaly v době účinnosti výzvy skutečnosti, tedy tomu, že nevlastnila 59,
nýbrž 26 televizních přijímačů, ohledně kterých nesplnila evidenční povinnost. Jak již bylo shora řečeno, bez výzvy k zaplacení přirážky se žalobkyně nemůže
úspěšně domoci svého práva u soudu, přičemž až v řízení zahájeném podáním
žaloby soud v rozhodnutí o věci samé deklaruje, zda je nárok žalobkyně,
popřípadě v jakém rozsahu po právu. Není pochyb o tom, že žalobkyně může
uplatnit právo na zaplacení přirážky k televizním poplatkům za nižší počet
nepřihlášených televizních přijímačů, než vyplývá z údaje obsaženého ve výzvě;
platí tedy, že výzva z 30. 11. 2007 požadující úhradu přirážky za 59
neevidovaných televizních přijímačů umožnila žalobkyni domáhat se žalobou u
soudu přirážky za 26 nepřihlášených televizních přijímačů, aniž by musela
předcházet „nová“ výzva obsahující „správný“ údaj o skutečném počtu předmětů
televizních poplatků. Jestliže se žalovaná stala poplatníkem v září 2007, měla povinnost platit
televizní poplatky od 15. 10. 2007 (§ 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb.);
zaplatila je souhrnnými platbami až v souvislosti s přihlášením televizních
přijímačů, tedy 27. 2. 2008 („včetně poplatků za období vlastnictví TV“, tj. dluhu od vzniku poplatkové povinnosti) a 13. 3. 2008.
Oznamovací povinnost měla
žalovaná splnit ve lhůtě patnácti dnů počítané od 5. 9. 2007 (§ 8 odst. 2, věta
první, zákona č. 348/2005 Sb.); o tom, že se stala poplatníkem informovala
přihláškou datovanou 22. 1. 2008. Protože výzva k zaplacení dlužných
televizních poplatků a přirážek k poplatkům z 30. 11. 2007 účinky předvídané
zákonem č. 348/2005 Sb. založila, a protože žalovaná své povinnosti splnila až
poté, co jí byla doručena, je nárok žalobkyně opodstatněný a výhrady, jimiž
dovolatelka tento (správný) závěr odvolacího soudu zpochybnila, nejsou důvodné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před
středníkem, o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalované uložil povinnost zaplatit
žalobkyni náklady, které jí v dovolacím řízení vznikly; tyto náklady sestávají
z odměny advokáta ve výši 21.250,- Kč (§ 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, 3, § 10
odst. 3 a § 18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění),
z paušální náhrady hotových výdajů 300,- Kč (§ 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) s připočtením částky 4.310,- Kč odpovídající
dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 1, 2 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).