33 Cdo 3332/2021-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. P., bytem XY, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Zapotilem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ukrajinská 728/2, proti žalované M. P., bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 802/56, o 371.668,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 8 C 59/2019, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. 27 Co 321/2020-87, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2021, č. j. 27 Co 321/2020-87, se zamítá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož součástí byl i návrh na odklad vykonatelnosti. Neprodleným výkonem rozhodnutí – tvrdí žalovaná – by jí hrozila závažná újma spočívající v nevratném zásahu do jejích majetkových práv.
Podle § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit: a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uvedl, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu výše citovaného ustanovení, patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1/ dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2/ podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3/ neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4/ podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5/ odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů tzv. „třetí osoby“).
Na podkladě takto ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud v této věci uzavřel (i v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), že není splněn předpoklad v bodě 4/. O tom, že dovolání bude pravděpodobně úspěšné, lze hovořit tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Uvedený předpoklad však v daném případě splněn není, neboť podle obsahu spisu je nepravděpodobné, že dovolání bude úspěšné.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud žádost dovolatelky na odklad vykonatelnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2022
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1, věty první, o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spořívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Účastníci za trvání manželství – uzavřeného dne 6. 8.
1987 a rozvedeného rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 6. 2. 2014, č. j.
18. C 282/2013-9, který nabyl právní moci 28. 3. 2014 – uzavřeli jako spoludlužníci s Československou obchodní bankou, a. s. (věřitelkou), 4. 7. 2013 smlouvu o hypotečním úvěru, na jejímž základě jim byla poskytnuta částka 4.800.000 Kč. Na úhradu společného závazku uhradil žalobce od 15. 9. 2013 do 15. 12. 2018 celkem 1.259.602 Kč a žalovaná i přes písemnou výzvu se na úhradě nijak nepodílela. Vytýká-li žalovaná soudům obou stupňů, že nevyhověly jejímu návrhu na spojení či přerušení řízení, nenapadá žádný právní závěr vyplývající z procesního práva, na němž je dovoláním napadené rozhodnutí založeno, a pomíjí, že k vadám – pokud by jimi bylo řízení skutečně postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.
s. ř.). I když tento předpoklad v dané věci splněn není, dovolací soud se ztotožňuje se závěry uvedenými v bodech 16 - 24 rozsudku odvolacího soudu a doplňuje, že zákon žalované umožňoval komplexní řešení majetkových vztahů po rozvodu manželství postupem podle § 740 o. z., nebyli-li účastníci s to vyřešit své majetkové vztahy dohodou; pakliže však žalovaná této možnosti v zákonné lhůtě nevyužila, musí jít takové rozhodnutí k její tíži. Námitka, že odvolací soud v neprospěch žalované změnil pouze jejím odvoláním napadený nákladový výrok, vystihuje rovněž vadu řízení, k níž přihlédnout nelze (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.
s. ř.). Přesto dovolací soud pro úplnost a ve stručnosti podotýká, že rozhodování o nákladech řízení je ovládáno zásadou oficiality (soud rozhoduje z úřední povinnosti), soud tudíž není vázán návrhem účastníka a v případě jeho odvolání může rozhodnout i v jeho neprospěch (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 11. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, 25 Cdo 2284/2015). Podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Výrok, jímž odvolací soud změnil výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, jež je žalovaná povinna uhradit žalobci, je rozhodnutím o placení nákladů řízení, na které se vztahuje výjimka z přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. K doplnění dovolání z 25. 1. 2022 dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo učiněno po uplynutí lhůty k podání dovolání (§241b odst. 3, věta první, o. s. ř.). Jelikož dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.