33 Cdo 3370/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně L. E., zastoupené JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Palackého 359, proti žalovanému I. B., zastoupenému Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2, o 134.637,40,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 125/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2008, č. j. 25 Co 417/2007-232, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.417,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radana Vencla, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/2.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2008, č. j. 25 Co 417/2007-232, kterým byl ve výrocích I., II. a III. o věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2006, č. j. 8 C 125/2000-185, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Přestože žalobkyně ohlašuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti – jak vyplývá z obsahu dovolání – jej neuplatnila. Podstatu jejích dovolacích námitek totiž tvoří námitka, že odvolací soud nezjišťoval (pro svůj závěr, že jde o nepřípustné novoty podle § 205a o. s. ř.), zda byly zálohy ve výši 84.900,- Kč předány, kdo je předal žalovanému a za jakým účelem, zda předávající byl vlastníkem předávaných peněz nebo byl jen pouhým poslem, a přesto uzavřel, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována. Uvedená námitka vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73). I když jsou skutková zjištění odvolacího soudu nesprávná, lze se nápravy domáhat jen prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu; v řízení o dovolání přípustném jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je ovšem tato námitka bezcenná. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit; pro dovolací soud je závazný (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.). Z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být významná ani námitka žalobkyně, že odvolací soud řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož ji „neinformoval o tom, že otázku aktivní věcné legitimace ve sporu posuzuje jinak než žalobkyně“; jde o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží dovolací soud ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. jen v případě, je-li dovolání přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. ledna 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). I kdyby tvrzená vada řízení byla dána, nejde bezprostředně o výklad procesního předpisu (tedy o spor o procesní právo); otázka této vady nemůže tudíž splňovat kritéria ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. a není způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné ani proti nákladovým výrokům (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), lze uzavřít, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.]. Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 7.547,50 Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a částka 1.569,50 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. května 2010
JUDr. Václav D u d a předseda senátu