33 Cdo 3444/2023-903
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. Š., zastoupené JUDr. Pavlem Musilem Ph.D., advokátem se sídlem Hellichova 458/1, Praha 1, proti žalované CAMINO 88 spol. s r.o., se sídlem K Vápence 167/27, Velká Chuchle, Praha 5, identifikační číslo osoby 27639240, zastoupené JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem U Nikolajky 833/5, Praha 5, o 621 341 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 180/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 35 Co 73/2023-856, t a k t o:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 35 Co 73/2023-856, se ruší a věc se Městskému soudu v Praze vrací k dalšímu řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 16 C 180/2015-823, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 155 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 10. 2014 do zaplacení, a ohledně částky 621 341 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 10. 2014 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
2. O odvolání podaném žalobkyní proti nevyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze (odvolací soud) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že účastnice dne 6. 3. 2014 uzavřely smlouvu o dílo, podle níž se žalovaná jako zhotovitelka zavázala provést hrubou stavbu rodinného domu v ulici XY, XY, v rozsahu určeném smlouvou, přiloženým rozpočtem a projektovou dokumentací zpracovanou P. M., který na stavbě vykonával stavební dozor. Cena za dílo byla sjednána ve výši 1 629 207 Kč bez DPH. Dne 18. 6. 2014 žalobkyně převzala dílo bez zjevných vad. Dopisem z dne 10. 9. 2014 oznámila žalované, že dílo vykazuje několik vad; vzhledem k tomu, že jde převážně o vady neodstranitelné, uplatňuje právo na slevu z ceny díla.
4. Soudy shledaly právo na slevu z ceny díla důvodným pouze u některých žalobkyní oznámených vad, proto přiznaly 150 000 Kč s příslušenstvím jako slevu z ceny díla za vadné provedení překladu zdiva a 5 000 Kč s příslušenstvím jako slevu za chybně provedenou hydroizolaci proti vodě, zemní vlhkosti a pronikání radonu; ve zbytku žalobě nevyhověly.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Toto „odchýlení se“ spatřuje v tom, že soudy v rozporu s ustálenou judikaturou do výše slevy z ceny díla v případě prokázaných vad nezahrnuly předpokládané náklady spojené s eliminací a odstraňováním důsledků vad v budoucnu. Žalobkyně dále podrobuje kritice nesprávného právního posouzení závěry soudů obou stupňů týkající se určení výše slevy z ceny díla u každé z uplatněných vad a tyto konfrontuje s rozhodnutími dovolacího soudu. V souvislosti se závěry soudů týkajícími se posouzení některých jí notifikovaných vad namítá nesprávná
6. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
7. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
9. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
10. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení. Z uvedeného důvodu přípustnost dovolání nezakládají výtky dovolatelky vůči správnosti nákladových výroků.
11. Výtka, že soudy v rozporu s ustálenou judikaturou do výše slevy z ceny díla v případě prokázaných vad nezahrnuly předpokládané náklady spojené s eliminací a odstraňováním důsledků vad v budoucnu, přípustnost dovolání nezakládá. Odvolací soud vycházel ze závěrů znalců, kteří při stanovení výše slevy z ceny u vady nedostatečné vazby a překladu zdiva vzali v úvahu nutná opatření k eliminaci vady (zesílením základů, odvedením podzemní vody od základů provedením drenáže vzhledem k jílovému podloží, odvedení srážkové vody od objektu, častější opravy trhlin omítek). Prosazuje-li žalobkyně, že do výše slevy z ceny díla náleží i náklady, jež podle znalce Ing. Lampy bude třeba vynaložit v budoucnu na odstranění důsledků vad, přehlíží, že šlo pouze o odhad ceny oprav trhlin omítek, které lze očekávat jako důsledek zjištěné vady v případě neodstranění příčin vady. Slovy odvolacího soudu šlo o náklady, jejichž vynakládání po provedení opravy vady některým z navrhovaných způsobů je pouze hypotetické – nepostavené najisto. Vynaložení těchto nákladů je podmíněno neprovedením oprav a opatření k eliminaci vad, jež součástí úvah týkajících se určení výše slevy z ceny díla byly. V souladu s ustálenou judikaturou je i úvaha odvolacího soudu, že z důvodu náhrady újmy se nelze domáhat nároků, jež vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady (srov. např. 33 Cdo 1508/2008). Odkaz dovolatelky na jí citovaná rozhodnutí není případný.
12. Námitky dovolatelky týkající se (i) nedostatečného překladu zdiva na meziokenním sloupku, (ii) vadné přípravy výplní stavebních otvorů, (iii) vadného provedení krovu a střechy a (iv) vadného provedení vnitřních příček, mají základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Stejně tak samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 a § 211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
13. Kritice nesprávného právního posouzení podrobuje žalobkyně závěry soudů obou stupňů týkající se určení výše slevy z ceny díla u nedostatečné vazby či překladu zdiva a u chybně provedené hydroizolace a jejich správnost konfrontuje s rozhodnutími dovolacího soudu.
14. Dovolací soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky určení výše slevy z ceny díla, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
15. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
16. Dovolání je důvodné.
17. Dovolatelce je třeba přisvědčit, že soudy obou stupňů pochybily, pokud při určení výše slevy z ceny díla vyšly z posudků znalců, kteří určili výši slevy z ceny díla jako ekvivalent nákladů potřebných na eliminaci vad, neboť tento právní závěr o výši slevy neodpovídá závěrům ustálené judikatury, podle níž nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží (dílo) bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží (dílo) dodané s vadami, přičemž základem pro zjištění výše slevy z ceny je hodnota vadného zboží (díla) oproti hodnotě bezvadného zboží (díla) ve sjednané době plnění. Výchozími skutečnostmi pro posouzení výše slevy bude zejména rozsah vadnosti zboží (díla), závažnost vad, jak vady omezují či komplikují užívání, popř. snižují životaschopnost věci, a dále lze vzít v úvahu další okolnosti vyplývající z posuzování konkrétního případu. Základním požadavkem, který je při určení výše slevy nutné mít na paměti, je, že by objednateli měla být prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena situace blížící se stavu, kdy by mu bylo plněno bez vad (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1991/2008).
18. Odvolací soud z uvedených závěrů při svém právním posouzení věci nevycházel zcela důsledně, vycházel-li ze závěrů znalců, kteří výši slevy z ceny díla určili jako ekvivalent nákladů potřebných na eliminaci jednotlivých vad, přičemž každou z vad posuzovali jednotlivě (její závažnost a to, zda a jak každá z nich komplikuje užívání či snižuje životaschopnost věci), aniž aplikovali obecné pravidlo pro určení výše slevy z ceny díla, že se sleva určí jako rozdíl mezi hodnotou díla bez vad a hodnotou díla s vadami ke dni dodání díla, a posoudili celkový rozsah vadnosti díla, tedy nejen závažnost každé z vad, ale závažnost v jejich souhru, jak omezují či komplikují užívání stavby, popř. snižují životaschopnost věci - v daném případě se zřetelem k tomu, že šlo o hrubou stavbu rodinného domu.
19. Z výše popsaných důvodů dovolací soud shledal naplněným dovolací důvod neprávného právního posouzení věci.
20. Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud posuzoval podle § 242 odst. 3 druhé věty o. s. ř., zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b), § 229 odst. 3, či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak je.
21. Odvolací soud k námitce žalobkyně týkající se posouzení nedostatečného překladu zdiva nad okny (viz odstavec 19 odůvodnění jeho rozsudku) dovodil, že podle judikatury Nejvyššího soudu postup podle § 2594 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále jen jako „o. z.“ (upozornění na nevhodnou povahu příkazu, který objednatel dal zhotoviteli), může přicházet do úvahy pouze v případě, kdy provedení stavby podle něj vedlo ke vzniku jiné vady na díle, což není případ projednávané věci, kdy stavební vada projektu žádné jiné následky neměla a jiné vady na díle nevyvolala; žádné „jiné projevy vady“ neuvádí ani znalec Ing. Janda, ani statik Ing. Šťastný s tím, že pokud uvádí, že sloupek nevyhoví a je nutno předpokládat snížení únosnosti keramických bloků vlivem odříznutí 50 cm šířky použitých cihel, a z tohoto důvodu doporučil vnější vyztužní sloupku úhelníky, pak z toho ještě nevyplývá, že by se vada bez vyztužení takto projevila. Odvolací soud proto uzavřel, že dílo odpovídá smlouvě a nemá vadu, za kterou by žalovaná odpovídala.
22. S uvedeným závěrem se dovolací soud neztotožňuje. Vada projektu spočívající v nedostatečném překladu zdiva nad okny, která se promítla do samotné realizace díla tak, že provedení překladu zdiva nad okny není dostatečné, logicky vzato nemůže vést k jinému závěru, než že dílo vadu má. Odvolací soud nevzal v úvahu zjištění, že uvedenou vadou trpěl jak projekt, tak i samotné dílo. Nelze rovněž přisvědčit jeho úvaze, že z odkazované judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že postup podle § 2594 o. z. může přicházet do úvahy pouze v případech, kdy provedení stavby podle něj vedlo ke vzniku „jiné vady na díle“. Bude proto na odvolacím soudu, aby se znovu s námitkou žalobkyně vypořádal.
23. Další vadu napadeného rozsudku spatřuje dovolací soud v tom, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako celek, ač předmětem odvolacího řízení byl pouze jeho zamítavý výrok.
24. Vzhledem k tomu, že odvolací soud právní otázku, pro kterou bylo dovolání přípustné, posoudil v rozporu s tím, co je uvedeno shora, byl dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. uplatněn opodstatněně. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 o. s. ř.).
25. Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
26. O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu