U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců
a) Ing. M. K. a b) Ing. P. K., zastoupených JUDr. Vítězslavem Menšíkem,
advokátem se sídlem v Hradci Králové, Průmyslová 1200/4a, proti žalovaným 1) M.
K., zastoupené JUDr. Alenou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové,
Karla IV. 502, 2) A. K. a 3) M. K., zastoupeným opatrovníkem Magistrátem města
Pardubice, o 1,200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Pardubicích pod sp. zn. 18 C 292/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 22. dubna 2010,
č. j. 22 Co 116/2006-232, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání žalobců proti shora uvedenému rozsudku, jímž krajský soud po
připuštění změny žaloby změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích (dále jen
„soud prvního stupně“) ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 18 C 292/2004-128,
zamítající žalobu, aby žalovaní společně a nerozdílně zaplatili žalobcům částku
1,200.000,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, tak že zamítl žalobu
podle níž měl každý z žalovaných zaplatit žalobcům oprávněným společně a
nerozdílně 400.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (čl. II, bod 1. zákona č. 7/2009
Sb., dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je
založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem
soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti
významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a
povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Pro
posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není významné, jak
odvolací soud formálně rozhodl; rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů
obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních
vztazích účastníků řízení (srov. blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze
dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod č. R 52/1999 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.
července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, publikované v časopisu Soudní judikatura
1/2000 pod č. 7). Přestože odvolací soud formálně rozsudek soudu prvního stupně
změnil, posoudily oba soudy práva a povinnosti účastníků řízení v právních
vztazích obsahově shodně, neboť žalobu o zaplacení předmětu sporu, tj. částky
1,200.000,- Kč (byť odvolací soud ve vztahu k žalovaným v jiném poměru)
neshledaly důvodnou; jejich rozhodnutí jsou souhlasná a nikoliv odlišná a
rozsudek odvolacího soud není proto obsahově „měnícím“, nýbrž potvrzujícím.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v mezích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2
písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. se
dovolatelé domáhají toho, aby dovolací soud posoudil otázku neplatnosti dohody
z roku 2002 pro nedostatek písemné formy jinak, než jak ji vyřešil odvolací
soud, přičemž s jejím řešením spojují přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. Použitá dovolací argumentace nemůže vést k závěru o
přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. s
přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. října
2009, č. j. 33 Cdo 1675/2007-207.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobců směřuje proti rozsudku odvolacího soudu,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je
proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§ 243a odst.
1 věta první, § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným v této
fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by
jinak měli proti žalobcům právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, §
151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu