33 Cdo 340/2023-345
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 19, proti žalovanému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru 231, o 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 103 C 10/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 19 Co 187/2020-313, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.342,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Petry Hrachy, advokátky.
Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 1. 2020, č. j. 103 C 10/2017-231, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 400.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel z toho, že účastníci řízení spolupracovali na developerském projektu vybudování inženýrských sítí na pozemcích ve vlastnictví žalobce v katastrálních územích XY a XY. V souvislosti s tím mezi nimi probíhaly finanční toky, přičemž v období od listopadu 2010 do července 2014 poukázal žalobce na účet žalovaného různé platby v celkové výši 5.258.000,- Kč. Poslední z těchto plateb ve výši 400.000,- Kč poukázal na účet žalovaného dne 16.
7. 2014. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně tuto poslední platbu vyhodnotil tak, že nešlo o plnění poskytnuté v souvislosti s realizací developerského projektu, nýbrž šlo o „půjčku“ poskytnutou podle ústní dohody účastníků bez ujednání o okamžiku její splatnosti. Soud prvního stupně podrobil skutkový stav věci režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a cituje znění § 2390, § 2393 odst. 1 a § 555 odst. 1 o. z. dospěl k závěru, že v případě částky 400.000,- Kč šlo o zápůjčku podle § 2390 o.
z. Jelikož se účastníci nedohodli na okamžiku vrácení zápůjčky, je její splatnost vázána na výpověď smlouvy, přičemž se zřetelem k tomu, že smluvními stranami nebyla dohodnuta délka výpovědní doby, tato činí v souladu s § 2393 odst. 1 o. z. šest týdnů. Soud prvního stupně považoval dopis právního zástupce žalobce ze dne 18. 3. 2015 ve vztahu k zápůjčce ve výši 400.000,- Kč za výpověď smlouvy. Tento závěr odůvodnil tím, že z uvedené listiny jednoznačně vyplývá požadavek žalobce na vrácení zápůjčky.
Protože občanský zákoník neklade na výpověď zápůjčky žádné speciální formální požadavky, nic nebrání tomu považovat podání ze dne 18. 3. 2015 za výpověď smlouvy o zápůjčce částky 400.000,- Kč; jiný výklad by byl nepřiměřeným formalismem. Žalovaný po uplynutí výpovědní doby zápůjčku žalobci nevrátil. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 9. 2020, č. j. 19 Co 187/2020-262, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 652/2021-290, zrušil rozsudek odvolacího soudu, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. S odkazem na § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 o. z. a závěry rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, zdůraznil, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání. Ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování. Ve věci bylo určující zjištění obsahu listiny ze dne 18.
3. 2015, zda ji lze považovat (i) za výpověď smlouvy o zápůjčce částky 400.000,- Kč. Dovolací soud dospěl k závěru, že uvedený dopis – žádá-li v něm žalobce vrácení poskytnutých peněz – nelze vyložit jinak, než že jím jako zapůjčitel hodlá ukončit smluvní vztah s žalovaným (vydlužitelem), a že smluvní vztah uzavřený na dobu neurčitou bez doby určení vypovídá.
výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu považoval výzvu k vrácení částky 400.000,- Kč ze dne 18. 3. 2015 za výpověď smlouvy o zápůjčce. Z tohoto důvodu se pak žalobce oprávněně domáhal vrácení sporné částky po uplynutí zákonné šestitýdenní lhůty k plnění prodloužené o tři dny. Žalovaný se tak ocitl v prodlení dne 11. 5. 2015.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též
„dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešené právní otázce, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Za takovou považuje otázku, zda listinu ze dne 18. 3. 2015 lze považovat za výpověď smlouvy o zápůjčce, v situaci, kdy zapůjčitel, zastoupen advokátem, ji označuje za výzvu k plnění podle §142a odst. 1 o. s. ř., a žádá vydlužitele, aby zápůjčku vrátil ve lhůtě do tří dnů od doručení této výzvy. Podle dovolatele dopisem ze dne 18. 3. 2015 žalobce nevypověděl smlouvu o zápůjčce, nýbrž pouze doručil předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o. s. ř. S tímto odůvodněním navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl. Žalobce navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z obsahu dovolání se podává, že se dovolatel domáhá toho, aby dovolací soud přehodnotil svůj předchozí právní názor na otázku výkladu obsahu listiny ze dne 18. 3. 2015 v tom směru, zda jde o výpověď smlouvy o zápůjčce. Nejvyšší soud nemá důvod s ohledem na dovolací agumentaci žalovaného se od závěrů vyjádřených rozsudku ze dne 27. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 652/2021-290, v řešení uvedené otázky odchýlit. Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 4. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu